| Šance z refýže | |||
| datum / id | 31.10.2016 / 473533 | Vytisknout | | |
| autor | Movsar | ||
| kategorie | Miniatury prozaické | ||
| zobrazeno | 459x | ||
| počet tipů | 7 | ||
| v oblíbených | 0x | ||
| zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
| Šance z refýže | |||
Tak už dost Pohladí tu věc prstem a rázem ji polije vlna štěstí. Mokrá a teplounká, právě vyšlo slunce. V ajfonku pláž, uvítací obrázek. Aplikace. Nenáročné snění v ranní tramvaji. Leží vedle ní opálený muž kokosového úsměvu? Ach, tak už dost, už je jak v navlhlých plavkách. A venku fouká.
Sjednala si na internetu rande. Čekal na ni muž v ušance. Parvo Voitilis, Estonec z Kobylis. Nerozuměli si. A taky se jí moc nezamlouvala jeho ušanka.
Kobyliská křižovatka už bručí stovkou motorů. Lidi pospíchají do práce. A mezi nimi někdo opouští svou potvoru. A ona bude ještě chvíli ležet v hedvábí svého negližé. Pak dopije zbytek sektu z večera a vydá se za další šancí z refýže.
Dole na Václaváku sedí ve výloze holky. Rybičky jim okusují nožičky. Skrze sklo si je natáčí deviant. A usmívá se na ně a ony se na něj taky usmívají, skrze displej přístroje. Jak se zpívá v jedné písni: Praha je pestrá jak duhový pstruh.
V Náplavní má paní Helena H. krámek Soap. Výklad je malý oltář: umyvadýlko, dvě kočičky z umělé hmoty, co mávají pacičkama, kytice z růžovými květy a fotografie majitelky. Je na ní bledá, jen rty má sytě rudé. A za víčky sen: strhni mě do bublin, strhni mě surově jak laň a pak už mě nadosmrti chraň. Nežijeme v paradoxech? Ostatně i mýdlo se dělávalo z lidských kostí. | |||
| Sdílejte dílo: | |||
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |< < > >| |
| 02.12.2016 19:32:10 | Movsar |
díky, lakrov. je méně cest vlakem, jinak by byly.. ale snažím se, když jedu. to z blanky se toho moc posbírat nedá, třeba vyjet na povrch!.. :-) | |
| 02.12.2016 13:02:08 | Lakrov redaktor prózy |
Jsou lepší, tyhle krátké (i když zpočátku taky trochu vlhké) postřehy; lepší než všechny ty očima ohmatané zadky a prsa, jimiž se u tebe nedávno rozhemžilo. V tomhle vidím jakýsi návrat ke starým stručným "cestopisům", založeným na jediném pohledu, mrknutí, po němž se obraz ztratí (nejlepší byly stejně vlakopisy). Jen poslední věta je dost hororová, ale asi měla být. Tip. P.S. Přes Kobyliské náměstí už nejezdím; kvůli Blance :-) | |
| 31.10.2016 22:12:41 | Kočkodan |
| Možná by si rozuměli Parvo s potvorou... | |
| 31.10.2016 21:02:38 | Gora redaktor poezie a prózy |
Už - ušanka, není brzy?:-) Milé veršíčky - rybičky a nožičky:-) Cože - lidské kosti, bože???:-) | |
|< < > >| Všechny kritiky na jednu stránku |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.