Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dědovo tai-chi

Výběr: StvN
04. 08. 2016
18
35
1878
Autor
IQ nick

inspirováno miniaturou "tichá pošta v trávě" od aleše-nováka

děkuju aleši, že´s připomněl :-)

Dědovo tai-chi
(léto 1974) 

 

 

Džnz šs, džnz šs, džnz šs, džnz šs ...
Dívám se na dědova záda, která se otáčejí v pravidelných půlkruzích. Děda, krok za krokem, zvolna postupuje vpřed. Teď se zastavil, obrací kosiště čepelí nahoru a hranou dlaně stírá s kosy zbytky vlhké trávy. 
Vypadá jako smrťák z pohádky. Jen bez pláště a bez kápě. 
Z kapsy kalhot vyloví podlouhlý brousek a mocně si odplivne: „Hem-Fl!“

„Dědo? Proč na ten brousek pliveš?“
„Co?“ pootočí se ke mně.
„Proč pliveš na brousek.“
„Abych ho zvlhčil. Suchým se to brousit nedá.“
„A proč si ho nenamočíš do vody?“
„Takhle je to jednodušší.“
Zn-sn, zn-sn, zn-sn, ... zn, zn. Palcem prubne ostří a spokojeně zastrčí brousek zpátky do kapsy. Otočí kosu dolů a pokračuje ve své každodenní ranní rozcvičce.
Džnz šs, džnz šs, džnz šs ...

Ještě chvíli pozoruju dědova záda, a uvolněné pozadí šedých kalhot na spadlých kšandách, nahé paty v hnědých pantoflích, a dědův rozvážný krok, a ladný, rytmický pohyb kosy, ... a pak se sehnu a rukama naberu velkou kupu posekané trávy.
„Jauvais, au!“ upustím trávu. „Kopřiva blbá pitomá! Au.“  Přešlapuju z jedné nohy na druhou a olizuju si požahanou dlaň. Jak to, že to ty králíky nepálí? Klidně si to těma svejma heboučkejma čumáčkama schroustaj jako by nic!

„Co se stalo?“ zeptá se děda zvědavě a otočí se ke mně celý i s kosou.
„Popálila mě kopřiva!“ žaluju.
„Kopřiva? To nic není. To je dobrý na klouby.“
„To já právě vůbec nepotřebuju!“ zamračím se. „Já žádný klouby nemám.“
„Hm!“ uchechtne se.
„Za chvíli to přejde,“ oznámí děda věcně, popojde kousek dál a pustí se znova do díla.
Džnz šs, džnz šs, džnz šs ...

Do ucha mi výsměšně zabzučí masařka, oženu se po ní.
Nad babiččiným květinovým záhonem se natěšeně šikují roty včel, hučící kolem široce rozevřených kalichů žlutých gladiol.

Koš položím na bok a hráběmi do něj nahrnu nebezpečný náklad. Pak ho postavím a jdu si obhlédnout další nálož. Naberu plnou náruč a pěkně pomalu, z výšky, pouštím stébla trávy do koše, aby vznikla co největší načechraná čepice. Z koše vyletí dva zaskočení bělásci. Nastavím jim hřbet ruky, aby mohli usednout a vzpamatovat se z toho šoku, ale třepotavě odlétají pryč. Rozběhnu se za nimi, poskakuji jako kůzle a připadám si křehká a průsvitná jako motýlí víla. Zastavím se až u strouhy těsně před plotem. Bělásci si letí, kam se jim zachce, ale motýlí víla lítat neumí.

Zuju se, do bot nasunu dlaně a pak vkročím do ledové vody klokotavého potůčku. Je tak úzký, že musím klást nohy přesně před sebe jako na kladině. S rozpaženýma rukama pomalu postupuju proti proudu přes celou šířku rozlehlé zahrady.
„Vylez z tý vody.“
Překvapeně se podívám na dědu. Stojí zády ke mně a jeho ramena opisují pravidelný oblouk.
Džnz šs, džnz šs, džnz šs ...

Udiveně zavrtím hlavou. Začínám věřit, že děda má opravdu oči i vzadu.
Přikrčím se a vyskočím tak, že každou nohou přistanu na jednom břehu strouhy. Sednu si na bobek, stávám se klenutým mostem, a zkusím jeden korkový sandál položit na hladinu jako loďku. Okamžitě jde ke dnu. Vylovím ho a pak se opatrně brouzdám orosenou trávou. Vyhýbám se sedmikráskám, protože jsou krásné a žlutým pampeliškám a osamělým fialovým palicím jetele, protože v nich mohou být včely.

Sandály pohodím u koše a chci jít pro další várku, ale najednou se ohromeně zastavím. 
Jsem zaplavena světlem a já si celou svou podstatou uvědomím to hlučné ticho všude kolem, přesycené barvami, bzučením hmyzu a roztodivnými vůněmi a pachy, a připadá mi, jakoby náhle celý svět znehybněl.

Ranní vánek si něco šveholí v listí jabloní, v dáli zachraptí ospalý kokrháč, ... a ta tráva tak omamně voní!
Džnz šs, džnz šs, džnz šs, džnz.

 
 
 
 
 

35 názorů

Narriel
23. 08. 2022
Dát tip

Byla to naprostá náhoda, klasické kliknu-vidím-líbí se název-zkusím :)...Není zač, to já děkuju, bylo to báječný překvapení najít Tvoje díla, jednoduchý, neskutečně čtivý, poetický... budu se ráda a často vracet :)!!


IQ nick
10. 08. 2022
Dát tip

Narriel: Tak vidím, že jsi si dala festival! b:-))))

Pokaždé, když se pod nějakou povídkou objeví nový komentář po tolika letech od uveřejnění, tak si říkám, jak se sem ten člověk dostal? Měl tip, nebo to byla náhoda? A považuju téměř za zázrak, že to ještě okomnetuje.

Sama tady bývám už jen sporadicky, čas od času nakouknu, něco přečtu a zase tu pár měsíců nejsem. A komentuju opravdu jen výjimečně. :-(

Srašně moc děkuju, že nacházíš, čteš a zanecháváš stopy. Udělalo mi to ohromnou radost. Díky.


Narriel
07. 08. 2022
Dát tip

Krásné!!Tip ;).


IQ nick
29. 06. 2021
Dát tip

Jamardi: moc děkuju :-))


Jamardi
29. 06. 2021
Dát tip

Máš pravdu. Je to krása! Pěkně jsi to vyjádřila.


IQ nick
16. 09. 2016
Dát tip
Janina6: děkuju za návštěvu a laskavý komentář. Úplně si lebedím, přijď zas. :o)))

Janina6
16. 09. 2016
Dát tip

Hezká miniatura. Je zajímavé, že se v ní vlastně "nic neděje", a přitom se to velmi dobře čte a čtenář se nezačne nudit. Myslím, že je to hlavně tím, že se umíš skvěle vyjadřovat a text má krásně poetickou atmosféru. Úplně nenápadně a nenásilně jsi mě dojala... :-)


IQ nick
15. 09. 2016
Dát tip

StvN: děkuju za čtení, milý komentář, tip i zařazení do výběru. To mě fakt potěšilo. Přečetl sis dvě moje povídky a obě se ti asi líbili hodně moc. Tak jsem zvědavá, jestli tě to zláká k přečtení i těch dalších :o))))


StvN
15. 09. 2016
Dát tip

Fajn, líbí se mi, že celkem z ničeho uděláš pěkný text.


IQ nick
13. 09. 2016
Dát tip

Vigan: děkuju za návštěvu a komentář.

Máš pravdu je to jen střípek vzpomínky. Ale třeba tě ty ostatní povídky uspokojí víc... :-)))


IQ nick
13. 09. 2016
Dát tip

K3: děkuju za čtení i tip. S těmi ilustracemi to je dobrej nápad. Akorát jsem už nekreslila tak strašně dlouho, že bych o to asi musela požádat někoho jinýho...:-)

 


K3
13. 09. 2016
Dát tip

To jsou krásn postřehy z přírody. Ještě bych si představil nějaké hezké kresby k tomu. Tip.


Lakrov
19. 08. 2016
Dát tip

Já taky.


IQ nick
19. 08. 2016
Dát tip

Lakrov: děkuju za návštěvu i tip. Jsem moc ráda, že si´s po té drsné Kytici spravil náladu. :-)


Lakrov
19. 08. 2016
Dát tip

Má to hezkou náladu, oproti aleš-novákově "tiché poště v trávě" je to akčnější  a víc vzpomínkové.  Tip.


IQ nick
05. 08. 2016
Dát tip

Zordon: pravdu máš.... děda byl velký zenový mistr, i když on by to asi takhle nenazval :o)


IQ nick
05. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: no vidíš, tohle jsem už pochopila. Zase nejsem tak marná! :-)

O to víc oceňuju, že jsi dočetl až do konce a dal mi o tom vědět.


Zordon
05. 08. 2016
Dát tip

hezky napsáno...taková malá zeno-seč


IQ nick
05. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: děkuju za přečtení i komentář. 

I když se musím přiznat, že jsem se svým IQ nic nepochopila, jestli je to pochvala nebo výsměch, ale snad se´s aspoň zasmál :o)))))


IQ nick
05. 08. 2016
Dát tip

aleš-novák: no tak si to vem - od mýho jaktěživa bylo dědoj sedumdesát! :-)

Lnice: děkuji za návštěvu i že líbilo :-)


Lnice
04. 08. 2016
Dát tip

pěkné*


jo, mladej děda :o) krásný !!!


IQ nick
04. 08. 2016
Dát tip

Ježiši lidi, vy jste mě dojali... všem vám moc děkuju. :O))

Děda měl taky plechový toulec, ale nepoužíval ho. A když jsem jednou hodně otravovala aby mi vysvětlil na co to je, tak vyprávěl, že to používal na navlhčení brousku, když se jako mladý sekáč nechával najímat na žně. No úplná prehistorie, chápete! Mladej děda!

Na ten jeden koš trávy pro králíky mu stačily tři flusy. :o))))))))


Kočkodan
04. 08. 2016
Dát tip
I přes svůj outfit byl děda dost velkej sekáč... Za avízo dávám Dianě kopřivu za krk. ;-)

Hemi Novak
04. 08. 2016
Dát tip

Deset z deseti. Tak dobře napsané, že bych přísahal, že jsem tu trávu cítil. No a název jako třešnička na dortu. Palec


Gora
04. 08. 2016
Dát tip

Vtipné /a začíná to u názvu/, milé, pěkně napsané:-)


8hanka
04. 08. 2016
Dát tip

vďaka tebe sa mi vybavujú spomienky na podobné chvíle...

moji deduškovia zomreli príliš skoro,  pri kosení som obdivovala susedov, jeden mal na páse tulec s vodou, druhý šťavnato popľúval...veľmi ma to lákalo, v nestráženej chvíli som zobrala zo šopy kosák (srp), nabrúsila ho oslou, zahnala som sa na trávu a sekla som si do prsta...našťastie nie hlboko...krvácalo to silne a nedalo sa pred maminkou utajiť...

vôňu pokosenej trávy milujem doteraz

***


tak to je skvělý!!! potůček máme na zahradě taky, takže už jen se naučit to Džnz šs, džnz šs, džnz šs, džnz....:o)

akorát můj děda teda měl za pasem takový malý plechový toulec, ve kterém byl brousek stále namočený...:o)


Diana
04. 08. 2016
Dát tip

Krásné! Prostě krásné. Dávám si tě do oblíbených. Posílám avi dalším. *********


okoloidúci
04. 08. 2016
Dát tip

ach, rozprávková krajina detstva... pekne si dala :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru