Digitální revoluce a její otázky

vystihl jsi přesně jednu z hrozeb digitalizace: dá se zdánlivě svobodný prostor masám a elity si je ochočí za prvé, to jsou ty autority na fcb, a zadruhé o liddech posbírají užitečná data. myslím, že obojí se děje. jak si jinak vysvětlit, že mi na mail chodí nabídky mně neznámých korporací, které ale docela přesně odhadují mé možné zájmy, potřeby..

Takto jsem to vůbec nemyslel. V tom všem máš jistě pravdu.Ale co hrozba té nejtotálnější totality, kterou digitalizace umožní? i stádo oveček si na louce vymezené elektrickým ohradníkem blažene beká, než ho zaženou na jatka. Kolik ovčáků a psů takový ohradník ušetří!

virtuální masy, nebo vyjádřeno zavedeným pojmem "multitudes", lze nahlížet dvojí optikou: optimisticky, jako emancipační a zbližující konstrukt, nebo peseimisticky, jako prohlubování individualizace, "upsávání do soukromých světů", tendování k banalizaci (sdílení dojmů na fcb např.) a narcismu. jsem spíše skeptik. v diskursu vědy o nových médiích se ta revoluce považuje za 4., po objevu heliocentrismu (kop.), evoluce (darw.) a nevědomí (freud). .   

Movsare, otázku stádnosti jsi hodně zjednodušil. Zaměňuješ ji za pouhou skupinovou hašteřivost. Vylučování ze stáda patří k dávným a tradičním technikám. Stejně tak formování stáda. Digitalizace ovšem tomuto formování dodává nové dimenze a novou efektivnost. Revoluce to jistě je, teď jen, jestli to náhodou není největší a doslova osudové kontra v dějinách.

přátelé, mám pocit, že vás revoluce nechává chladnými. přitom to skutečně je revoluce: vědění, vnímání, vztahů, utváření identity. jsme ONLIFE a nejde to vypnout.........  

Mám přátelé, které mohu potkat osobně. A když vypadne síť, jdu si číst.

Člověk by mělmít i jiné zájmy. 

opravdový dialog. je nutné číst i z hlasu, gest, být v konteaktu, řeč se větví, zabíhá, to počítač neumožňuje.

s:vzdálenému nablízku. to je ovšem otázka, o jakou blízkost jde, jaká to je blízkost. zdali to pak není jako s dialogem, který v počítači možný není, vždycky musí být živý.

sa: i ta stádnost má své meze. třeba je paradox, když různé diskusní skupiny na netu vylučují ty s jiným názorem. do stáda tedy nemůže každý.

m: žijeme v hyperkorektní a hyperprávní době. do ústavy zahrnujeme vše možné. prakticky vymahatelné z toho není snad ani procento.

Zaujala mě tá myšlenka hermeneutiky, že naše jednání je odpovědí na určitou otázku. Takhle mě nenapadlo se na vlastní konání dívat. Teď budu hledat ty své otázky.

Je úsměvné kolik lidi bylo ve svém jednání vedeno touhou nebýt zapomenut  a teď se situace otočila a lidé se dovolávají práva být zapomenut.

Ať člověk dělá cokoliv tvořivého, nejdůležitější je vytáhnout z chaosu správnou otázku. Digitalizace života je ovšem opakem tořivosti, jejím cílem je špehování a stádnost. je to vějička tak lákavá, že lidi strkají hlavu do chomoutu nejen důvěřivě, ale dokonce s nadšením. A právě to nadšení je jedním z hlavních důvodů, proč se jejímu negativnímu vlivu nemůžeme ubránit.

je to otázka míry, ano, pokemony atp. ale jinak jsme uvnitř.

neměl jsem na mysli přátelé na fcb, kde ostatně nejsem, ale obecně, globalizovaná situace nás přibližuje, už v televizi máš kolem sebe tolik lidí, vzdálenosti jsou vymazány, to je podstata té otázky. nejsme konstruováni na soužití, byť i jen virtuální, s tolika lidmi. to je taky to, co nás frustruje.

g: odpovědi nejsou až tak podstatné ,ty se vždy najdou. podstatné je najít otázky. jak známo z heremeneutiky: všechno naše jednání je odpovědí a porrozumět mu vyžaduje najít otázku, na kterou je odpovědí.  

Tvé otázky stojí za zamyšlení. A umíme si na ně odpovědět? Obávám se odpovědi:-(  Tak snad ten L.Floridi...

pokémonům nepodlehnout lze. stejně tak iluzi, že můžu mít deset tisíc "přátel", protože se to tak říká na facebooku...

onlife se mi líbí...má i své pozitivní stránky...

to se obávám, že nelze. taky se snažím, třeba odmítám smartphone. ale jak pracovat a nebýt připojen. jsme už trvale online. floridi tomu říká: onlife. pro člověka zas našel jiný termín: inforg. informační organismus. digitální technologie nás vtahují do svého světa. to ne my, ale ony nás utvářejí.

lze  i nepodlehnout...