Rozhovor s Danou Zátopkovou

Doposud nezveřejněný rozhovor z roku 2003. Třeba to, co mi tehdy tato 80ti letá milá dáma řekla, bude někoho zajímat.

Zúčastnit se, je krásné, ale zvítězit, to je ještě krásnější Nejlepší česká oštěpařka, dnes již osmdesátiletá Dana Zátopková, navštívila při příležitosti školení trenérů atletický klub v Olomouci. Co člověka při setkání s legendou české atletiky mile překvapí, je její vitalita, veselost a laskavost. A také ochota podělit se s ostatními o cenné zkušenosti a zajímavé vzpomínky. Jak se podle vás atletika za posledních padesát let změnila? Za těch padesát let, co já to mohu sledovat, se atletika strašně změnila. Během války se dělala jen okrajově a to hlavně ve státech, kde se neválčilo. Tam naše země nepatřila. My jsme začínali až po válce, kdy nastal rozvoj nejen atletiky, ale celého sportu. Svět se začal o sport zajímat. Vstoupila do něj ekonomika; různé firmy začaly vyrábět a vylepšovat materiál. Vznikaly nové tartanové dráhy, nářadí. My jsme házeli ještě dřevěnými oštěpy, teď už se hází kovovými. Svoji roli sehrála také televize a rozhlas. Začínali jsme v roce 47, někteří už dříve v roce 46, kdy bylo první Mistrovství Evropy v Oslo. Tam už byl Emil pátý na pět kilometrů. Potom nastal velký nástup všech sportů. Hlavně atletiky, protože ta je určitým základem pro všechny sporty. Do závodění vstoupil lékařský faktor, stravování a podobně. Všichni, jakoby se snažili pomáhat sportovcům, aby jejich výkony byly co nejlepší. Nepřipadá Vám, že se na humanistické myšlenky Pierra Coubertina nabalila za těch padesát let spousta špíny v podobě komerce, dopingu, atd.? Prožívá podle vás olympismus v současnosti krizi? My, kteří pracujeme ve sportu už léta, se snažíme aby ty morální zásady zůstaly u sportu alespoň v základech. Dnes už se nedá bazírovat na tom, co pan Coubertin řekl. Že člověk nemusí zvítězit, ale stačí se zúčastnit. My dnes říkáme: „Ano, zúčastnit se, je krásné, ale zvítězit, to je ještě krásnější.“ Usilujeme o to, aby se bojovalo fair play. Ale ten boj je dost urputný, protože mladí lidé jsou žhaví dosahovat nejlepších výkonů a kvůli tomu jsou schopni podniknout ledacos. Třeba i na úkor svého zdraví. V olympijském hnutí prozatím krizi nevidím. Krize může být v tom, že se OH rozšiřují o další sporty. Olympiáda už je dnes tak gigantický podnik, že je velmi těžko zvládnutelný. Co si myslíte o rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, že se OH v roce 2008 budou konat v Číně? Fandím tomu, protože jsem v Číně byla. Je to veliký národ s obrovskou tradicí. Po moderní stránce je však ještě trošku zaostalý. Nemyslím tím samotné sportovce, protože ve zprávách se dnes často objeví Číňan třeba v akrobatických skocích nebo v disciplinách, které by člověk v Číně vůbec nehledal. Je to tam ještě trošku sešněrované takovou tou tradiční politikou. Co se smí a co se nesmí a různými zákazy. Právě olympiáda to může trošku nabourat. Bude dobré, když čínský lid uvidí sportovce z celého světa a dostane se s nimi do styku. Rozšíří se tak jejich demokratický rozhled. Ve své sportovní kariéře jste navštívila spoustu zemí. Která kultura na vás nejvíce zapůsobila, která vám byla nejbližší? My jsme s Emilem měli to štěstí, že jsme byli ve sportu úspěšní a tím pádem jsme měli i hodně pozvání. Takže se dá říct, že jsme procestovali skoro celý svět. To by si člověk, který není nijak zámožný, nemohl dovolit. Byl to úžasný doplněk sportu. Okouzlila mě třeba právě kultura čínská. Pagody a všelijaké čajovny. V Pekingu je obrovské muzeum porcelánu, kde jsou mísy z doby dva tisíce let před Kristem. Protože mám ráda starou tradici, velice to na mě zapůsobilo. V Mexiku mě okouzlilo muzeum indiánské kultury. Jsem vděčná, že jsem jej mohla navštívit. Nebo obrazárna v Madridu či Tretjakovská galerie v Moskvě. To jsou všechno veliké kulturní hodnoty. Ukážou člověku, že nejsme jenom my, ale že jsme potomci někoho, kdo měl také vysokou kulturní úroveň. Co se týče životní kultury, tak se mi velmi líbí Severské státy, které dodržují čistotu. Nekrade se tam tak jako u nás a mají velice úzký vztah k přírodě. Když staví dům a poblíž stojí nějaký strom, obalí ho slámou, aby se mu nic nestalo. Takové věci na mě silně působily. A takové ty běžecké euforie, které ve Finsku, Svédsku nebo Norsku vládnou. V lese jsou vysypané chodníčky pilinami nebo borkou a vedle nich nenápadné cedulky, na kterých je uveden počet kilometrů. To se mi strašně líbí. Ten krásný úzký vztah k přírodě, i přes to běhání. Ve Finsku si starší generace spojuje Českou republiku s vašimi jmény… No ano. My jsme do Finska hodně jezdili. Shodou okolností jsme dělali disciplíny, které tam jsou velmi populární. Dlouhé tratě a oštěp. Ve Finsku se vždycky hodně běhalo. Domečky jsou tam daleko od sebe, takže když se lidé chtěli navštěvovat, tak museli běhat buď na běžkách nebo chodit pěšky. A oštěp tam má také velikou tradici. Já říkám, že je to proto, že tam lidé museli hodně dělat se dřevem. Sekat ho, pracovat s ním. Možná to pochází z toho. Komplexně se dá říct, že nejvíce olympijských medailí vyhráli právě v dlouhých tratích a v oštěpu. Ve vaší knize „Dana a Emil Zátopkovi vypravují“ mě zaujala fotografie, na které jste zachycena, jak se sádrou na noze sekáte před garáží dřevo… Ve své speciální oštěpařské přípravě jsem sekeru používala hodně. Štípala jsem dřevo; na stadionu jsem měla ve výšce, kde se odhazuje oštěp, zavěšený takový starý pražec a do toho jsem mydlila sekerou. K radosti správce na hřišti, protože dole vždycky bylo nasypáno hodně odřezků a pilin, takže on vždycky brblal, že se to musí uklízet. Jaké pohybové aktivitě se v současnosti věnujete? Jakým způsobem nejraděj trávíte volný čas? Co se týče fyzické aktivity, tak já už jsem ve věku, kdy člověk musí přepnout na mírně. Když by se snažil ze svého organismu vymačkávat pořád nějaké vyšší výkony, tak by na to mohl doplatit svým zdravím. Pořád se hýbu, pořád něco dělám. Ještě do 77 jsem běhala, ale jenom v lese, na měkkém. Teď už se věnuji jen turistice, procházkám, jízdě na kole nebo plavání.. Máme psa Kubu, takže s ním musím napochodovat denně minimálně tři kilometry. Už jsme ho tak rozmazlili, že to vyžaduje a čeká na to celý den.

---