Vše

Zvedá se vítr
je cítit voda
za dveřmi je déšť 
než jako ten komu nebylo odemčeno
zvenčí omyje okna i náhrobky tváří
a zchladí mou krev
tam v pokoji ze stínů a času 
kde v dokonalé vzdálenosti od slunce
s níž nehořím ani nejsem změněn v led
dolévám petrolej do hvězd
a stahuji knot Měsíci 
abych ztišil psy i mrtvé mých nocí 
pak pochopím vodu pokaždé 
když prší mi do otevřených očí a jizev   
toho čím jsem chtěl být zraněn 
jako třeba ženami a pěstmi 
ale nejvíc láskou 
neboť ta je nejvyšším vědomím 
které vede k poznání, že světlo kterým hořím 
navrátím jednomu ze svítání 
a duši mou 
z tisíce a jednoho ptáků 
jež jsou mými nepokoji, závratí a tužbami
daruji hladinám, jež jsou zrcadly vod i nebe
bez lítosti s níž žiji a umírám každou vteřinou
o nichž vím stejné nic jako o hodinách, týdnech a dnech
jež v podobě písku sypou se k nohám
a všechna slova i ticho 
jsou šlépěji na pobřeží 
než vlna sedmá 
ta nejdelší 
smyje vše