Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

17. listopad ze szasziánského úhlu pohledu

24. 11. 2016
1
0
1023

17. listopad ze szasziánského úhlu pohledu

Sametovou revoluci není problém přijmout jako demonstrace proti vládě a společenské smlouvě analogické stávkám; ale to, že je líčena jako „boj za svobodu“, a především to, jak jsme zaplavováni výroky, jak jsme před rokem 89 „neměli svobodu“ a teď „máme svobodu“, je už osobám obeznámeným s myšlenkami Thomase Szasze 1) protivné.

V devadesátém prvním Václav Klaus psal: Strašně moc jsme chtěli svobodu (jezdit do zahraničí, číst a studovat, veřejně vyjadřovat své názory, podnikat a zrušit privilegia), ale skoro jsme si nevšimli, že jsme v minulosti sice téměř nic nemohli, ale že jsme ani nic moc nemuseli. A to je to, co bylo podle všeobecného mínění Sametovou revolucí vybojováno: možnost cestovat, studovat, podnikat a vyjadřovat názory.
V jakém smyslu ale jedinci násilně hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích mají možnost cestovat, studovat atd.? Obhájci Sametové revoluce by mohli říct, že to můžou dělat, až je psychiatři pustí. To je pravda; a takovou „svobodu“ měli všichni občané ČSSR: také mohli svobodně cestovat a vyjadřovat názory, když jim to stát dovolil. Takovou svobodu „můžu si dělat, co chci, pokud mi to pán dovolí“ měli dokonce všichni otroci světa – protože to není ani tak svoboda jako definice otroctví.
Obhájci Sametové revoluce by ještě mohli říct, že před rokem 89 byla omezována svoboda většiny populace, kdežto objektem psychiatrických násilných intervencí je jenom její velmi malá část. To je pravda, a tím je všechno asi tak biliónkrát horší.

Samozřejmě není správné házet Sametovou revoluci do koše proto, že psychiatrům nebylo zakázáno zasahovat do práv jedince (tak by šly shodit všechny úspěchy), a vyčítat porevolučním politikům, že jakékoliv změny nedotáhli dál než kolegové na západě, je nerealistické (za pozornost ovšem stojí, že psychiatrie zřejmě vůbec nebyla téma, přestože zákonodárci museli vědět o tzv. zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu 2)), jen je třeba si uvědomit, že všechny ty řeči o svobodě vybojované v Sametové revoluci nejsou pravdivé.

 


1) https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Szasz#Abolition_of_involuntary_hospitalization
2) https://en.wikipedia.org/wiki/Political_abuse_of_psychiatry_in_the_Soviet_Union

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru