Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nalévání hroznů; bezpodstatně

Výběr: a2a2a, Zbora
18. 09. 2016
23
11
1472
Autor
Markéta

Nalévání hroznů; bezpodstatně

 

Navlékl jsi svoje tělo do přezrálých

hroznů ticha. Příliš snadné krvácení

Bezpodstatné, každodenní... Mlčení až do nezbytí.../ Z této strany

zdi je pozdě. A my jsme časní na cokoli. Na strach; uvnitř kdosi

se jím živí, cizoloží v našich jménech

tráveni jsme polohlasem. Nastavuji svůj vlas vlasem

vláknem z tebe odmotaným, přináležící k mým zítřkům...daným?

nebo z pod lebeční kosti dějeme se napříč okny

rozsvícených, zhasínaných; svědectví

že pod lampami i cizinci čtou svá jména. Ulice, kde vlastní kroky

mohu klást před známé dveře

Snad právě ti nehledaní nosí tvoje amulety...

Zhasínám. Tak do půl věty. Napříč okny našich domů

/tobě, nám.... což jsem tu doma? Okna...?/       

                                               Jistě. Vytlučená ---

 


11 názorů

guy
09. 12. 2016
Dát tip
*

Markéta
06. 10. 2016
Dát tip

Emile... :)


Grafik
01. 10. 2016
Dát tip

***


Markéta
20. 09. 2016
Dát tip

Honzo, moc pěkně to formuluješ. takový text bych jednou vážně chtěla napsat... si tak říkám :))

díky všem!*


Zbora
20. 09. 2016
Dát tip

Nádherný rytmus. Formálně promyšlený text, který na mě osobně zároveň působí jako až dechtající silná osobní výpověď, zprostředkovaná navíc jemně, plynule a kupodivu harmonicky. To je vražedná kombinace.


JARUB
20. 09. 2016
Dát tip

Nádherné!!  A nejvíc ten konec...


na básni nejvíc oceňuji sugestivní atmosféru a zajímavý (nejlépe překvapivý) závěr, ano, jsem uspokojen ;)


4U
19. 09. 2016
Dát tip

líbí *


a2a2a
19. 09. 2016
Dát tip

Milá Markétko, u tvých básní mám vždy pocit hodně silné emoce, přitom jako by zkontrolované a znovu přisvědčené časem. Verše, které mi znovu připomínají, co od poezie očekávám.


agáta5
19. 09. 2016
Dát tip

mě se to občasné zarýmování líbí, třebaže bez rýmování by báseň měla grády také... konec skvělej a  .. zpod lebeční kosti dějeme se napříč okny...tráveni jsme polohlasem...my jsme časní na cokoliv  - hm.. metafory, na které slyším :)


pété
19. 09. 2016
Dát tip

pěkné. neotřelé. T


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru