Long drink SMIRNOFF party

Long drink SMIRNOFF party

                      Pití vodky je málem obřad. Navíc je ta bezkrevná holka plná tance a nesmrdí.  Londonovská kariéra potulnýho pracovníka se slibně rozvíjela a před pár měsíci jsem usedl do křesla marketing managera rockovýho časopisu. Nejen sháněním peněz živ je člověk, pročež vyměnil jsem s dovozcem kvalitního alkoholu pár 1/2stran v časáku za pěknou řádku kartonů Smirnoff vodky, oblíbenejch likérů, trochu kvalitního kubánskýho rumu a  výborný skotský J&B. Trička jsme rozdali. Tak se stal svým přičiněním kozel zahradníkem. Jen ochutnávka mi - s kolegou ředitelem - zabrala víkend, kdy mne doma  nikdo neviděl. Ovšem nejvíc práce jsem měl s ruskou voděnkou. 120 litrovek Smirnoff Red z Emeriky. V redakci zabíraly plný kartony zbytečně místo, tak jsem se obětoval a odvezl je domů, na Hanspaulku. Vlastně jsme se před 2 měsíci odstěhovali do bytu na Hládkov, opět blíž na moji milovanou Malou Stranu. V baráku zůstala babička, smradlavej kocour a deset  kartonů prvotřídního bezbarvýho destilátu. Se zalíbením měřím okem zkušenýho příležitostnýho opilce vzorně srovnanou hromádku cinkajících papírovejch krabic a cvičně jednu otvírám. To překvapení. Dvanáct červenobílých měsíčků. Potěžkal jsem nejbližší a cítím jemné chvění v prstech. Neklamný znamení dobrýho vkusu. Uzávěr se pomalu otáčel, až mi zůstal v ruce. Nic nebránilo serióznímu seznámení. Telefon. Sakra, kdo zrovna teď prudí? Baterka.
„Ahoj, nezajdem na pivko? Od šesti mám zkoušku s kapelou na Letný, tak můžem pár žejdlíků polknout.“
Baterka – hudebník, parťák z trhů, spolehlivej pič a v neposlední řadě buchétkový démon.
„Stav se u nás na baráku,  mám malý překvápko.“
Baterka je držák, před třetí už ležel na bzučáku.
„Kámo, pils už Smirnovku?“
„Všechno je jednou poprvý,“ odpověděl světácky, cink cink a první poctivej 1/2decák protekl do jícnu.
Den příjemně  tikal a za hodinku a půl jsme shledali, že ta první láhev je děravá.
V dobrém rozmaru jsme před pátou vyrazili na dlouhou pouť s baťůžkem, kde se ukrývali dva vodnický jelimánci. Cestu z kopce  - kolem Julisky, Zelenou a přes Slamník do Korunovační – nám zpestřilo občasné přihýbání z láhve zapomnění. Bylo to vášnivý jaro a vodka fantasticky táhla ( ty 3 lahvinky spaly od večera na mrazáku).
                      S očima rozpálenýho kluka jsem tý holce civěl do vejstřihu. Něco jako zkouška probíhalo naproti nám na nízkym pódiu. Neviděl jsem tři nabručený muzikanty a průseráře Baterku, jak jim kazí jednu písničku za druhou. Hleděl jsem si červenýho draka a začarovanýho dekoltu basákovy kámošky.  Kluci se potili, diváci chlastali a ještě jsem se řehtali jak pominutý každý kravině. Bubeník sem tam trefil rantl bubnu a vůbec se mu na sucho  moc nedařilo. Nakonec v půl osmý zkoušku odpískali.

Za ožrání kočky mi basák poděkoval, protože se jí chtělo spát a ze šuku nic nebude.  Je škoda být tak luxusně rozpitej a skončit za světla. Bafnul jsem  zneuznanýho paličkáře a vydali jsme se na 4km vzdálenej Hládkov. V baťůžku to ještě trochu, ale jen trošičku cinkalo.
                      Krokem obtloustlýho elegána míjíme Spartu a kolem izraelský ambasády míříme přes Víta po Loretánský na Pohořelec.  Jít okolo a nedat si dvanáctku kozlíka  u Černýho vola, je zneuctěním pivního trůnu. Dva korbelíky nažhaví chuť. Odtud už jen skok.
Kuchyň se stala naším dočasným hlavním stanem. Nechápu, proč naše rozhodnutí tolik vadilo sousedům pod námi.  Pravda mazanina na podlaze bez lina a koberce hluk ze šoupání židlí neztišila, ba naopak. Nanosili jsme  vše nutné na stůl a ustal jakýkoli pohyb od desky stolu níže. Vyzráli jsme na bručouny. Zábava - od pasu nahoru - se nám pěkně rozjela a za hodinku se opět ozvalo sousedovo bušení  koštětem do stropu. Manželka jim, nevím proč, říkala Bouchalovi. Sama byla u kámošky, kde holky vázaly věnce na kšeft. A myši měly  pré. Ten Bouchal už zas mydlí do stropu. Bylo po devátý. To je vůl.
„Hele Hugoši, neni ten váš spodní soused magor?“
„Je. Ťuknem si na to a zazpíváme si Kaťušu.“
To byl nápad. Naštěstí jsme ovládali bezpečně jen první sloku a jeden verš ze druhý. Naše upřímný nadšení se směle vyrovnalo falešnýmu zpěvu. Bouchal to bohužel viděl jinak a uspořádal svůj vlastní recitál. Bubenický sólo ocenil i můj kumpán a rozehřáti písní, přistoupili jsme k nástrojům. Koště a dřevěná palička , to byla jen první věta našeho odbojnickýho koncertu. O pauze padla nejen druhá lahev, ale zakousli jsme se i do třetí. A pak to přišlo. Zdrcující symfonie dvou poskakujících židlí a bučení bizonů. Virvál k pohledání. Bouchal se už tancem s koštětem vůbec nezatěžoval. Někdo tluče na dveře.
„Dobrý večer, mohu vás poprosit, abyste ubrali na hlasitosti. V baráku je hroznej rambajz.“
„Sorry, ale my si jen povídali u lahvinky. Bouchal mlátí koštětem do stropu.“
„Pokud myslíte souseda o patro níž - už jsem u něj byl. Bydlím ještě pod ním.“
„Já vám rozumim. Zklidníme to. Nezlobte se, vypadáte jako fajn chlap.“
„Dobrou.“
           Ten sviňák Bouchal. Co na něj vymyslet. S Baterkou jsme ještě malinko popojeli a sežrali půl hrnce čočky. Pro jistotu vyrážím za sousedem o dvě patra níž a v deset se s ním bratřím ve dveřích a přeju mu hlavně klid a radost ze života. Bouchalům jsem se pomstil popatláním kliky a zvonku pastou na zuby. Před půlnocí se Baterka zvedl a vrávoravým krokem ode šel vstříc dubnový noci. Já ji měl jak z praku. V hlavě pusto, vylíhl se jen jeden super nápad. Lehnout si do teplý vody do vany. A tak se stalo. Lázně po pijatice.
Ticho … klid … rozplývám se ve vodě …
Buch, buch. Zase bušení z dáli. Hrk, ty vole - ta voda je ledová. Co, co tu dělám. Kde to sem?
"Otevři, ožralo!"
To je Marča. Vyskočil jsem z vany a peláším ke dveřím. Slyším hlasy na schodech.
„Co tady děláte ve 2 ráno?“
„Prosím vás jdu z práce.“
„Prosím???!“
           V tom okamžiku otvírám dveře a s výkřikem :
„Co mlátíš do dveří ty krávo,“ jsem strnul. Na horních schodech horní soused, naproti mně Maruška a ve dveřích já, úplně nahej. Nejdřív se vzpamatovala radost mýho života a surově mě nakopala dovnitř. Soused se hned vypařil. Já dostal ran a facek. Donutila mě  oblíct se do pyžama a zalízt do postele. Do rána a ještě celý další den jsem ani nedutal.

(5.9.2016)