Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Abych věděl

19. 08. 2016
8
11
709
Autor
MAJKL65

A město šumí jako moře v mušli 
kterou mi kdysi přivezli z Bulharska 
protože jsem byl ještě malej na cestu a tak 
pamatuju se, že jsem pak nepoznal mámu 
protože byla opálená jako cikánka a nechtěl jsem jí políbit
a ona z toho byla úplně hotová  
ale dnes bych jí to samozřejmě už neudělal
i když stále dítě jsem  
ale teď je před ránem a nechce se mi spát 
mohl bych ještě odletět na jih 
být prvním ptákem klínu a mířit pryč
a vrátit mušli zpět moři  
ale užívám si ostří žiletky 
a tak jen mám zavřené oči a dívám se 
naslouchám hlasu deště, který teprve přijde
a mé ticho je i tvým tichem  
jen tělo zdá se těžší než jindy 
jindy když ležíme vedle sebe a tělem se rozlévá oceán 
jakej je jenom na Měsíci a má latinské jméno jako nemoc nebo zvíře
a v ústech je chuť kovu
jako když jedeš starým rychlíkem 
a za špinavými okny, skrze které ani není moc vidět
se míhají šmouhy a jen co je daleko je stálé 
jako to, čeho nikdy nedosáhneme
viděl jsem včera bílé břicho krásné holky
neměla víc než patnáct 
vyhrnula si tričko 
a píchla si injekci inzulínu 
a kluk, kterej stál u ní se jí přitom díval očí 
třeba spolu zůstanou celej život 
říkal jsem si a moc jim to přál 
protože to nebudou mít jednoduchý
až té krásné holce s očima černejma jako punčochy na šukání
uřežou nohy 
a zbyde jí jen on k dotýkání, protože bude z té cukrovky i slepá 
a pak prošla kolem jedna
pod šaty jak z afrického šátku 
přetékala tělem ven ke chlapům z kalhotek a neviditelné podprsenky
a já jsem pochopil, že Buddha 
má ve všem pravdu 
protože: „Nejšťastnější je ten, kdo má nejméně žádostí“
a já jich měl minimálně milion
a ještě dlouho jsem se za ní díval a záviděl tomu, kdo jí ty šaty rozepne
i když vlastně – nebyly jen tak?
přetahovací přes hlavu?
a to nemyslím na její krajkované černé kalhotky
který se jí zařezávaly ani nechci vědět kam
protože to by byl s buddhismem rovnou amen
a to by si se mnou můj kamarád Siddhártha
kterej se mi zjevuje v podobách žebravých ožralů, holubů s jednou nohou
či průvodčích se zmačkanou bundokošilí – na kterýho jsem byl posledně sprostej za zpoždění 
přišel vyříkat 
a tak jsem si vzpomněl na svíčky od Svatého Štěpána 
které stále někdo zapaluje a které stále jedna za druhou zhasínají 
i na čas, který proudí proti proudu stromů 
abych věděl, že svatej sice nikdy nebudu 
ale milovat je mi vlastní  

 


11 názorů

pomlčka
21. 08. 2016
Dát tip

Promenlivynick: Je v pořádku, že každý vnímá báseň jinak. Ty jsi s ní byl spokojený, já k ní měl připomínky. Autor si z toho buď něco vezme, nebo to zahodí do koše. To je celé.


Ach jo, všichni kritici zřejmě hledají nějaký naplánovaný text od počátku do konce, něco co se prostě musí vymyslet a vybrousit.

Asi nikdy nešli s čistou hlavou a nenechali život plynout stejně jako tento tvůj text zabarvený tím kým jsi.  Líbí se mi to celé .


pomlčka
20. 08. 2016
Dát tip

Dost rozkolísaný text. Jsou tam zajímavá místa („a v ústech je chuť kovu / jako když jedeš starým rychlíkem / a za špinavými okny, skrze které ani není moc vidět / se míhají šmouhy a jen co je daleko je stálé / jako to, čeho nikdy nedosáhneme“), ale také pasáže, které báseň srážejí do kolen (hlavně závěr). Některé verše by mohly sloužit jako samostatná báseň („viděl jsem včera bílé břicho krásné holky / neměla víc než patnáct / vyhrnula si tričko / a píchla si injekci inzulínu / a kluk, kterej stál u ní se jí přitom díval očí / třeba spolu zůstanou celej život / říkal jsem si a moc jim to přál / protože to nebudou mít jednoduchý“). A byla by skvělá. Doporučoval bych výrazně krátit, sledovat linii, po které půjdeš, a volit jen ta nejdůležitější slova. Pozor na interpunkci („a kluk, kterej stál u ní se jí přitom díval očí“) – buď ji používat důsledně, nebo ji vypustit. Také je na zvážení míchání spisovné češtiny s nespisovnou, někdy to nezní dobře („a to nemyslím na její krajkované černé kalhotky / který se jí zařezávaly ani nechci vědět kam“).


ráda Tě čtu...a tohle....sedlo mi.........děkuji.......*/***


EditEm
19. 08. 2016
Dát tip

živá linka - ráda jsem se jí přidržela při průchodu tvou galerií :o)*


over
19. 08. 2016
Dát tip

tohle si rád uložím...dobrý je to :)*


prvních 8 řádků dělá básničku, pak to slábne, ztrácí opodstatnění (není důvod proč hrdina tolik kecá)  a postupně se vyvíjí v olezlý shit 


JARUB
19. 08. 2016
Dát tip

Tý jo - pecka! Tak tohle smím... *


pěkně to graduje...abys věděl...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru