Berounčiny vlásky

On horuje pro motosport

Vlak do Plzně, ráno. On horuje pro motosport. Sice působí jako absolvent přírodovědecké fakulty, ale zdání klame. Na sedadle položenou kšiltovku Brno Circuit, listuje velkou obrázkovou knížkou. Na každé straně nekonečný asfalt, muži v kombinézách a hlavně silné stroje. Ona už se smířila, a tak se na něj potutelně usmívá, jako by svými úzkými rty říkala: To nevadí…

Berounčiny vlásky

Berounčinými vlásky plavou rybičky. A stoupá od ní pára, nejen zrána je celá vlhká. A samá křivka, jak ta je klikátá. A pevná jak skála, sevřená po bocích. Sleduju ji z vlaku cestou z města. Řeka, inspirace odvěká.

Pan Balthus by byl rád

Vypadají jako sestřičky. Čtenářky, dvě blonďaté kočičky. Jedou do Plzně, zaběhly se a nic lepšího je nenapadlo.Zasloužily by oboječky. Spinkají taky v klubíčku? Nahaté a jemňounké. Kdoví. Pan Srstka by je snadno vzal obě do náruče a .. ne, ani by se nemusel ptát. 

Ctihodnosti k vůli

Chodba Krajského soudu v Plzni voněla zelím. Bylo poledne, některý ze soudců si poručil pravý český pošmak. Ze všech těch žalob, účastníků, advokátů, námitek, vyjádření a replik mu přišla chuť na obyčejný knedlík. Nejprve ale vyslechne kotletu. Ne, ta nelže, je celá mastná. A co by to bylo za řízení bez hořkého štěstí z nedalekého pivovaru. A zapisovatelka už opouští zadní vchod a se džbánkem spěchá ctihodnosti k vůli. Soudit, to chce kuráž!