pání! Jolano, díky za rozbor básně, moc si toho cením a píšu si za uši některé věci.. ano nadhled a trochu zlosti a cesta... těžká pro nánu :)) 

vzpomněla jsem si na Kronbergsova Vlka Jednoočko (že už bude všechno napůl) - podobné ve fascinaci ze slova - půl dopůl napůl - a v náladě mizejícího světa, u tebe je ale jazyk úplně jiný, takový, jako by zběsile protestoval proti tomu mizení..

Ujíždí to fakt rychle, na druhou stranu se v několika místech zacykluješ a říkáš v podstatě totéž -

"těch bot na travnatý louce a otřepaný jazyky / na nich tisíc čtyři slin / žádná kloudná věta / cik cak poházený věci     jakože / smysl blá blá  chutě vůně škvára / guláš za pade marmeláda"

navíc mi spojení bota-jazyk-řeč-prázdno nepřijde ani moc invenční, je takové snadno se nabízející - nicméně jsem si tam našla opodstatnění.. že jde i o to vyjádřit tu marnost.. a právě rytmizace - náhle vzniklá - to odtud pozvedá - jako bys chtěla víc upozornit na zvuk (zatímco v první sloce šlo víc o vizuál), třeba intuitivně, to je jedno - takové to "hudba nás zachránila, hudba zůstává" (ale to se nesmí říkat.) --- po uvědomění si toho "rozčlenění" textu je mi najednou mnohem sympatičtější.

Působí to na mě jako záznam cesty - každá sloka se dost liší, první je obrazová a uvolněná, ale už na začátku - "neděle nesobota" - tam vnášíš hravost, naznačuješ, že se objeví i dál - "a ty vlasy!" -- ten svět se chce nějak schovat, něco se mi na tom líbí, něco ale jako by bylo příliš do sebe obrácené. Jsou místa, kde mi do toho dost leze autor, jako by to přehrával: "na chůdách bosa s vykloubenou paží" - to už je moc, říkám si - prostě se objeví nějaký signál, že tohle není "ta báseň", která tam byla ve skutečnosti, že je to nějaká její karikatura..

Později se to ale objasňuje. Další sloka tím, jak se zauzuje a přiznává, že nenachází.., je najednou krásně sebereflexivní - "v tý směsce zbylo nejmíň na život / a já se v tobě přehraboval" - že předchozí verše najednou mají místo.

A konec to vlastně celé shrnuje, "nenápadně vztekle" - aby ses nad tím zase úplně na závěr ušklíbla - baci baci - (to "ušklíbnutí" se tím nějak vine už od začátku), nacházím si tam pro sebe docela dost nálad, a vlastně i logický koncept - průběh cesty, aplikovatelný i na samotnou tvorbu - z prvního nadšení (tolik přívlastků) - přes jakési vystřízlivění (jazyk-prach) - až po docela ostré shrnutí. a nadhled.

břízko, já vím, že ještě občas přibrzďuju rozvětvením -  nesobota... ale má svůj význam, napůl... jo tam si jen hraju, hračička jedna prdlá :))  když to je strašně těžký nehrát si při psaní :) 

jj, věci od jiných skvělých autorů čtu večír v posteli .. cestou do práce bych tak akorát vlítla do pangejtu :)  díky moc, tvý šlápnutí na kuří voko občas vítám :) a těší mě

ach ták, já tam měla původně kapky slin, ale pořád mi tam neseděly, tak jsem je mázla  :))

Na nich tisíc čtyři sliny

jak napíšu experimentální, je to vždycky z jiný hlavy... jakože se domnívám. Je hrozně těžký psát pocity druhého

gramatickou chybu nevidím, buď jsem slepá nebo nechápu

díky za zastavení, ještě si to budu muset jednou přelouskat :)

Že by se nám vracela čístá lyrika? Asi ne, ty náznaky budou jen vnější. Experimentální poezie? Nevím, co ten název přesně znamená - nezařaditelná ?, prázdná ?, nezávazná? výstřel do tmy? S čím se v ní vlastně experimentuje? Na toto pole se mi nějak nechce pouštět ...

Zaujal mě spád básně. Myslím, že pramení v  rytmické struktuře  Není to tak docela volný verš. Z pozadí na nás vykukuje starý dobrý trochej. Roli hraje také to, že verše se vejdou délkou do jednoho nádechu (ty dlouhé lze snadno rozdělit, jejich části jsou rytmicky autonomní). Navíc jsou na jejich koncích většinou slova nesoucí, ne-li hlavní, tedy alespoň významný, veršový přízvuk a s ním i rytmický impuls. Je to účinný postup, který nemusí být vždy vědomý.Básnícj, kterým již nejsou cizí různá tajemství rytmiky, jej často používají zcela intuitivně. O tom, že se tyto síly na formování básně skutečně podílely, svědčí gramatická chyba ve verši na nich tisíc čtyři slin. Podobné zkracování (mluvnicky samozřejmě jiné povahy) známe z vázaných veršů.

díky, jsem potěšena... ten konec je taková ta malá facka (proto paci, paci) že je člověk nepoučenej a pořád se nechává zastlat do přihrádek, třebaže není dokonalej.. neumí tu nedokonalost používat... tak asi :)) ale to fakt pochopí jen ten, kterej si to přizná a nebo zažil

děkuju

skutečně víc experimentální než cokoliv jiného, upoutávají zde mnohé obrazy, ale zdá se mi, že to má prudký vnitřní spád, který příliš táhne, než abych se mohl potěšit v jednotlivých verších a rozuměl,  při druhém čtení jsem se však již zachytil, oceňuji slovní hrátky - nápady - neděle, nesobota... od půl do půl napůl..., chválím také, že jazyk je po celé ploše vyrovnaný, bez ozdob, výlevů a rytmický. Jen jsem nepochytil poslední dva řádky. Vyznívají jako zřetelné ukončení, ale možná by to chtělo něco buďto jako otevřený konec nebo něco klidnějšího, prostě tím, jak má celá báseň spád, tak ten konec jako by ještě zrychlil, urval se a k tomu jsem ho ještě nepochopil, což může být jen a jen má chyba. Je fajn, že experimentuješ, baví tě psát a je to znát.