Nezavadím

Floritě: Děkuji. Psala jsem tu něco ke tvému komentáři, ale někam to zahučelo. Nic. Třeba ještě bude příležitost...

To Florita:

"Báseň doplňuje dotek smrti" - ano. V globále báseň sama /pokud skutečně vyvěra z hloubky/ je pokaždé dotekem smrti, protože to je moment procitnutí a ryzosti hlasu, jenž ho interpretuje nejen pro čtenáře, ale především pro básníka. Je to chvíle, kdy básník sám sobě může říct - ano, jsem to já do posledního písmene. Díky za uchopení a pochopení tohoto aspektu, pro poezii velmi podstatného.

careful, skvele si ma vystihla a uzemnila :)))

okoidúci: chápu, že máš děsnou potřebu vyvolávat flame navážením se do mě, Zdendy, Movsara a pár dalších lidí o kterých víš, že jsou k tomu chytlaví a všem bídným autorům  tvrdit, že jejich dílo je krásné, křehké, zajímavé atd, abys k těm svým větám dostal tipy, ale klidni hormon.:)

careful, to, čo Ťa napadlo, pramálo súvisí s básňou, zato výrazne s Tebou a Tvojím ne/vnímaním (umeleckého) textu.

a vysokú výpovednú hodnotu má aj fakt, že máš potrebu sa so svojím nápadom podeliť pod takouto krehkou básňou.

Ano,ano:) Mě přijde podezřelé, když někdo o poezii smýšlí... Má to být náraz, báseň přece není popis, ale vněm...a devalvaci svého vnímání si každý určuje sám, ...pokud nechá slova být jen kamufláží, a nedovolí jim být posly. 

Hutnost je v básni nekomplikovanost. Nezosobňuje, ale nechává vystoupit neznámo. A kdo není propustný intenzitě... měl by si velmi rychle seřídit pozornost vůči tomu, že báseň vždy doplňuje dotek smrti. Jinak by nemohlo vystoupit její pomíjivé krásno...a bez přítomnosti smrti je vše jen bezcenné plýtvání časem. 

Pak každému dojde, že v básni panuje Čas...který tlačí si uvědomit, že vnímáním je neopakovatelný okamžik. Kdo hledá v básni svůj komentář, je vlastně vnímání ztracen...zůstávají mu jen soudy. A koho zajímá, co si myslí ten, kdo nevnímá, ale slepě posuzuje...

Amale je fajn, že těžko si někdo může být jistý, jestli je to žena či muž. Ale každý je přesvědčený, že to sám ví:))

Soráč, ale mě u toho napadlo, že je to o ženě, co se rozhodla, že nebude používat tampóny.:D

Děkuji, okolojdoucí.

Karlovi Koryntce: Poezie je pro mě živel, proud mých obrazů, někdy se řídí něčím, někdy ne.  Logika není nezbytná součást poezie. Ne vždy čtenář dohlédne dovnitř, ne vždy ani já dohlédnu. Cítím, myslím, říkám. Cílem není pochopení autora, ale dotek, který vytvoří v čtenáři na chvíli nějaký jiný svět, než ten jeho.

Co se tyče hradu... Bílá paní?.. gama záření?..

Nezavadím o slunce, když vychází... Někdy se tak člověk cítí.

Děkuji.

fajn pocitovka, obraz mlhy a rána super *

Hrdinka mluví na můj vkus příliš zhurta a vypínavě. To v dnešní situaci obecné devalvace slova je hned podezřelé, když někdo zaujme takovou polohu, hned je podezření že přijde reklama. A pak navíc když obrněný hrad zároveň nelogicky propouští skrz a názývá se to zase zvláštně "nezavadím" - tak dojem reklamy zvítězil. Ne "čtěte" nýbrž "kupujte". Neboli byl-li tam nějaký nosný výchozí pocit, nepodařilo se ho dobře zachytit.