Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+24 neviditelných
Šance z refýže
datum / id31.10.2016 / 473533Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno459x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Šance z refýže

Tak už dost

Pohladí tu věc prstem a rázem ji polije vlna štěstí. Mokrá a teplounká, právě vyšlo slunce. V ajfonku pláž, uvítací obrázek. Aplikace. Nenáročné snění v ranní tramvaji. Leží vedle ní opálený muž kokosového úsměvu? Ach, tak už dost, už je jak v navlhlých plavkách. A venku fouká.


Rande

Sjednala si na internetu rande. Čekal na ni muž v ušance. Parvo Voitilis, Estonec z Kobylis. Nerozuměli si. A taky se jí moc nezamlouvala jeho ušanka. 


Šance z refýže

Kobyliská křižovatka už bručí stovkou motorů. Lidi pospíchají do práce. A mezi nimi někdo opouští svou potvoru. A ona bude ještě chvíli ležet v hedvábí svého negližé. Pak dopije zbytek sektu z večera a vydá se za další šancí z refýže.  


Nožičky a rybičky

Dole na Václaváku sedí ve výloze holky. Rybičky jim okusují nožičky. Skrze sklo si je natáčí deviant. A usmívá se na ně a ony se na něj taky usmívají, skrze displej přístroje. Jak se zpívá v jedné písni: Praha je pestrá jak duhový pstruh.


Soap

V Náplavní má paní Helena H. krámek Soap. Výklad je malý oltář: umyvadýlko, dvě kočičky z umělé hmoty, co mávají pacičkama, kytice z růžovými květy a fotografie majitelky. Je na ní bledá, jen rty má sytě rudé. A za víčky sen: strhni mě do bublin, strhni mě surově jak laň a pak už mě nadosmrti chraň. Nežijeme v paradoxech? Ostatně i mýdlo se dělávalo z lidských kostí.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

02.12.2016 19:32:10Movsar

díky, lakrov. je méně cest vlakem, jinak by byly.. ale snažím se, když jedu. to z blanky se toho moc posbírat nedá, třeba vyjet na povrch!.. :-)

02.12.2016 13:02:08Lakrov
redaktor prózy

Jsou lepší, tyhle krátké (i když zpočátku taky trochu vlhké) postřehy;  lepší než všechny ty očima ohmatané zadky a prsa, jimiž se u tebe nedávno  rozhemžilo. V tomhle vidím jakýsi návrat ke starým stručným "cestopisům",  založeným na jediném pohledu, mrknutí, po němž se obraz ztratí (nejlepší  byly stejně vlakopisy). Jen poslední věta je dost hororová, ale asi měla být.  Tip.

P.S. Přes Kobyliské náměstí už nejezdím; kvůli Blance :-)  

31.10.2016 22:12:41Kočkodan
Možná by si rozuměli Parvo s potvorou...
31.10.2016 21:02:38Gora
redaktor poezie a prózy

Už - ušanka, není brzy?:-) Milé veršíčky - rybičky a nožičky:-) Cože - lidské kosti, bože???:-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.