Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Očekávání

01. 09. 2016
9
37
1347
Autor
careful

Pocházela z malého města. Co o ní vlastně napsat víc? Inu, všechno, čemu se věnovala, jí vlastně šlo. Docela hezky zpívala, kreslila, i házená ji bavila. Celkem prospívala ve škole a byla i poměrně zručná. Její problém byl ve slovech docela, celkem a poměrně, protože na druhou stranu v ničem nevynikala. O jejím vzhledu by se dalo říct asi tolik, že byla relativně hezká. Tedy nenašlo se na ní nic vyloženě ošklivého. Milena tohle všechno o sobě věděla a žít životem holky z malého města jí připadalo víc a víc otravné. Nesnášela nudu, jaké bylo malé město plné. Snažila se ji vyhnat z hlavy a věřila v budoucnost. Zatím se chtěla prostě jen něčím zabavit. Třeba Honzou, který ji od chvíle, kdy se potkali na revivalu v kulturáku, neustále vykládal, jak je boží, což se jí na něm líbilo.

Jenže Milena o Honzu jinak zas tak moc nestála, stejně jako nestála o to být Milenou z malého města.

 

Po škole vzala práci v místním podniku. Počítala, že je to jen dočasně. Však i naplňující zaměstnání s přiměřeným platem jednou přijde. Přece nestudovala veterinu, aby po zbytek dnů sešívala palce pracovních rukavic.

Stejně to měla s Honzou. Ten pravý musí pochopit, že o samotě tolik let zůstat nemohla. To by působilo divně.

"Ahoj, je mi třicet a ještě jsem s nikým nechodila."

 

Každý další nudný den hledala nějaké znamení. Ráno na zastávce otáčela hlavou, jak sledovala projíždějící auta. Každé mohlo být jízdenkou jinam. Stačilo, aby zabrzdilo a tvář, která by se hned zdála záhadně povědomá, se vyklonila z okýnka.

Také občas vsadila Sportku. Věřila, že možná vyhraje, protože jednou To přece přijít musí. To něco, co nevěděla, co To má být, ale pár stovek milionů by ji k Tomu jistě pomohlo... Pak sbohem, Honzo, sbohem, malé město!

O Vánocích vytáhl Honza prstýnek. Milena o nabídce uvažovala. Napadlo ji, že svatba je hezký zážitek a přípravami na pár týdnu zažehná všudypřítomnou šeď. Rozvést se v dnešní době můžou stejně vždycky, takže o nic zásadního nejde.

Na jaře byla svatba, a známí, jak to na malém městě chodí, začali okamžitě vyzvídat, jestli bude miminko. Milena o dítěti nejdřív nechtěla slyšet.

Dítě je závazek. Koule na noze, co může bránit v rozletu, až přijde příležitost, říkala si. Jak o tom týden po týdnu přemýšlela, pomalu měnila názor. Dítě už nebyla nepřekonatelná překážka. Ten pravý kdyžtak pochopí, že nemohla čekat věčně. Třeba i sám bude mít dítě s nepravou.

Za pár měsíců se narodila Natálka. Milena měla radost. Snila o tom, že bude něčím hrozně výjimečná a svět jí bude ležet u nohou. Společně s ní samozřejmě i ženě, která ji povila... Pak sbohem, Honzo, sbohem, malé město!

Jenže děti rostou pomalu. Čekat na osud do čtyřiceti se Mileně zdálo být přece jen moc dlouho. Začala tedy znovu doufat, že skutečný život přijde dřív, už brzy.

Po mateřské nastoupila do nového velkoskladu.

Jednoho dne, když ráno otevřela skříňku, našla dopis.

Znovu a znovu četla úhledný rukopis. Byl to nepochybně osud.

 

"Sleduji Vás dlouho. Moc se mi líbíte. Asi je divné házet psaní do šatní skříňky, ale říct Vám to do očí, jsem nedokázal, i když jsem se mnohokrát snažil. Moc rád bych Vás někdy pozval na kávu, nebo víno, nebo na co budete chtít. Prosím, napište mi sms na číslo uvedené níže. Radek S."

 

Ten den se během směny popletlo a ztratilo mnoho balíků, protože Milena horečně přemýšlela, kdo může být Radek S. Že by ten s pleškou, co vždycky tak divně vejrá... ne, ten určitě ne! Bude to někdo z managementu. Jeden z těch vymydlených kluků v nažehlené košili. Radek S. je možná ten vysoký, pěkný, co ho občas vídá dole u automatu. Vždycky se mu třese ruka, když vyndává kelímek... Musí to být on!

Milena snila o tom, jaký je. Měl být podle dopisu ostýchavý, ale upřímný. Taky pořádný a cílevědomý,dle hezkého písma. Jistě bude i zajištěný a osamělý. Určitě ten, na koho čeká...

O přestávce odepsala. Domluvila se s ním na večeři. Doma už se výmluva najde a vlastně by šla i přes Honzovu mrtvolu, když by jinak nedal.

Třásla se nedočkavostí a holení nohou jí zabralo skoro dvojnásobek času. Oblékla na sebe nejlepší spodní prádlo. Malovala se s důkladností větší než kdy jindy. Pak se odlíčila, protože měla pocit, že vypadá moc dokonale, trochu jako vlastní maska, a líčila se znovu. Nechtěla přijet autobusem a najala si taxi.

Před vchodem se jí zamlžil pohled. Nohy jí vypovídaly službu. Soustředila se na každý krok, aby nezakopla. V rohu restaurace, tam kde byli domluveni, seděl jiný muž, než myslela. Není zas tak špatný, říkala si. Trochu menší a žádný krasavec, ale čert to vem, vždyť na vzhledu nesejde.

Přisedla.

"Radek S., předpokládám. Jsem Milena. Těší mě."

Podal jí ruku a tvářil se zaskočeně.

"Promiňte, to bude omyl."

"Vy nejste Radek S.?" ptala se a byla ráda, protože to znamenalo, že Radek S. může pořád být ten hezký od automatu. Rozhlížela se, jestli ho nepřehlédla.

"Hodil jsem ten dopis do vaší skříňky? Opravdu? Já ho chtěl dát té blondýnce od vás. Taková vyšší, občas nosí brýle a... " vysvětloval. Milena dál neposlouchala. Dala se do pláče přecházejícího v hysterický křik a dávivý kašel. Sotva si všimla, že raději zaplatil a odešel. Potom, téměř po čtyřech, doklopýtala na toalety. Když se trochu uklidnila, odešla na poslední autobus.

Ne, tohle nebyla Ta velká věc, co jí změní život. Ta totiž teprve přijde!


37 názorů

careful
03. 09. 2016
Dát tip

Dík...ono to může někomu znít nepochopitelně, že tak reagovala kvůli takové "maličkosti", ale ona k tomu upírala celou svou existenci... pro ni to bylo emočně asi jako kdybys se najednou dověděl, že se ti v autě zabila celá rodina... 


Hemi Novak
03. 09. 2016
Dát tip
Mě se to líbilo. Kdybych musel něco vytknout, možná by to byla jen ta její reakce. Dokážu si představit pláč nebo, že stála jak opatřená, ale hysterie a davivý kašel je na mě trošku moc. Jinak palec.

Gerty
02. 09. 2016
Dát tip

Vlastní život příliš malý - to jsi napsala moc hezky, přesně takhle nějak to cítím. Akorát už nevěřím, že něco přijde samo, i když to šlapání do nekonečnýho kopce mě už trochu utahalo a ten zámek je furt stejně daleko.


careful
02. 09. 2016
Dát tip

Moc dík za krásný koment...máš pravdu, že je to místy velmi explicitní...pro tebe a například třeba Zdendu určitě, ale věř mi, že pro jiné lidi je to explicitní ještě málo...

Jo, myslím, že Radek musel vejrat...nejen, že mu dorazila úplně jiná osoba, ale ještě dostala hysteráka, aniž by chápal proč... ten si musel myslet, že je to skrytá kamera a letět se hledat do vtipných videí na internet... si určitě myslel, že ji tam poslala ta bloncka, že si z něj jen dělá srandu... že jsou kamarádky a byly na něj domluvený:DD


careful
02. 09. 2016
Dát tip

Dík za komenty.

Gerty: taky rozumím lidem, pro který je vlastní život příliš "malý"... hrdinka nejsem já, to zas ne...trochu jsem jí "civilizovala" značným zjednodušením a dala takové ty "komerční" hodnoty, aby to bylo přístupnější a pochopitelnější... ale mě Radci háží dopisy do skříněk docela často:D


Gerty
01. 09. 2016
Dát tip

Editem - chtěl jsem tam napsat "fakt bez konce" - ne fak


Gerty
01. 09. 2016
Dát tip

Jo, tohle se ti hodně povedlo. A ani nevíš, jak moc tvé hrdince rozumím. Akorát mi nikdy žádný Radek nehodil dopis do skříňky :-) V komentech jsem narazil na mrmlání na tu vererinu - já bych to zrovna nechal - tenhle motiv jsem pochopil na první dobrou a je jeden z těch, které ten příběh "dělají". A pak ten otevřený konec, který vlastně žádným koncem není - a zároveň je, protože příběhy tohohle druhu lidí jsou fak bez konce - je to jenom čekání, na to, na tamto a na něco jinýho, a když náhodou něco přece jen přijde, tak oni stejně nevědí, co s tím. Taky mi to trochu připomnělo jeden z mých nejoblíbenějších příběhů - pohádku "Zámek Štěstěny" - tak jeden z hrdinů taky furt čeká, až někdo zastaví a odveze ho do toho zámku. No - možná bych i řekl, že tohle je nejlepší věc, co jsem od tebe četl.


K3
01. 09. 2016
Dát tip

Dobře si vyjádřila, že jen tak čekat, až mi štěstí padne samo do klína nemá moc smysl. Zdá se mi to takové dost statické, možná by to chtělo ještě nějak oživit, třeba přímou řečí anebo něco vyškrtnout a něco přidat. To je ale jenom takovej okamžitej postřeh, nejsem kritik a ber mě jako čtenáře. Druhá věta zkraje by tam možná nemusela být. Mohla by začínat až: Všechno, čemu se věnovala... "Facka" na konec by ji měla probudit, ještě má šanci, tak by ji měla chytit za pačesy. Ty poslední dvě krátké věty ale vyznívají, že bude dál čekat... Nevím jak jsi to myslela. Možná by tam ani neměli být. Možná by bylo lepší skončit větou s autobusem. Jinak se mi to líbilo. Tip.


careful
01. 09. 2016
Dát tip

Dík za vaše názory...ještě chybí jeden, co pochválí začátek a konec a vyčte mi prostředek.:D


Psát umíš, když víš, o čem píšeš... toto je dobré do okamžiku, kdy si Milena přisedne k domnělému nápadníkovi.  Asi sis myslil, že drobet rozvést situaci by bylo okecávání. Chtělo to ještě pár dobře zvolených slov na dokreslení  tragičnosti a současné komičnosti situace. Takhle to vypadá poněkud schematicky a celý  poměrně dobře napsaný příběh to posílá na šrotiště a JE TO ŠKODA!! V příběhu je tragično, komično, kus života ve zdařilé skice, jen ta pointa měla být trochu prokreslena  do kontur a odstínů...  a pointa je - bohužel - podstatou povídky. Zbylo v něm jen jisté poučení...


právě ten úvod se mi líbí. hlavně to "... Její problém byl ve slovech docela, celkem a poměrně..."


IQ nick
01. 09. 2016
Dát tip

život v nepřijetí se a neochoty vzít odpovědnost za svá rozhodnutí - peklo na zemi, řekla bych... 

no, mě to strhlo  b:-)


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

... na to, čo vo mne ne/vidí Zdenda, pri všetkej ne/úcte celkom arogantne se*u :)


careful
01. 09. 2016
Dát tip

No, prostě to buui brát tak, že ti na tom něco vadí... asi nemá cenu zkoumat, co přesně... a dík za tu opravu... nemusíš to posílat v PM, příště to klidně flákni sem, aspoň bude vidět, jakou si dáváš práci a Zdenda v tobě třeba přestane vidět tak velkýho Hitlera a Disneyho...


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

... dajme bokom našu neschopnosť si porozumieť, napíšem k tejto téme už len poslednú poznámku, bez ambície pokračovať v polemike.

hranica medzi vydareným a nevydareným dielom je obvykle veľmi tenká. je to ako s polievkou. kuchár môže uvariť tú najlepšiu polievku na svete, keď ju následne presolí, jeho výtvor bude nepožívateľný.


careful
01. 09. 2016
Dát tip

jsem psala !asi!

protože tak mi to tak zní, ty tvé komenty...že je to jen něco, co vychází ze mě a mých hodnot a neříká nic o skutečnosti... je tedy pro tebe nereálné... ale že se nechápeme, je naprosto běžné:D


careful
01. 09. 2016
Dát tip

aleš-novak... jo, tos odhadl docela přesně...to není potřeba psát, protože přesně tak to nejspíš dopadlo...


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

careful, môj názor si prečítala - ako už neraz - veľmi nepresne :).


careful
01. 09. 2016
Dát tip

No, ona tohle je i dost paní Bovaryová, nebo Jeseniova dcera... já podobné lidi prostě kolem sebe mám... a ano, je to i částečná autobigrafie...já prostě věřím, že takových je mnoho .... možná ty žádnou neznáš, nebo netušíš, že ve tvém okolí takové jsou...ona taková může být klidně i chlap... samozřejmě, že ta zápletka s dopisem už vymyšlená je, ale zas tak nereálná mi taky nepřipadá

...pokaždé je to svět podle autora a ty buď jeho názor chápeš, nebo ne...líbí se ti, nebo nelíbí...

...ale beru tvůj názor, že podle tebe tedy asi takoví žádní lidé prostě nejsou a jen já si myslím, že jsou a celé to je zcela nemožné...


klidně to mohlo ještě pokračovat...strávila život očekáváním, až nakonec - neočekávaně - zemřela...


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

... isteže, vnútorný svet autora do jeho diela preniká vždy, ide o to, v akej miere.

ak chce autor v poviedke / novele / románe napísať niečo relevantné o svete a ľuďoch v ňom, asi by jeho postavy nemali byť replikou jeho samého. to je potom „svet podľa autora xy“, nie svet, v ktorom - napíšem to (trochu) pateticky - čitatelia spoznajú aj svoj svet, svoje skúsenosti a trápenia, zdary aj nezdary, svoje očakávania, nádeje, túžby...

jasné, to čo píšem, je len môj pohľad na vec. ako s ním ne/naložíš, je na Tebe.


careful
01. 09. 2016
Dát tip

Jenže každý píše podle svých myšlenek, i neautobigrafické příběhy...hodnoty úplně každého autora pronikají do jeho práce...ten, kdo například věří na věčnou lásku, bude těžko psát o spokojené nevěrnici atd. 

Ale chápu, že když někoho trochu znáš a třeba ti jeho názory i lezou na nervy, tak si je číst v jakémkoli provedení fakt nechceš.:D


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

careful, máš pravdu, každý má svoj hodnotový stereotyp, aj keď sa v čase môže vyvíjať. do neautobiografických poviedok by ale hodnotový stereotyp autora myslím si príliš prerážať nemal, lebo potom sú postavy vlastne len viac-menej ne/vydarenými replikáciami vnútorného sveta autora. príbehy sú potom „ploché“ alebo ak chceš, na jedno brdo.


careful
01. 09. 2016
Dát tip

No, dík...nevím, úplně které a jaké hodnoty z toho trčí.... možná ano, ale jsou hodnoty stereotyp?...kdybys napsa žebříček, který ti je vzdálený...budiž...hodnoty jsou hodnoty... pokud jsou stereotyp, pak má každý hodnotový stereotyp, i když se jeho hodnoty pod vlivem událostí a vědomostí mění a tak bys tu mohl napsat skoro každému, že z jeho díla trčí jeho hodnotové stereotypy... (to slovo stereotyp totiž zavání hanlivostí)... pokud napíše cokoli s jakoukoli myšlenkou...


okoloidúci
01. 09. 2016
Dát tip

... celkom fajn text, keby z neho netrčali hodnotové stereotypy autorky.


careful
01. 09. 2016
Dát tip

Jo, to chápu, ale v dnešní době, kdy má školu každý druhý, je celkem běžné, že lidé s tituly a středními školami, zvlášť pokud nežijí někde ve velkoměstě, často pracují na pozicích, co nemají s jejich zaměřením nic společného a často ze zoufalství berou i místa dost "pod úroveň", když to mají blízko a tak...nepřipadá mi to důležité vysvětlovat...však ona taky doufá, že časem...


Gora
01. 09. 2016
Dát tip

Já vím, ale zmínka o tom,proč to nedělá, mi malinko schází:-)


careful
01. 09. 2016
Dát tip

Díky, upravím..to s tou veterinou mi divné nepříjde...byla z malého města a tak třeba neměla příležitost se tam k tomu dostat... zrovna nedávno jsem četla stesky podobné, copměla vystudovanou veterinu a pracovala taky takhle někde, protože bez praxe ji nevzali a soukromou ordinaci zařídit by zas stálo tolik peněz, že na to nedostala půjčku atd.


Gora
01. 09. 2016
Dát tip

Dobře napsané. Trochu  zmatečné to se studiem veteriny...a pak práce ve sklad, velkoskladu? Moýná dát zmínku, že kvůli graviditě nedostudovala nebo tak něco...

Ve třetím odstavci je dvakrát za sebou uvažovala, dala bych třeba přemýšlela. Pak ke konci v jedné větě líčila - odlíčila.


agáta5
01. 09. 2016
Dát tip

jj, život v očekávání... mě se to líbí fakt


careful
01. 09. 2016
Dát tip

To si snad nechám zárámovat, žes mi něco pochválil. Líp by to šlo určitě, vždycky jde všechno líp...

..uvažování postav je, myslím, na mých věcech to nejlepší...mnohdy i jediná dobrá věc:D... škoda, že nedokážu napsat pořádně ty Brány, protože tam uvažuju jako čtyři muži a každý z nich je diametrálně odlišná povaha a pod tlakem okolností mají vývoj... jenže je jasný, že ne každý může vnímat životnost postav v dost nereálném prostředí... to je druhá věc, i kdybych to napsala dobře...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru