Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

    +1 neviditelných
    Místa věčného napětí
    datum / id26.07.2016 / 470630Vytisknout |
    autorMovsar
    kategorieMiniatury prozaické
    zobrazeno659x
    počet tipů8
    v oblíbených0x
    zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
    Místa věčného napětí

    Místa věčného napětí

    Nad ní betonová klenba barrandovského mostu, pod ní sedátko bicyklu a před ní výlet. Až bude mít dost, složí to někde u řeky a bude-li voda dost křišťálová, zchladí ona místa věčného napětí.


    Svár páru

    Zahájili svůj svár v metru. Snad že pod zemí naleznou pro svou věc lepší kulisy: tmu, vlhko, tíseň. Hádali se o dítě, taková zjevně asociální dvojice, hádali se o svá rodičovská práva. Takové klišé. Byli všichni tři, i s malým v kočárku, zas jako v mateřském břiše. A ono kručelo otázkou: když se tak hádáte, měli jste tenkrát skutečně dobré úmysly? A oni se pak jako zázrakem smiřovali, vlak přijížděl a dítě celou cestu až k Můstku křičelo. Ale byl to dobrý křik, jen tak z rozmaru. Anebo z neurózy?


    Štefánikova, ulice morytátů i erotiky

    Projíždím Štefánikovou a po stranách je to samý pražský morytát. Tam prostitut ubodal svého staršího milence, tam zas šílená neznámou paní v obchodním domě, v oddělení domácích potřeb. Před pár dny, zrovna bude mít pohřeb. Ale nejsou cestou jen morytáty, dávají se i příběhy erotiky. Támhle je Petřín a tady v tramvaji v horku holky větřím.


    Škrabal z Novinek

    V Portugalsku se narodilo první dítě se zakrslou hlavou. Mohou za to komáři z Ria. Novinky o tom píšou, jako by to byla nějaká senzace. Ten malý tvor, co nemohl vědět nic o ohrožení, bude navždy poznamenaný a nějaký škrabal tady o tom referuje jako o děravých silonkách zpěvačky Bílé. Takový škrabal je právě jako komár z Ria: čtenáři, který ho vezme vážně, zakrní mozek. Plác!


    V pouštní hodině noci

    Noc vyprahla až k pouštní hodině. Nekonečným pískem neuronů plují vzpomínky, foukne to a jdou tím nebo oním směrem. Chvíli se třpytí ve světle měsíce, ale pak mizí za obzorem mysli, aby se tam někde proměnily ve sny. O tom už ale nic psát nemůžeme.


    Půlnoční protokol

    Před půlnocí v rozhlase hrají hymnu. Třeba někteří posluchači i vstávají, z úcty k státnímu symbolu. Co by na to řekl pan Špaček? Snad by měl výhrady k pyžamu, jenže chtít po dobrém občanovi na prahu usnutí ještě výměnu šatů, to by bylo příliš. A tak by, sice nerad, pyžamu připustil. Jinak bychom tu ČEZkou republiku mohli rovnou rozpustit.


    Ráj už byl

    Ráj už byl. Skutečně je to tak, že se mu v čase jen vzdalujeme. Ať už to byla zahrada nebo ostrov nebo jen dobrá doba, pomalu to mizí. A jak se kolem rozlévá prázdno a jen paměť a blednoucí obrázky na papíře drží něco z té doby a míst, člověk se častěji dívá nahoru, jestli se nepotrhají mraky a alespoň na okamžik jimi neprojde světlo. Ráj už byl, ale třeba naděje na drobná světélka cestou do neznáma nejsou tak málo.

    Sdílejte dílo:



    Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

    |< <
    > >|

    29.07.2016 19:27:35Lnice

    V pouštní hodině noci***

    27.07.2016 12:33:00lawenderr

    ... snad by měl výhrady k pyžamu ... laskavý humor:)* (ale je tam toho víc:)

    27.07.2016 08:48:56ysslandia
    redaktor poezie

    vieš to, zaujímavé postrehy

    26.07.2016 23:25:04Rylwen

    Dneska celé! Měl jsi fakt dobrý den....

    26.07.2016 21:24:30blacksabbath

    sedmero napsání...... sedm hvězdiček......./*******

    26.07.2016 20:38:24aleš-novák

    škrabal...

    26.07.2016 18:59:58Kočkodan
    Když se ozve Kde domov můj,
    tak rychle z duchen a hezky stůj.

    ***

    Jakmile z rádia hymna hřímá,
    vlastenec povstane, i když už dřímal.

    |< <
    > >|
    Všechny kritiky na jednu stránku



    Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
    Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.