Tohle snad musel psát sám život

Nikdy nevíme, kam tečou ty proudy netečnosti,
jaký je vliv nevzniklých událostí,
město nastražilo pasti, do kterých se můžeš chytit,
proudící davy a jejich tok
tak prázdnejch slov,
nevytrženejch z kontextu,
ale z ulic,
chodníků,
výloh,
a možná i ze všech těch pohybujících se rtů;
jsem zasaženej
kamenem laviny - dav,
držím se za hlavu
a musím vydržet a ani nehnout brvou,
když míjím holuby je to jako poprvé,
večeřej z koberce dlažebních kostek,
chtěj s nima otočit,
zespod jsou vyrytý čísla,
stačí je vsadit v trafice za rohem
a vyhraješ šťastnej život,
jenže ty čísla nejdou přečíst,
a ani holubi neumí otáčet dlažební kostky.