Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já VS Třeštíkovic Téčko

10. 09. 2016
11
14
1420

Napsáno podle téměř skutečné události.

 

V plevelu u bio-piva z puškvorce

strhla se strašná hádka.

Já VS Téčko Třeštík

chytli jsme se u tématu:

Je lepší poezie nebo fotografie?

 

Poezii může psát každý debil,

nechalo se slyšet Téčko.

K tomu, abys byl fotograf,

děl jsem já,

stačí jen fotoaparát a hbitý ukazovák,

nic víc,

mozku netřeba!

To focení je zábavou blbů

a nikoliv skvostná matka uměny

mocná Poezie!

 

Téčko vyrvalo si z hlavy vlasů na tři paruky.

"To přehnal jsi, brejloune!" Vykřiklo.

"Vyzývám tě na souboj!

Zítra při rozbřesku tady v Krymské

duelem nechť navždy rozhodne se,

zda nadřazena je poezie fotografii,

nebo fotografie poezii!"

 

Druhý den při rozbřesku

stanuli jsme proti sobě v Krimské,

dva intelektuálové,

dvě hvězdy pražské hipsta-scény.

Já na svém pozlaceném segwayi.

Téčko na koloběžce.

Já v ruce síťovku básnických sbírek.

Téčko však!

Jaká hrůza!

Těžký stativ!

Nástroj s ostrými špicemi na nohách,

zbabělý trojzubec letenských hrubiánů,

neschopných vázat slova

do veršů košatých!

 

Pak Káťa Tučková ťukla stříbrnou lžičkou

o bronzovou bustu Vaška Havlů

Peťka Soukupová mávla tibetskou vlajkou

a my se rozjeli proti sobě.

V Tomášově tváři

zračil se strašlivý vztek

též touha pro krvi,

po mé krvi

téměř panické,

ach!

 

Co já, křehký básník?

Co já, rachitický ubožák,

který denně s těžkou zrcadlovkou

neposiluje?

Co břímě fotografické brašny

nezdvíhá?

 

Jsem ztracen

budu proboden

však zemřu hrdinně!

Neuhnu!

 

Pustil jsem se do recitace Wolkerovy Těžké hodiny

a se síťovkou sbírek nad hlavou

s tím poetickým řemdihem

razil na steč

připraven zhynout pro pravdu.

 

Však příroda básníků miluje!

Vteřinu před mou smrtí

nad střechy domů v Krymské

vyhoupla se jitřenka.

Sluneční svite přemocný!

Odrazil ses od skel mých rejbenů,

udeřil do tváře sokovy,

ten oslepen vykřikl hrůzou

zaclonil si oči,

a já!

Flák ho síťovkou po čuni!

 

Po čuni vzal jsem ho

letenského zlolajníka!

 

Tak pět kilo poezie dokázalo,

že fotografie proti ní

není víc než trusu kus.

Hipstři když to viděli,

své polaroidy jakož i pin-hole foťáky odhodili

a chopili se zápisníků moleskin.

 

Nyní již všichni vědí,

že poezie jest matkou umění,

a že nějaký debilní Třeštík

to nikdy nezmění

 

 


14 názorů

Gora
14. 09. 2016
Dát tip

Rychlé, Radovane, rychlé:-))) Tomu, které se ti zamlouvá:-)


Gora, uděluji bod na richlé rozřešení rébusu. Vyber si, kterému Tvému dílu mám udělit tip.


Gora
14. 09. 2016
Dát tip

Milí...milý Radovane, milí:-)


Pát byl samozřejmě překlep, respektive nedoklep, který jsem již opravil. Bez vás, moji milý tipaříčci, bych si ho však nedokázal všimnout!

Mám vás rád a děkuji!


careful
11. 09. 2016
Dát tip

pát je tam schválně?

 

..a nebojíš se, že se teď mezi nima najde nějaký, co tě překoná?


agáta5
11. 09. 2016
Dát tip

tak to já věděla hned, že vyhraje Básník :))


dajakbol
11. 09. 2016
Dát tip

Dikciou a humorom mi to pripomenulo poviedky Šimka a Grossmanna, bavil som sa.


Kočkodan
11. 09. 2016
Dát tip
Di se s celou tvou poezií (i tímhle dílkem) vyfotit. ;-) Kromě mrkoně ještě výslovně podotýkám, že se mi to líbilo.

Gora
10. 09. 2016
Dát tip

Nemá být pSát a ne pát?


Yozam
10. 09. 2016
Dát tip

- a co když někdo napíše báseň podle Třeštíkovy fotografie? ha ha


Movsar
10. 09. 2016
Dát tip

čeří to zdejší vody vtipem!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru