Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
do hroznů a do jablek
datum / id20.09.2016 / 472331Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
upřesnění kategoriepro okoloidůceho
zobrazeno554x
počet tipů13
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

o smutku, o přírodě, o lásce, o o o o...

do hroznů a do jablek

Tam jsem našla své roztřepané ruce
a chuť s nimi vyklepávat šneky    
průsvitná miminka přisátá ke zralým bobulím
stříhat orosené listy s nahnědlými skvrnami 
rozdělovat a přikládat jim významy
v napuchlých dlaních živý plot     
střižená míra určitosti že tady zůstává vinice   tam zas budou příště šneci
tam jsem je našla abych
vypila mošt a mázla chleba červeným džemem
úhledně zkřížila nohy pod stolem a zase čekala 
a občas visela někde nad tím vykostěná s odmočenou kůží
zvláštní stav vybydleného člověka
pak si zavoláme
přistihnu se opět nepřipravená   
zeď stoupá k bodu varu  
roztřepané ruce schovám pod ubrus
čekám tě v rozkmitaných očích  upíjím naředěnou šťávu  
kyselost klesá se strachem tam dolů rozlévat se
na nárty do spár dlaždiček 

mezi prsty dolepuje cukr blány
natahuju uši jestli snad nezachytím šplouchnutí vody
jiný pohyb
a pak je roluju dovnitř hlavy   
osiřelá průsvitná miminka

na dvorku prší nedozrálá jablka
potichu hnijí  
dlouho je pozoruju navyklá na letící život
lehám k nim
vdechuju hnilobu
a zkouším si tu roli
pak si zavoláme
do hlasu míchám barvu hroznů hnilobu jablek   a nemám pravdu   
i když držím paty od sebe    
kotníky stejně tisknu modře    urputně modře do bíla… 
vymačkaná těla
zrnka
tenká kůže 
za oknem vidiny
cesta
po které se třeba vydám  
až dočešu zbylé hrozny zbylá jablka a nadělám z nich mošty

pak si zavoláme
do cukrové tříště přidám kapku rumu
a den rozběhne sám svůj čas
tak jako pokaždé
                   se jen dívám 
poslouchám ten chrapot na síti  
poslední kontakt roztřepaných rukou  

a pak jen ticho mezi sklenicemi…

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

27.09.2016 18:02:47agáta5

díky kolobajdo, těší mě to :))

27.09.2016 17:58:19Kolobajda

Kdyby ta agitka nebyla tak ukecaná, tak se nic nedozvíme (viz Čudla - i když mu to myslí dobře). Nejsem žádný expert přes poezii, ale báseň beru jako celek, který mě buď vcucne, nebo otráví. A proč se pitvat v tom, co je realita a co  představa... A co je nesmysl a co smysl... Agi  - děláš v tom břízce  guláš... A to je dobře. A mi děláš radost   /***

20.09.2016 22:54:13agáta5

jééé to jsem si krásně početla a klobouk dolů před tvýma větvičkama... jsi do toho zachrastila úplně přesně, jsem příliš ukecanááá!!!!  symbol roztřepaných rukou - zklidňuju tam - tady - já to beru tak, že není důležitý kde, ale to "tam" je pro mě blízké a přitom vzdálené, jako bych byla doma a nebyla ve svý kůži, nebylo to ono to zásadní... to se hrozně špatně vysvětluje, břízko... ukecaná jsem, budu na tom pracovat, však pro to jsem tady a fakt půjdu do sebe :D  tedy nevím jestli to zvládnu, ale snad jednou... díky moc,moc,   vážím si!     a ty kotníky... fakt nekecám .))

20.09.2016 22:30:46bříza bělokorá

ok, dem na to, bejby... řekla sis vo to, kotě. 

Už jenom začátek, tam jsem našla... ok, kde? Ale dobře, jsem ochotná přistoupit na to, že si se čtenářem trochu hraješ, že nic nedáš zadarmo. To bude asi nějaká zahrada, takže to může bejt cokoliv. Šneci jako průsvitná miminka, to považuju za neobyčejně krásné, něžné. Šneky na zahradě (ani tam) nikdo nechce... jenže i k tomu, co odmítáme občas můžeme cítit cosi jako něhu, soulad, sami si možná připadáme nechtění (v přízračných světech se bavila thora birch se stevem buscemim, steve řekl: nehodim se k 99% lidem, thora řekla: já ke 100%...) 

tam jsem je našla abychvypila mošt a mázla chleba červeným džemem

děcka, myslete si, že jsem idiot, ale mě to smysl nedává... tam jsem našla, abych... vypila mošt? jakože... cože? ok. chápu, něco sem nasbírala a z toho ovoce jsem udělal mošt a marmošku... ale ta formulace, to by jednoho skoro zabilo. Pak je to zlomený do toho, co chceš říct - jsem sama u stolu a z tý samoty bych zešílela...

zvláštní stav vybydleného člověkapak si zavolámepřistihnu se opět nepřipravená   

... tohle je téměř dokonalý, když do té svojí nejasnosti vstoupíš něčím takovým. Proč takhle jasná nemůže být celá báseń? Myslím že zrovna ty s čtenářem nemusíš hrát na schovávanou. Nemusí používat nesmysly jako zeď, co stoupá k bodu varu. vím, jak to myslíš... ale. chápeš?

roztřepané ruce schovám pod ubrus

opět... naprosto trefné... jsem nejistá a tak se uchýlím k manévru, který je naprosto průhledný, vždyť pod ubrusem se ve skutečnosti nic neschová. Třeba ty ruce ani nechci schovat..

mezi prsty dolepuje cukr blány

to asi zase zavařujeme nebo co, páč jinak nevim, kde by se tam ten šugr najednou vzal...Vím, že kombinuješ realitu s prožitkem (pocitem, chceš-li) a to by mohlo bej děsně dobrý... ale taky riskuješ, že čtenář to neoddělí. přesto si myslím - jdi touhle cestou.

Pak se mi nějak vracíš  tomu, co jsi na začátku, neskutečně mě mateš.. možná mi z toho snu do reality skáčeš moc zhurta. Nevím. 

Třetí strofa až do ...nemám pravdu, je překvapivě jasná.

kotníky stejně tisknu modře    urputně modře do bíla… 

.. kecy

Tady:

cestapo které se třeba vydám  až dočešu zbylé hrozny zbylá jablka a nadělám z nich mošty

pak si zavolámedo cukrové tříště přidám kapku rumu

se mi vracíš... končíme. celá ta báseň je taková divočina u zavařování. :)  Mohla být něčím víc, škoda.

20.09.2016 16:13:50agáta5

JJ :))

20.09.2016 15:16:12Horác

JJ,agáta.:-)

20.09.2016 12:44:55agáta5

jarub, tak to mě těší, žes na stejný vlně... :)))

 

břízko, vezmi mě větvičkou :)  a pak si kedlubničku trošku namáhej... ale jen trošku, zase to nepřeháněj...:)

každopádně díky za zastavení :)

20.09.2016 12:31:54bříza bělokorá

áchich, když já to vůbec nechápu. Agáto, ty víš, že tě čtu ráda, ale tohle... to sem si faktu už nezasloužila. Budu se muset vrátit - to si zas natrápim svojí půvabnou kadlubničku.

20.09.2016 12:07:50JARUB

Bože, tohle je úplně přesné! Umíš to tak pravdivě popsat a posbírat ty pocity (i moje) a zhmotnit je. Ten smutek, ale zároveň to smíření a vlastně i to štěstí mezi jabkama a sklenicema...ufff... seš dobrá...!!****

20.09.2016 11:24:41agáta5

jééé, to mě moc těší, okoloidúci, děkuju .. asi evolúcii :))) nakonec nééé?


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.