Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mohlo to tak být?

30. 03. 2002
0
0
2941
Autor
Seregil

Quien sabé (nebo jak se to píše)

 

Motto:

 

Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: \"Toto je král Židů.\"
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: \"To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!\"
Tu ho ten druhý okřikl: \"Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.\"
A řekl: \"Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.\"
Ježíš mu odpověděl: \"Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.\"

 

 

 

Utíkal, co mu síly stačily. V patách měl římské vojáky. Věděl, že mu hrozí těžký trest za to, co provedl. On to ale tak nechtěl.

Rodiče mu zemřeli při represích Římanů. Pak žil ze dne na den. A když dospěl, měl za sebou dost slušnou zlodějskou a žebráckou minulost. Pomalu přestával věřit v Hospodinovu shovívavost a náklonnost. Zkoušel i pracovat, jako každý poctivý žid. Pak se ale setkal s Barabášem. Protloukal se s ním životem zloděje. Pak Barabáše lapili a vsadili do vězení.

 Jednou se zastavil hladový před zástupem lidí. „Kam jdete?“ zeptal se. „Jdeme tam, kam nás Mistr zavede,“ zněla odpověď. Šel tedy s nimi a chvíli naslouchal Mistrovu učení. Pak ale opět ozval hlad. Odešel od zástupu. Ukradl v jednom domě několik kousků chleba a vodu. Na Mistrovo učení zapomněl. A pak se stalo to, čeho se hrozil. Na trhu je svodů ke zlodějině velmi mnoho. Chtěl si dopřát nějaké ovoce, protože ten den bylo horko. Vyhlédl si jeden stánek aramejského kupce. Viděl to ovoce – citróny, pomeranče, banány … Až se mu z toho zatočila hlava, kolik toho tam ten kupec měl. Šel tedy ke stánku. Kupec se bavil s nějakými zákazníky a smlouval o ceně. On toho využil. Rozhlédl se, zda římští vojáci hlídají. Měli zrovna starost jinde. Prostě je neviděl. Rychle proběhl kolem Aramejcova stánku a uzmul dva pomeranče. Aramejec si ho všiml a vykřikl: „Zloděj, chyťte ho!“ On už nic nevnímal, protože si všiml mohutného Araba, který se od stánku rozeběhl za ním. V ruce držel kinžál. Vysílený zloděj nemohl utíkat dlouho. Věděl to a proto zabočil do jedné ze slepých uliček, které při útěcích často využíval, aby se skryl před pronásledovateli. Arab však vytušil jeho úmysl a když se zloděj schovával, skočil po něm. Zloděj uskočil stranou a nastavil mu nohu. Arab se převalil a zůstal nehybně ležet. On ho obrátil. Arab měl kinžál zabodnutý v břiše. „Ach ne,“ hlesl. Pak zaslechl řinčení zbraní. Římané, prolétlo mu hlavou. Odhodil pomeranče a vyběhl z uličky. Srazil se s jedním římským vojákem. Oba upadli na zem. On rychle vstal a začal utíkat. To jsem nechtěl, myslel si zdrceně. Ohlédl se a to neměl dělat. Spatřil kohortu římských vojáků, kteří se za ním hnali. To je konec, pomyslel si a zvolnil do chůze. Vojáci ho doběhli. Obklopili ho a ten, se kterým se srazil, když utíkal ze slepé uličky k němu špatnou hebrejštinou promluvil: „To je tvůj konec zlodějíčku. Za tu vraždu půjdeš na kříž.“ Ó pane, tys mne opustil, pomyslel si rezignovaně, když ho odváděli do vězení. Pak se mu to rozleželo v hlavě. Ne, Pán mě neopustil, to já jsem opustil jeho. Několik dní pak hladověl ve vězení, než ho soudili farizeové. Ti ho jednohlasně po žalobě Aramejského kupce odsoudili ke smrti na kříži. Pak ho odvedli na Golgotu, kde stály dva kříže. Uprostřed byla jáma. Koho ještě dnes odsoudili, ptal se sám sebe v duchu. Pak uviděl velký zástup a uprostřed muže s trnovou korunou a křížem na zádech. Odněkud ho znal, ale nemohl si ho vybavit. Pak si všiml, že k jednomu kříži přibíjejí dalšího vězně. Jeho pak odvedli k druhému kříži a přibili ho tam. Bolest mu zastřela vědomí. Když se probral, zaslechl druhého vězně, jak hovoří. \"To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!\" Pak se rozpomněl, kde toho muže, který teď visel na prostředním kříži viděl. Okřikl rouhače: \"Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ Pak se obrátil k Mistrovi, teď ho poznával. „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti dnes budeš se mnou v ráji.“


Levijah
09. 01. 2006
Dát tip
Dost možná to tak bylo, je to dost chaotický- myslím ten střed- ale to je ok když jsou to myšlenky člověka který utíká před vojáky....

Mair
20. 06. 2003
Dát tip
Mě se to náhodou líbilo. Neotřelé. Hlubší. Sice ten začátek a konec jako by k sobě nepasovaly, ale přesto...

StvN
07. 12. 2002
Dát tip
To číslo je 600, kohorta mívala šest set "kusů". Ale to nechci machrovat, mám po ruce slovník. Každopádně je dobrý vědět co píšu. Seregeil - jakmile napíšu něco osobního, setkám se s nepochopením, na to je snad i zákon

FARAMIR
04. 12. 2002
Dát tip
Uvod ujde - zaver ujde. Ale ten stred, nic moc...

hurvinek
04. 12. 2002
Dát tip
stred se neovedl cili dneska to bude bez tipu

uprimne...tohle se Ti moc nepovedlo,nerikam,ze je to spatne napsane,ale ani to neni super...proste stred,tzn nic me nezaujalo natolik,abych se nad tim pozastavil... otazka : kolik vojaku si predstavujes pod pojmem "kohorta" ?

Seregil
04. 12. 2002
Dát tip
Simone: nemám představu, to jsem tam jen plácnul, protože v římských počtech ve vojsku se příliš nevyznám.... Mrzí mě, že to nezaujalo - bylo to pro mě dost osobní... ale což, tak jindy a něco jiného....

Seregil : no ona totiz kohorta neni zrovna mala jednotka (nechci placat cislo,ale mela by teoreticky byt vetsi nez manipul [coz je neco kolem 100 az 120 bojovniku],respektive by se mela,opet podotykam,ze jen myslim,skladat ze 4 manipulu) :)) tak jsem si predstavil tu hordu valecniku ve zbrojich,bezicich za jednim zlodejem :))) kazdy den slunce nesviti...sam jsem napsal spousty veci,ktere lidi nepochopili,nebo se jim proste nelibili...to je normalni hodne zdaru v budoucim psani

Seregil
04. 12. 2002
Dát tip
Díky Simone za vysvětlení... a za povzbuzení... :-) Hezký den

hurvinek
29. 10. 2002
Dát tip
sevce zkus se drzet sveho kopyta

Deltex
02. 05. 2002
Dát tip
Nic moc!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru