má nevyslovená...

inspirace mou schizofrenií...

začátek dne

 

cvaknutí klíčů

(jsem vzhůru už od 5 a všechno je slyšet)

bílá chodba s obrazy – nezasklenými

pyšnící se svým tichem

 

zvonek

(přivezli snídani)

ten probudí všechny dosud spící

a

jak švábi na pivo trousí se pacienti

bude jídlo, a bílá káva!

 

komunita:

sláva, hurá, ostatním je

také špatně, nejsem v tom sama!

ale kdo hned po ránu zvrací

a to ještě nedostal léky

- prosím pěkně já!

a tak často komunitu vynechávám

nebo úprkem opouštím k nejbližšímu wc

 

toť krásný začátek dne...

 

 

 

do krámu

 

bylo by těžké lhát

(a to ani neumím)

v očích se lesknou

malé perličky

za krajkou osobnosti

 

cloumá mnou hurikán slov

a v příšeří bloudí příšery

mých snů

 

tolikrát jsem se spálila

muselo to být?

všechny ty hlasy, znamení, pronásledování, oči...

je snazší ublížit sobě...

 

zkuste žít ve dvou realitách naráz!

zkuste si dojít třeba pro pečivo

v lepším případě se vrátíte i s pečivem

v tom horším skončíte v léčebně

pro vaše bizardní chování...

(zkuste si vybrat..)

 

 

 

 

tam

 

s nálepkou na těle

opařená emoce

nikdy neprožitá

zasutá hluboko v šuplíku myšlenek

 

jen pár okamžiků stačí...

 

nemůžu vstát z postele

na podlaze jsou krokodýli

a mě se tak chce..

 

hlasy tlumím hlasitou hudbou

nicméně jsou čím dál hlasitější

zbavit se jich..

jak, čím, proč???

patří do mého světa

 

jen někdy nevím, co dělám!

tak, až mě nebudete moct najít

jsem už tam...

 

 

 

 

 

 

---