Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hostina

20. 08. 2016
9
74
2142
Autor
IQ nick

Povídka Hostina vlastně není ani tak povídka, jako spíš jen záznam rozhovoru. 

Hostina přímo navazuje na Dobré skutky. Pokud jste Dobré skutky nečetli nebo se vám do nich nechce, je možné, že vám unikne pár drobných souvislostí, ale pro pochopení rozhovoru nejsou zásadní.

 

22.8.2016 - po zajímavé diskusi jsem se pokusila o úpravu textu. Nejsem o ní moc přesvědčená, tak bych byla vděčná, kdybyste mi ještě mohli napsat, jestli je to takhle pro vás lepší :-)

Hostina
(jaro 1985) 

 

 

„Blaničko! Ty jsi vyrostla! To už je let, co jsme se neviděly. Pamatuješ se ještě na mě?“
„Ano.“
„Ty už jsi velká. Ukaž se? Kolik už je ti let?“
„Dvacet.“ 
„Dvacet? Opravdu?  Ježiš, to to letí. Tak to už jsi hotová ženská! Ale nevypadáš. Řekla bych ti tak nanejvýš čtrnáct. Z toho si nic nedělej, to je pro ženu dobře. Mama taky vždycky vypadala mladší. To máš po ní. 
A jak se má, Blanka? Jako mama, myslím.“

Co? Zbláznila se? Jak se asi tak může mít! Nepřeslechla jsem se?

Drobná, vrásčitá stařenka s laskavýma očima, je dědova švagrová. Viděla jsem ji za život sotva třikrát. 
S nezištnou samozřejmostí poskytla dědovi azyl a pro pohřební hostinu nabídla svůj dům. Nemůžu neodpovědět!
Začínám se třást.
„Zemřela.“
Zalapala po dechu. 
Šokovaný výraz v tetině tváři mě přesvědčuje, že o tom neměla ani tušení. 
Proboha, proč jí to někdo neřek? Já nemám sílu něco vysvětlovat.
„Před třemi týdny,“ snažím se zmírnit surovou strohost prvotního sdělení.
„Na rakovinu,“ dodám vyčerpaně.
Překonávám osobní rekord v počtu vyřčených slov. Od mámina pohřbu mám s mluvením problém. Cítím, jak mi po zádech stékají studené čůrky.

Tetiny oči se zalijí slzami.
„Dcérenko! Je to pravda?“
Mlčky přikývnu.
Malou chvilku o něčem přemýšlí, pak trochu cukne hlavou, jakoby se rozhodla.
Položí mi obě ruce na ramena a rozpláče se.
„Víš, já ti to ani říkat nechtěla, ale když je to tak! Tak musim.“
„Tata byl tady. Myslím tvůj tata. Před týdnem. Přijel navštívit Pepu, jako tvého děda.“

Hm? Podivné. Celý život ho nesnášel. Otčíma! Nedělalo mu žádný problém, po smrti babičky Marie, vyhodit osmdesátiletého muže z domu, ve kterém prožil většinu svého života. Děda se pak vrátil do rodného kraje, k svému bratrovi, dožít.

„Byl za ním v nemocnici. Víš, on Pepa měl už špatné klouby. Poslední dva roky proležel každou zimu v nemocnici. Ale jinak byl jura. Jenom ty klouby ho trápily, chudáka.“
„A pak přišel sem. Jako tata. Říkal, že musí v Pepově pokoji něco najít, pro něj, pro dědu. Neptala jsem se. Je to syn, ne? Nebyl tady dlouho, hned zas letěl, ani kafe vypít nechtěl. Ani povidat nic nechtěl. Tak jsem se ho aspoň ve dveřích zeptala, jak se má Blanka, jako tvoje mama.“
„A víš co mi řek? Ta se má dobře. To mi řek!“
„Tak mi tu otázku, prosim tě, promiň, dítě, já to opravdu nevěděla.“

Musím se několikrát zhluboka nadechnout. Veškerou energii vynákládám na to, abych ovládla svůj třas. 

Nejsem si jistá, jestli to chci dál poslouchat. 
Teta mi pevně svírá ramena, není kam utéct.

„A pak děda umřel,“ pokračuje rozhořčeně ve svém monologu. „Ještě ten den!“
„Když jsem šla do nemocnice pro jeho věci, tak mi chlapi, co s ním byli na pokoji, všechno řekli.“
„Tata šel za dědou a chtěl po něm vkladní knížku. Představ si! Prý mu ji Pepa ukrad. Na milion! Věřila bys tomu? Kde by Máňa naspořila milion! Jarka prý na Pepu řval jak pominutý. A Pepovi se udělalo zle. Nakonec ho lékař musel vyhodit z pokoje, jako tatu. A Pepa, dvacet minut na to, umřel. Na infarkt! Tata ani nepočkal, jak to s ním dopadne. Šel rovnou sem.“

Xc
Proč mi to říká?! Já to nechci slyšet!
Připadám si jako papiňák před výbuchem. Chci řvát, ale nevyrazím ze sebe ani hlásku. 
Vytrhnu se z tetina objetí a na poslední chvíli doběhnu ke dřezu.

Zvracím.

 

 

 

 


74 názorů

Lakrov
01. 09. 2016
Dát tip

> ...Chytrej kluk...

Na tu povídku si vzpomínám, při jejím čtení mi připadalo, že je to taková "vymyšlená legrace" na téma mezilidských vztahů a manipulátorství. Až teď zjišťuji, že je to zřejmé trochu jinak a víc pravda.


IQ nick
31. 08. 2016
Dát tip

Lakrov: děkuju za návštěvu, zajímavý rozbor i tip.

Povídka o otci a vkladní knížce tady už jedna je a jmenuje se Chytrej kluk. Psala jsem ji poněkud přeplněná ironickou nasraností, tak  podle toho taky vypadá.  :o)))))


Lakrov
31. 08. 2016
Dát tip

Dobře to navazuje na předchozí část. Ke konci (se zmínkou o milionu na vkladní  knížce mě na chvilku napadne, nebylo-li to s tou otcovou nevěrou a odkládáním  peněz nějak jinak... ale asi nebylo).

 Následující dvě věty:  ...poskytla dědovi azyl a pro pohřební hostinu nabídla svůj dům...  a  ...proč jí to někdo neřek?...  navozují na chvíli dojem, že se jednalo o matčin pohřeb  a že prateta je tudíž pomatená pomatená.  Tip.  


K3
23. 08. 2016
Dát tip

:).


IQ nick
23. 08. 2016
Dát tip
Zdenda: aha, zase jsem dozvěděla něco novýho. Tak to citislovce v kontaktu se mnou, prosím nepoužívej :-) K3: né, my si tady jen tak debatíme... :-) Gerty + agáta5 + aleš-novák + bříza b.+ Zdenda: děkuju za pomoc s finální podobou téhle (ne)povídky

Gerty
22. 08. 2016
Dát tip

Takhle je ten konec dobrej.


K3
22. 08. 2016
Dát tip

Píšete nekonečný seriál, či co?


agáta5
22. 08. 2016
Dát tip

:))))


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

a můžeš mi vysvětlit význam toho citoslovce?

chápu - hm, aha, joj, cák, bouch a spoustu dalších, ale vole mi asociuje nadávku - já sem holt z tý starý školy


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

tak já to ještě nechám uležet... :-)


náznak zvracení by mohl být v té větě s dřezem, třeba čtenář není hloupý, obvykle...:o)


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

a Zdendo, možná jsem blbá, ale prosím, neříkej mi vole


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

Lepší?


zkrácení na konci  víc než bylo zmiňováno, ale u mě dobrý :o)

 


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

Agáto5: děkuju za návštěvu a názor,

a všem diskutujícím za velmi zajímavou a přínosnou diskusi.

Pokusila jsem se o úpravu textu. Nejsem o ní moc přesvědčená, tak bych byla vděčná, kdybyste mi ještě mohli krátce napsat, jestli je to takhle pro vás lepší :-))))


agáta5
22. 08. 2016
Dát tip

nechat s tečkou na konci. Čtenář se sám dovtípí, že asi co jako se dá u dřezu na poslední chvíli dělat, žejo ?  Hlavně nic poetickýho!!!  :))))


IQ nick
22. 08. 2016
Dát tip

No, to určitě můžu, ale připadá mi to takový useknutý. Zatečkovat to nějakou poetickou větičkou? Já na ty básně moc nejsem...


agáta5
22. 08. 2016
Dát tip

jj, souhlasím a doporučuju autorce poslední tři řádky máznout. Sdělení dostane širší rozměr ... radí ta, která píše jakobásně :))

jinak velmi dobře rozumím, na tenhle blbej život já jsem odborník...


Gerty
21. 08. 2016
Dát tip

Podle mě nikdo, koho se to netýká. Ale necháme to plavat, už je to asi mimo tohle dílo, navíc jsme asi oba přesvědčeni o své pravdě.


Gerty
21. 08. 2016
Dát tip

zdendo - nedokáže


Gerty
21. 08. 2016
Dát tip

zdendo - v čem bych viděl ten rozdíl - určitě ve způsobu podání. Já jsem nečet žádnou fabulaci na tohle téma, ale od těch dalších dvou variant  poměrně dost - bohužel. Vždycky to bylo úplně jiné psaní, než jaké by si někdo dokázal vymyslet. Pořád si tedy myslím, že tohle dílo je podané dobře. Ale lidi, kteřým jde především o literaturu, to samozřejmě mohou vidět jinak.


Gerty
21. 08. 2016
Dát tip

Zdendo - tu knihu asi nedám, jsem se čtením katastroficky na štíru, ale dík alespoň za ten tip. Ale otázka - ta kniha je podle skutečného příběhu? Nebo je to fabulace? V každém případě si myslím, že je rozdíl, jestli o téhle věci píše někdo "zvenčí", nebo je autor či autorka s tou problematikou nějak úzce svázaná, anebo se týká přímo jí.    Ukládám si ale některé další postřehy z tvých komentářů, připadají mi užitečné i pro můj druh "tvorby".


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip
Tak já ti už asi začínám rozumět, ale ještě si o tom chvíli podumám. :-)

IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: Ani když to tak cítí a fakticky je na pokraji psychického zhroucení?


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: děkuju za tip, určitě se ji pokusím zdolat...

K3: no, možná jo, ale zrovna v případě téhle příhody si to nějak moc neumím představit ...  a to je asi ten hlavní problém...

Je pohřeb dědy, nikdo nic neví, aby se to dozvěděly musí si to říct, ale radši jen náznakem...? To je na mně fakt vyšší dívčí.

 


K3
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda to možná myslel tak, že některé věci je lepšíí jen naznačit a ne vyslovovat naplno, aby čtenářova mysl spolupracovala.


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: No, sláva! Stejně bych si ráda společně s Gertym přečetla nějaké kvalitní dílo, ve kterém někdo elegantně a vkusně umírá na rakovinu, třeba bych konečně pochopila, co mi celou tu dobu vyčítáš.


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: Aha. Takže zavřeme oči a budeme dělat, že se to nestalo?Aby se to náhodou někoho nedotklo? A lidem kteří se z toho budou potřebovat vykecat o tom radši zakážeme mluvit a nebo je rovnou odsoudíme jako šmíráky?


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: no, jestli je tohle tvůj způsob argumentace, tak je asi tahle debata zbytečná...


Gerty
21. 08. 2016
Dát tip

Ještě se trochu zapojím - já bych všem postavám dal jen jedno označení - pro přehlednost - i když to nebude souhlasit se skutečností (nebo "skutečností"). Ono i mně to občas otloukali o hlavu, že pro jednu postavu používám dvě nebo tři různá označení, a zdalako to nebylo tak hustě v tak krátkém textu.

Zdendo - ty mi tedy poraď, až budu mít potřebu psát příběh ze života nebo "ze života", jak to udělat jinak. Stačí, když mi dáš tip na nějaké dílo, s nímž se ztotožňuješ. A pak ještě jednu věc - o čem by to vlastně mělo nebo nemělo být -  z tvých komentářů jsem pochopil, že rakovina je špatně, děti jsou špatně, zlí lidi jsou špatně, pomluvy jsou špatně... Pokud dobře počítám, tak už mi fakt zbejvá akorát ten soustruh :-)


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: naprosto upřímě, já nemám pocit, že mám snahu vyvolávat laciné emoce. Já se jen snažím co nejpřesněji odvyprávět konkrétní příběh.  Nepodsouvám nikomu co si o tom má nebo by měl myslet. Nemanipuluju. Tedy alespoň ne vědomě. Nechápu proč tě to tak irituje. Že by nějaké hluboko uložené, nechtěně zasažené struny?


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

bříza bělokorá: děkuju, ty´s to trefila úplně přesně! 


IQ nick
21. 08. 2016
Dát tip

K3: moc děkuju za čtení a usilovnou snahu o pochopení i tip.

Já vím, je to trochu zmatek. Ten tam dělá hlavně teta, která každou postavu jmenuje několika jmény. Hlavní postavou tohohle příběhu je otec - tata/Jarek, který po smrti své matky Marie/Máňi, sdědil vkladní knížku a vyhodil svého otčíma Josefa/Pepu z domu. Ale pak tu vkladní knížku nemohl najít, a v domnění, že mu ji Josef ukradl, si to sním jel do nemocnice vyřídit.

Pro postavu Blaničky je Marie/Máňa babička a Josef/Pepa děda.

No, asi by bylo lepší abych to napsala tak, aby se to nemuselo dovysvětlovat, ale opět u mně zvítězila snaha po autentičnosti... nu co už naděláme :-)

Ty další povídky už takhle moc zašmodrchaný nejsou :-)))


K3
21. 08. 2016
Dát tip

Snažil jsem, ale dost jsem se v tom špatně orientoval. Zkoušel jsem to dvakrát a nějak se nemůžu dost dobře soustředit. Možná by to chtělo trochu zjednodušit. Je to na mě až dost nepochopitelné, deprimující. Ale je fakt, že je taky potřeba o tom psát. T.


Gerty
20. 08. 2016
Dát tip

iQnick - já bych se při psaní držel pravidel, jak pravopisných, tak typografických, jelikož jejich úkolem je učinit text stravitelným. Nic jiného za tím nehledej. Kterýkoliv autor samozřejmě může ignorovat kterékoliv pravidlo, ale nejspíš se tím připraví o část čtenářů.


IQ nick
20. 08. 2016
Dát tip
Tak teď jsem z toho jelen. Můžu si to napsat jak chci, a vy mě za to vytaháte za uši?

IQ nick
20. 08. 2016
Dát tip

Jé... a mně se to tak líbí!!!!!!!! :-) 

Gerty děkuju za odkaz, určitě nastuduju... a možná ty písmenka teda zmenším, nó... porád.... :-(


Gerty
20. 08. 2016
Dát tip

IQnick- třeba tady jsem našel pár pravidel vyznačování čehokoliv textech:

http://typomil.com/sazba/vyznacovani.htm

Ten web obecně stojí za podrobnější prozkoumání.

V beletrii bych ale vyznačoval opravdu velmi zřídka. Já ve svých textech sem tam používám kurzívu - třeba na vyznačení textu, který je obsah nějakého dopisu, sms zprávy a podobně. V téhle pasáži na vyznačení důrazu bohatě stačí vykřičník.

A stejně tak bacha na zmnožování interpunkce - v žádném případě to není regulérní, nanejvýš kombinace jednoho otazníku a jednoho vykřičníku. Ale i když to napíšeš jen takhle - Proč mi to říká? Já to nechci slyšet! - tak to má stejnou váku a v kontextu s předchozím obsahem je interpunkce dostačující.

 


IQ nick
20. 08. 2016
Dát tip

8hanka + Gerty: děkuju za návštěvu, komentář, trojhvězdí i tipy.

Jedna povídka o otci tady už visí, jmenuje se Chytrej kluk, a druhá se mi zasekla a nějak se nechce vyklubat. Kdyby se mi podařila, tak by to bylo docela vtipný...  :-)

S těmi velkými písmeny jste mě teda překvapili. Já jsem si naivně myslela, že jako autor mám právo svobodně si zvolit jakými písmeny to napíšu, a když mám potřebu expresivně znázornit, že to ta postava řve na plný pecky, tak že to není nic proti ničemu...

hm... obávám se, že tenhle prohřešek mám ve všech svých povídkách...


Gerty
20. 08. 2016
Dát tip

Chvilku mi unikalo, kdo je Máňa, která měla/neměla naspořit milion. Pak bych byl za jedno se Zdendou v tom, že velkými písmeny cokoliv v beletrii ne, a asi ani v té bulvární :-) Jinak mi to přijde napsané dobře, tedy pořád stejně dobře jako všechno ostatní. Z příběhu jako takového je mi ale smutno, ale takový holt je život, no... Jen jsem zvědavý, jestli se otec v nějakém dalším díle sejde s tím, jaký je.


8hanka
20. 08. 2016
Dát tip

***


IQ nick
20. 08. 2016
Dát tip

Diana + Zdenda: děkuju za čtení, komentáře i souhvězdí.

Diano, opravdu si myslíš, že ve skutečném životě by se něco takového nemohlo stát? Teší mě, že se ti můj styl psaní líbí.

Zdendo, no jo, já vím - ironie... ale těší mě, že si ten bulvár vždycky rád přečteš  b;-)


Diana
20. 08. 2016
Dát tip

Ze života? To by snad bylo trochu moc, ne? Spíš hororová povídka. Ale napsáno zase výborně ****


IQ nick
20. 08. 2016
Dát tip

jo, jo ... prostě ze života...

Gora + aleši: děkuju za návštěvu, i že jste dočetli až do konce... příště to už bude veselejší, slibuju :-)) 


to je jedno, jestli to je povídka nebo ne...prostě ze života...


Gora
20. 08. 2016
Dát tip

Teď jsem si všimla, že na to s"povídkou" jsi vlastně i upozornila:-)


Gora
20. 08. 2016
Dát tip

Dočetla jsem. Předchozí povídky se mi líbily. Tahle mi připadá již jako deníkový záznam, i když je psána stejným,pro mne dobrým, jazykem. Vlastně bych ji nezařadila do povídek. Promiň.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru