Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bez názvu

05. 10. 2016

631

Autor

palaven

Odlétají ptáci, máváš

v kopcích, ve vysoké trávě

protkána vlaštovičníky

- na uvítanou

střevlíci stoupají po babkách

černé vlaky lesa

mlha ve tvaru úsměvu nad polem

víš už o přiměřené radosti

plachém štěstí

lásce

nic nebolí

ani čekání ani dávno

žádný poryv tebou nesmýkne tam

kde panuje tuhé bezčasí

5 názorů

je to zvláštně nervní, útržkovité... pokud to tak bylo myšleno, ok... mám z toho roztěkaný pocit: naivita výrazu se zde mile kloubí s neotřelými obrazy a pocity kontrastů (tuhé bezčasí, vlaky lesa aj.). Ale ano, líbí se mi to... na druhý pokus (a tak to má být, mělo by se číst víckrát, ne?) :-)

Safián

05. 10. 2016

Dát tip

Sympatická jemná báseň, stojím v krajině a přímo hmatám ten pocit. Ale básník mi ho nedopřeje jen tak. Chce, aby mne jako intelektuální narážka na odlétající ptáky protkaly (navíc ve vysoké trávě!) vlaštovičníky, a pak mě rozhodí abstraktím "dávnem", o kterém musím přemýšlet, co vlastně znamená a k čemu patří, místo aby mi dopřál smířlivé "to, co bylo".