Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpeciální svinsky strašidelná helouvínová povídanka, kurva!
01. 11. 2016
6
1
1332
Autor
Miluna Vošková
Tudle sme takhle večer šici seděli doma na sicnách, venku tma jak v negerské sicně, vítr dul, v televizní bedně běžela doktorka Kelerová, kurva, a najednó rup, kurva! Udělala sa mi v mordě žiža.
Tož su zabékala Darmožrůte, dondi mi do sklepa pro lahváča a šnel, šnel!
Ale darmožrůtovi sa nescelo a Maminko moja nejhodnějši, nestačila by ti becherovka ze spižirny?
A já Chceš mě asik dosrať, viď? Kukaj zapadnůť do sklepa a přinest mi lahváča!
A sinátor tedyk šel, ale za chvilu bol zpátky a Maminko, ona je dole prasklá žárovka, mně sa tama jakosik nesce.
A já ho lehce vzala nohó přes mordu a Darmožrůte, cože si neskaj takový celý posratý?
A degenek můj malý Viš, maminko, on je neskaj Helouvín, svátek duchů a strašidel šelijakých a já sa bojím, že na mě tama dole něco bode čihat...
A já Jáj, ty si ale debilní, viď? Proč jsi mi to řikal? Co si myslíš, že teď tvoja hodná maminka udělá?
A sinátor sa rozbrečel a poslušně odpověděl celó větó Moje hodná maminka mě bode chtít mého strachu zbaviť.
Měl pravdu, debilek! Oblékat, svičky, sirky, zabékala su, a jdeme na krchov, kurva!
A sinátor Maminečko, prosímtě ne, já sa moc bojím, dyť už je venku tma!
Tož su ho znovu lehce vzala nohó přes kefu, hajzl přepnul do švýcaráku a už neprotestoval a dělal enem co chcu, kurva.
Venku bola futeř jak svině a takové strašidelno, že by nikdo normálni ven vubec nešel. Od lesa bolo slyšet jakésik békání, asik sa tama vraždili šantusové nebo co, od Svatého kopečku u Olomůca vítr přinášel vytí vlků, kurva. Sinátor měl strachy vykulená očadla a klepal kosu a Maminko, prosímtě, vraťme sa, já sa opravdu moc a moc bojím!
A já Guvno, enem zapálíme svičičku na řbitově a půjdeme domů.
A degenerátek můj malý Ale maminko, dyť mi přece na řbitově nikeho nemáme, dyť jsi všechny naše hrobečky prodala, dědečka, tetičku a pratetičku dala zpopelnit a loni v zimě s nimi posypala přjezdovů cestu k baráčisku, aby sa ti to tama nešmykovalo až půjdeš z hospody.
A já Máš pravdu, darmožrůte, na to su zapomněla, ale nevadí, dáme svíčku ke společné pořbivací diře na důchotce, jasné? A když už tama bodeme, tož vyměříme a zabukujeme loch na tchyni pro šecky případy. Letošni zima bode tuhá.
Tož jsme tedyk valili tó strašidelnó nocí a já najednó kókám, že sinátor má za opaskem u jetnamských hózen strčený mobilní feleton, kurva.
Zabékala su Co to máš paskundo za pasem?
A debilek Mobilek, maminko, zala sem.
A já Ho, ten mobilek, do piči, nějaký úchyl tě vytočí, račik ho tadyk na zemi nech, bo máme na krchov veliký spěch!
A sinátor Vzal jsem si baterku svíticí.
A já Zahoď to pryč, to svícení, ještě to maminku oslní, zahoď to pryč, ať zdraví zachováš, víš přece jak prchlivou maminku máš!
Debilek tedyk smutně zahodil baterku pryč a šlo sa dalej. Pak su sa na něj ale podivala ještě jednó a jáj! Na krku sa mu hópala jakásik chujovina!
Zahromovala su Co to máš debilku na té tkaničce, kurva? Na krku na té tkaničce?
A darmožrůt Toť kudlička po tvojí matičce.
A já Hoho, to bábrdle proklaté, dalo ti pichadlo špičaté! Fikneš sa a mě nejinak, zahoď ho, ať ti nemusím nakopať pták!
Tož to zahodil a já bola konečně spokojená!
Pomalu jsme doprcali až ke řbitovu. Bolo už zamčíno, tož su nohó od stola urazila zámek na bráně a naburácala se sinátorem donitř, kurva. Sinátor sa rozhližal po náhrobkách a hořicích svičkách, oběma pazórama mi objímal stehnisko a Maminko, viď že duchové a bubáky neegzistují, viď?
A já Toviže egzistují, chuji! Je jich mnoho druhů, kurva. Různé obludy záhrobní, přízraky zlé, co ti v noci vlezó do kakaové dirky a vylezó třeba uchem, smrtky vraždicí, upíři, hejkalové, mrtvolné chuje a mátohy šelijaké. Tož a nejhorší je, kurva, že nejvíc jich je zrovna tadyk na tomtok řbitově, viš? Neskaj určitě na něco narazíme, cítim to v kostrči.
Pak su ho čopla za ušadla, otočila k sobě, čučila mu do očí a Debilku můj hodný, slib mi, že eslik nás tadyk cosi přepadne, tož sa obětuješ a dobrovolně temu skočiš do náruči, abych stačila utect!
A sinátor rozklepaným hláskem Ano, maminko, slibuji ti to na moju čest.
Šli jsme dál. Tajně su ze země sebrala hrst šutřisek a dycky, když degen nekůkal, frk, hodila su jeden šutr do dálky. Udělalo rachot a já Jejejej! Slyšel jsi to, chuji? Co to bolo?
A sinátor Maminečko, já nevím, ale hrozně moc sa bojím!
A já Asik sa nějaká mrtvola dostává ven z hrobu!
Sinátorvo zubiska svinsky cvakaly, a chuj sa ke mně tiskl jako notorik k sudu. Bol posraný až za ušima, ale to bolo v pořádku, to je to nejlepči otužováničko, když je nědo srágora.
Když jsme došli doprostřed řbitova, řikla su Debilku, dál už je to svinsky nebezpečné, takže mosíš pokračovať sám, jasné? Eslik to přežiješ a podaří sa ti zapáliť kahánek u společného hrobu, kurva, tak sa tadyk pak sejdeme. Ale pametuj si, že vic jak deseť minuť čekat nebodu! Eslik nebodeš do deseti minuť zpátky, tož tě bodu mnět za nebožtika a pojdu dom sama!
A debilek Maminečko, nééé, já sa moc bojím, já nechci jít dál sám!
Lehce su ho trepla nohó a Neboj sa, máš asik tak pětiprocentní šancu, že to přežiješ!
Tož co mohl robiť? Šel. Sotva ale zmizel za prvním náhrobkem, chytla su si cecky, aby mě při běhu nemlátily do ksichtu a dala su sa na útěk pryč. Běžila su k Veruně a bušila na dveřiska a Jáj, Veruno, ty kulturistko cigánská, vstávaj! Potřám, abys mi pomohla trochu vycepovať sinátora, kurva!
Veruna vylezla ze svoje zavšiveného kutlocha a Miluno, moc ráda Ti pomožu!
Šecko su Veruně vyložila co a jak, a za chvilu jsme už obě dvě kráčely zpátky ke krchovu v prostěradlách pěkně, chřestily řetězami a vyluzovaly tak svinsky strašidelné zvuky, že ogáři a roby, co eště nehnípali, rychlo zavíraly okenice a zatlůkali dveře, kurva. Na řbitově jsme se rozdělily, udělaly rojnicu, aby nám chuj nikde neproklůznul, a spustily jsme svinsky strašidelný brajgl.
Jdu si pro tebe, ty malý neužitečný darmožrůte, kurva! Su duch Leonyda Brežněva, nebo co, a urvu ti kuliska, enem počkaj! Kokrahala su strašidelno a nohó od stola rasila náhrobky, kahánky, kytky, šecko a dělala co největší bengál. Bola tma, že su vobec nic nevidila, ale to nevadilo, kurva, bo morafský člojek sa ve tmě dovede orientovať enem po hmatu, sluchu a puchu.
Tož su tedyk jako dudatý buldozer valila řbitovem a hmatala po sinátorovi a trvalo to svinsky dlůho, ale nakunec su ho nahmátla a začala svinská rychtovačka. Rasila su ho nohó od stola, kurva, otlůkala ho jako pišťaličku, ale chuj bol jakýsik svinsky odolný a silný a začal mě rubať ceckami, které boly čupr gut, ale rozhodně neboly větší než moje. Nakonec mě sinátor povalil na zem, sevřel kefu mezi obrovská stehniska a vypustil mi do ksichtu cigánský píčový smrad, kurva, že su málem omdlíla.
Konečně mi došlo, že nerubu darmožrůta ale Verunu, která sa mi jakosik připletla do cesty. Než su ale stačila cosik zprasiť, ozvalo sa zapraskáni a bác, obě dvě jsme spadly do čerstvě vyrubaného hrobu, kurva.
Objevili nás až ráno fnebráci a mosili přivolať hasiče, aby nás vytáhly ven, bo to bol svinsky hluboký hrob a jako gut, no ne? Zajímala su sa, co sinátor a přišel Marcel, moje oblíbené bengo, a Miluno, řekni ti to po tvém. Tvojeho nečistého debilka jsme našli v márnici, viš, skoval sa tama, když jste s Verunó rozjely ten brajgl. Enemže v márnici bola zrovna čerstvá mrtvola bezdomovca, co vlastně nebola tak úplně mrtvola, bo doktor co ohledával bol zrovna ožratý jak Dán. Jak jste tadyk tak hlučely, tož ten umrlec sa hola hej zdvihl nahoru a chcel na dveřách odstrčiť závoru, sinátor na to kůkal a sral a chcal strachy, spustil cirkus a ten bezdomovecký umrlec ho unitř krásně zrasil. Je naživu, ale náš bengocvokař říká, že potrvá tak měsíc, než sa z teho vzpamatuje a vrátí sa mu řeč...
Tož to vidíte, jak su blbá, i když sinátor mosí řikať, že su svinsky chytrá. Já sa seru s řetězami, s Verunó, s protěradlami, a přitom by toho mojeho debila stačilo zavřiť do márnice, kurva. V jednoduchosti je zkrátka sila.
