Tati

Občas se ve snech setkám s mrtvými. Vždy to má stejný půdorys. Ahoj – to jsem rád – že tě vidím – já jsem myslel – že jsi mrtvý. Babičku jsem takhle viděl třikrát. A potřetí už to bylo trochu divné. Protože jsem si pamatoval i ty předchozí části, ale ne, že to byly sny. Nakonec jsem řekl něco jako že je už pro rodinu trochu otravné, že se vracíte tak často.

Ale jednou, jedinkrát, jsem viděl Jacquese Tatiho. Jel jsem do Francie podívat se na jeho krásné filmy. A před kinem mě zastavil, že prý natočil nový. Myslel jsem – že jste dávno mrtvý! Ano, ale natočil jsem ještě jeden film. Slunce bylo žluto hnědé. Byly tam nějaké palmy a domy jako od Cézanna. Všechno vypadalo jako kulisy z papundeklu. Ale zapomenout na tu radost se nedá.

Berte to jako trailer.