Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Pamiatke Joža Senka
datum / id23.10.2016 / 473289Vytisknout |
autordajakbol
kategorieVázané verše
upřesnění kategorieAsi sentiment
zobrazeno648x
počet tipů18
v oblíbených1x
do výběru zařadilElizabeta, a2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pamiatke Joža Senka

Na haldy padal sneh, keď v azbestovom lome
bol Jožo zapálil koleso z liazky.
Na haldy padal sneh, k akejže axióme
sa mi tam v nízkej hmle zbierali otázky?

Mali sme pätnásť preč a tešili sa na disk,
čo dáme do šrotu. Sme lační železa
z ťažobnej techniky a podnikových skladísk.
Na haldy padal sneh. A visel na brezách.

Ešte nám závidia a hrozia odnaproti,
ešte sa vinie dym cez ohorené drôty,
ešte sa smejeme nad teplou pahrebou –

a to má Jožo pol života za sebou.
Ešte sme v pohode a verní ideálom,
kým vôkol tuhne hmla a husto sneží na lom.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.11.2016 11:11:29Silene

(Ono totiž při té volbě opsání někdejších časů také zdařile zneklidňuje, co probůh asi bylo v těch dalších patnácti letech a zdali měl vzpomínaný moment určitý, řekněme osudový vliv na přítelův skon, čím byl pro něj příznačný; či jde jen o vzpomínku náhodnou, tolik let zasunutou?

Aniž by to čtenáři bylo zapotřebí přímo a skutečně vědět, jestli své vnímání vysvětluji srozumitelně. Hra s tušením. Kolik pak dělá autor, kolik čtenář, opět nevím.)

24.11.2016 10:50:39Silene

Posunout soukromý epitaf o půl života dotyčného zpět je dle mého ideou k nepřehlédnutí. Ještě k tomu jako by určitým způsobem nehostinné prostředí lomu kontrastovalo nejen se vznešenou formou, kterou zmiňuješ, ale i s údery kamenického dláta do hrobníkovy zakázky, pokud se tedy nejednalo o žeh a rozptyl. 

Upřímně se omlouvám, pokud se výše vyjadřuji nevkusně, nemám v tom pražádný cvik, ale ta báseň, právě zvolenou kombinací umně přeráží vaz mladickým ideálům, aniž by je přestala oslavovat. Snad nesplňuje zcela autorovy představy, jenomže funguje. Což, soudím, zejména chtěl(s). ( = Já ti ji s dovolením chválím.)

Evokuje kontrasty. Rozjetého industriálního soukolí, věčného ekonomického snažení a ryze privátní citové linky. 

Neumím to vyjádřit lépe, pro mne jde o jinou, zase svébytnou varietu na Borovcovu bilanční "a pak tu nejsme, a stejně svítá..." (Tedy Jak jdem tím zdejším světem, text Zdeňka Borovce odzpívaný Karlem Zichem.)

Dotek je silný.

Nic potom není tak tiché jako padající mlha a sníh. Dočasně všechno přikryjí. Všechno?

 

14.11.2016 09:43:30Umbratica

"Nejmodernější" sonet,jaký jsem tu vůbec četla. Mám se co učit. Tip.

12.11.2016 12:32:06Talu ben Kohelet
korektor

Rozhodně bych neřekl, že je nezajímavá pro nezainteresované, naopak. 

11.11.2016 13:24:54cvrcka

tady z tý strany skvělej výhled. můžeme si říkat, že je to člověčina a umění vzbudit pocit :) pravdou ale zůstane, že každej máme v sobě svýho šmíráka. Blesk se číst stydíme, třeba, ale vočumovat do lomu, to přijdem rádi. Já teda speciálně jsem pobyla zahrbená do límce a s rukávama přetaženejma přes kouby prstů. A bylo mi tak akorát patnáct a půl, mám pocit. Hodně plastickej text. Druhá půlka silná, zároveň tehdy a teď a ještě navíc ta třetí časová rovina, doby, kdy umře. Perfektní text. 

25.10.2016 12:39:51Zuzulinka

pro mne je velmi zajímavá:-)

25.10.2016 09:09:35a2a2a
redaktor poezie

Právě nefalšovaný osobní rozměr a klidně emotivně nezvládnutý až v jeho důsledku, nikoliv plánovaně, oslovuje nejvíce čtenářů, protože se spojuje víc než rozum či smysl pro tvar. Možná jakási utkvělá snaha preferovat formu před spontánní emocí má za následek výrazný obecný pokles zájmu o poezii. A je-li výsledek vyrovnaný, jako zde, kde srdce není potlačeno a současně umístěno do nezůčastněného světa a k tomu zvolený vázaný verš, pak není pochyb.

25.10.2016 08:36:54martinez

mně se výsledek líbí, mám ráda tenhle osobní druh poezie - stenos takové píše (ale on neváže) - když je to dobře podané, dokáže zaujmout i příběh (mně) neznámého člověka 

a miluju slovo "pahreba"

24.10.2016 22:17:56dajakbol

Akosi to tak čítam, som ochotný pripustiť, že táto báseň nevyšla tak celkom podľa mojich predstáv. Azda je príliš opisná, možno príliš osobná, nezaujímava pre nezainteresovaných. Neviem, zrejme som sa nádejal, že vznešený veršový rozmer (alexandrín), by mohol nejako funkčne kontrastovať s tvrdými vetami. Azbestový lom, ťažobná technika, drôty, železo... chcel som to tam mať – a mám. Len si nejako nie som istý, že ten či ten verš nešiel napísať aj ináč, hm.

24.10.2016 21:41:06Zbora
redaktor poezie

!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.