13. komnata

ohlédnutí ....

chodba

 

ta chodba

tak akorát dlouhá

a to slovo vměstnané do ní

tisíce kroků a zapomenutých otázek

 

chodívali jsme sem a tam

(někdo v tom TAM zkoušel kliku)

   - vždy bylo zamčeno!

kdosi lámal slova

a nechal je jako drobky na zemi

 

- pečlivě jsem je sbírala a

skládala do veršů

 

které nikdy neexistovaly

mimo zdi léčebny

 

 

 

nepříčetná

 

uzamčená uvnitř

zůstávám ve svém smutku

 

snažím se schovat

do sebe, v sobě, nikdy..

 

nemůžu uvěřit

co jsem udělala

 

prý pro nepříčetnost

nasazena léčba (těla, nikoli duše)

 

nech mě být

nech mě samotnou

 

potřebuju se obklopit vločkami prázdnoty

 

stejně věřím, že je to skutečné

ty řeči smutečné

 

léky – tlumí mne

     nedokážu si vzpomenout

 

schody

krev

pohřeb!?

 

 

 

13. komnata

 

nech mě jít

běžím k sobě

odemykám svou

13.komnatu

 

   - raděj sebe

        než li tebe

   - vezmu s sebou

        včetně jména

 

obcházím střed a padám vzad

dlaně se plní krví

ztracená kontrola

jako sojčí pírko

   náhodou nalezená

   slepá, studená, bílá

 

patřím tam... (?)

 

 

 

 

 

 

---