Kamílek Nudla

Maminka se rozplakala. Ale nebylo to dojetím. „já jsem nechtěla Kamila Nudlu,“ potahovala. „Teď už s tím nic nenaděláme, milostpaní. Ledaj bysme ho dali do kyblíčku a odnesli panu řediteli k snědku. Jak ho znám, pracanta, ještě ani nesvačil,“ obnažil parodontická ústa zřízenec. A žena se rozplakala podruhé. „Nakonec si Kamílka zamilujete. Kukajte, jak sa culí, pazgřivec,“ tlačil jí dítě znovu. A hned k nahému prsu. A sám se kukal a culil parodontickými ústy. A sám by těmi ústy pil…

Smutný Ube

Ještě loni měl očička plná rovníkového sluníčka a letos už je nerozsvítí ani cucaté holky ze Smeček. Jde Václavákem ve své smutné noční masce, ruce vražené do kapes, zdejší podnebí mu nesvědčí. A co teprv pachuť proměnlivých nálad, kolem jen postavy jak z trudných balad. A každý se na něj dívá olejovitým pohledem. A on hledá, co by tu někde objevil ze své rodné Nigérie. Je něco takového? 

Hledal mořské okurky

Hledal mořské okurky a našel ztracenou atomovou bombu. To by se v hlíně u Znojma nestalo. Kanaďan teď zažívá svých pět minut slávy, je hvězdou zpravodajství. Třeba si nakonec bude moct bombu naložit do láku a až mu přinde šmak, bum! 

Krátký koitus jmen

V Rýnovicích čekají na písničku s věnováním. Chlapi v modrých mundurech se krčí u tranzistoru, pokuřují, pijí kávu ze zavařovaček a těší se. Docela obyčejně se těší, až z rádia řeknou jméno některého z nich. A pak taky jméno milé. Jako by moderátor moderoval krátký koitus jmen. A muž v cimře se zamřižovanými okny je náhle pyšný a žena ve vzdáleném městě, kdesi v bytě, v tovární hale nebo zrovna za volantem auta je taky pyšná. Pyšní jeden na druhého a hlavně pyšní, že i takto distančně a symbolicky mohli světu dokázat svou užitečnost: pohotovost k rozmnožení se. A chlapi v mundurech už ho plácají po ramenou, chlapáka.