Procházky po Jelení spatřily světlo světa

Před časem jsem informoval: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=463764

Knížku je nově možno zakoupit...:

http://www.nakladatelstvi-monument.cz/produkt/prochazky-po-jeleni/

http://www.nakladatelstvi-monument.cz/prochazky-po-jeleni/

http://www.nakladatelstvi-monument.cz/autori/

http://www.cbdb.cz/kniha-173600-prochazky-po-jeleni

 Fotogalerie:

http://muamarek.rajce.idnes.cz/Krtiny_Prochazek_po_Jeleni_v_teplem_lednovem_dni%2C_2016/

 

 

 

 

 

 

Mrtvý – a přesto zachovalý

 

 

V útrobách staré rašeliny
dávno již hlásku nevydává
poznával kdysi hezčí klíny
až tahle s kosou je ta pravá
V černém se touto dobou vdává
převážně vážná, tvrdohlavá
vyhaslým očím přečte práva
dotkne se čela – divně pálí
Tváří se, že ji nepoznává
mrtvý – a přesto zachovalý

 

Sevřen je jako nikdo jiný
vakuum je teď jeho strava
kladivo v hlavě kovadliny
buší a buší, zanadává
Mumii zdobí hrdá hlava
oči své do tmy zabodává
oči, z nichž vylila se láva
oči tak tvrdé jako skály
Není tím, kdo se snadno vzdává
mrtvý – a přesto zachovalý

 

Podzemní svět, kde sirné plyny
honí se, a kde nezní sláva
nahradil peklo, kde jen stíny
zavládly. Stín však nevyhrává
Ještě ji vidí, jak mu mává
v Paříži, byla usměvavá
Tehdy však chyběla jí šťáva
tušila, že se hrozně vzdálí
Z ní je již popel, a on – vstává
mrtvý – a přesto zachovalý

 

 

Pozdě je – a on zakopává
o limit, na němž roste tráva
jízlivá – čeká, nepozná-li
epigon strachu, kým se stává
mrtvý je – přesto zachovalý

 

 

Opuštěný ráj

 

 Je ticho, tma, je po vymření
vánek si s větví nepohrává
slyšet je, i jak roste tráva
smrt dýchá
snad, že mrtvá není

 

 

 Chlad stiskl kliku ode dveří
z klíče je rampouch, neroztává
postava v plášti, chybí hlava
je blízko
mráz ji neudeří

 

 

 Pupeny v ledu, kámen v hrudi
kdyby jen nedul, vichr studí
sen se dál do snu propadá

 

 Přibyla jména do osudí
jedno z nich žena neprobudí
žena, jíž patří
zahrada

 

 

Bez hodin

 

Peřinu přitáhla si blíže
nevěsta v bílém závoji
věří, že rány zahojí
až přejde večer do negližé

 

 Ve větvích zatřpytí se víra
kopyta v hebké závěji
zahřejí
novou naději
že cesta křivd se uzavírá

 

 

 Nesypou písek na náledí
kotvička z vleku
ruce svědí
dětství se sněhem přebrodí

 

 

 Jeleni vystupují z šedi
krušných mlh, jež nic nenaředí
čas kráčí tiše
bez hodin

 

 

 

Život od jinud

 

 Vichřice rozeznívala varhany
píšťaly stromů
pařezy místo lavic
Hláska bez hlesu
polámaná ohrada
namísto oltáře

 

 

 Kopule chrámu
byly o to vznešenější
krápníky místo soch
netřeba kříže

 

 

 Vitráže
obstaralo zimní slunce
barvami dráždilo černo bělost

 

 A v tomto království bez panovníka
byl jednou jeden dům
červené cihličky u krku
vyžehlený límeček

 

 K jídlu svolával úder gongu
pamatuji si na vůni okurek po ránu
a zmrzlinový pohár večer
V mrtvém kraji zněl život
odjinud

 

 

Procházky po Jelení

 

Vybavuji si je do jedné
čvachtání bláta
trávy, které melou něco o zapomnění
a jimž nevytrhali ostrý jazyk

 

 

 Cesty končící někde v loukách
sklepy zalité slzami
některé v plenkách
že se pomočují

 

 

 Země, která se propadá
na libovolném kroku

 

 Neznám výstižnější bod
kde by se stýkalo peklo s nebem
kde by mraky bily křídly
do kotlů s beznadějí

 

 

 Komín propichující hvězdy
tegy pokreslená stehna
děvky
jejíž pohlazení bylo tím posledním
co zbědovaní zažili

 

 

 Zákruty kolem pomačkaného plechu
autobusu z minulosti
zelené měděná mince
s orlicí v drápech
záplavy hub

 

To asi skřítkové
vítají léto
po svém

 

 

 

---