V odmlce láska | |||
datum / id | 13.11.2016 / 473923 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 482x | ||
počet tipů | 12 | ||
v oblíbených | 0x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
V odmlce láska | |||
Kaple na Radhošti Při listování knihou, padl jsem na pohlednici: zasněžená kaple na Radhošti. Kristova síň v horách, kde lidé dlouho žili strachem z pohanských bůžků. A zbyly tam po tom strachu sochy, jména, příběhy. Ne každý jim může rozumět, na rozdíl od křesťanství nejsou univerzální. Kaple utopená v závějích sněhu přesto jako by rozuměla tiše rezignovala: není žádná věčnost, i slovo věčnost jednou zanikne, natož člověk.
Hlasatelka nočních zpráv. Je sobota, kamarádky ji lákaly na koktejl. V klubu hraje oblíbený dýdžej. Ona nemůže. Jen se v rychlosti trochu nají, vezme na sebe formální šaty, kalhotky si může dovolit neformální, a televizním taxíkem se nechá odvézt na Kavčí hory.V maskérně jí propůjčí look filmových hvězd, mascara. A pak už to začne. Masakr v Kábulu, noví ministři a staré Smetkovy dluhy. Říká si: kdo v tuhle dobu může sledovat, co tady říkám? A skončí to, tak jako vyschne krev v afghánské poušti a Smetkovi věřitelé definitivně ztratí naději. Rozloučí se, z ňadra sejme mikrofon a zavolá kamarádkám.
Mraky na obloze už těžknou. Neptaly se, jestli nám to je po vůli, prostě se rozhodly otěhotnět zimou. A k ránu, ještě za tmy přivádějí na svět bílý poprašek. Leží na zemi a všude jako koťata, bez okolopřítomné pýchy, a čeká, jaká jména mu dáme. A snad ještě děti mu nějaká dají, a ze samé radosti si ho budou strkat do úst, vydaná jeho tiché kráse. Dospělí jen lhostejně řeknou: Už je tu zase.
Jsme v Gruzii, procházíme rajskými stráněmi a jíme granátová jablka. Ty máš v pohledu smysl pro závrať, jsi dobrou dcerou Evy. A pak to přijde – dlouhá odmlka. Právě za takových se rodí láska. Přesněji: jeden ze zakládajících příběhů lidstva je ten o prvních lidech, milencích. V jakou chvíli se ale z prvních lidí stávají milenci? Tehdy, když se – vyhnáni z ráje - ocitnou v propasti světa. A protože mytopoetické myšlení a jeho příběhy předpokládají s počátky i konce, můžeme onu etapu prvních lidí považovat za velkou, dosud trvající odmlku. Odmlku, v níž se rodí láska. Už jsme celí červení. | |||
Sdílejte dílo: |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |< < > >| |
19.11.2016 11:03:27 | Markel |
...těhotné mraky, chjo, ta představa je tak mimo realitu, to mám ráda * | |
14.11.2016 07:37:04 | Diana |
Celé moc hezké. Oslovilo. *** | |
13.11.2016 22:36:56 | Gora redaktor poezie a prózy |
Jestli myslíš stejnou hlasatelku, jako já, měla nový účes, takový nosily hvězdy šedesátých let...v tom baru v něm jistě září:-) Mraky těhotné sněhobílými koťaty se mi zamlouvají tak, že bych jim hned vymýšlela jména. Krásné, všechno:-) | |
13.11.2016 19:35:09 | Kočkodan |
Po objevení tvého dílka jsem si lhostejně řekl: Už je tu zase... ...no dobrá, „lhostejně“ škrtám... ;-) | |
13.11.2016 19:33:01 | R. L. |
V odmlce láska............... - snad.../*** | |
13.11.2016 19:27:00 | blacksabbath |
Už těžknou mraky....taky.....i ty ostatní.............*/*** | |
13.11.2016 19:21:31 | Lnice |
moc hezké.-) | |
13.11.2016 18:50:41 | Movsar |
tady na písmáku nás bude víc, ale ruku na srdce, někdy člověk zareaguje tak nějak unaveně. jak se zpívá u horáčka: výkonnost klesá, únava roste | |
13.11.2016 18:48:17 | aleš-novák |
to lhostejné "už je tu zase" mě zatím míjí. Nebo jsem jen dětinský? |
|< < > >| Všechny kritiky na jednu stránku |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.