mlčení

..věnováno osobě, která tohle nikdy číst nebude...

objetí

 

uvnitř sebe vidím

až na dřeň bláznivou

 

přestávám dýchat; po nocích

bdím.. kdy tomu bude konec?

 

nemůžu chtít po ostatních

(objetí)

 

snad až příliš osobní

klopím oči k zemi

 

a ke spánku přikládám..

revolver samoty

 

 

mlčení s láskou

 

klapot podpatků

a ruce pečlivě schované

v rukávech a kapsách

 

a přes všechna ta slova

zachovala jsem si kus sebe

který neprodám

 

vystřelená růže z papíru

na poslední pokus

 

tak to bývá

když už člověk nedoufá

 

...

 

 

 

smyčka

 

podala mi ruku

a já věděla, že se známe

přes životy

 

přesto ten pohled

má duše byla tak malinká

 

těším se na další setkání

 

křičím němá

jsem utopená, celá

v láhvi s okurkami

 

a ve smyčce zůstává..

hlava netečně visí

ještě poslední nádech

ten, který nikdo neslyší

 

řekni, to bys chtěla?

 

 

 

 

 

---