ztěžka

inspirace čistě má, co potyká si se slovy ...

ztěžka

 

prázdnota jsou

     díry v sýru

 

prázdnota je

     absence rýmu

 

prázdné je mé srdce

rozbité na tisíc kousků

neb každý jej chtěl vlastnit

ale nikdo už nevrátil

 

těžko čekat na slnce

uprostřed mlhy

 

 

 

výkřiky

 

za výkřiky módy

v pozlátkách

má deprese

 

pevně stisknutá ruka

a perla na krku

 

má plachost

stočená do preclíku

víří v očích figurín

 

a já?

 

bojím se jít ven

bojím se

vždyť si o mně šeptají

všude možně

slyšíš to?

 

 

 

 

pohled na nebe

 

vzpomínám na tvé objetí

a to prázdné místo mezi námi

nevyplní žádné z tvých slov

 

doufám – jednoho dne

nebudu skrývat

víš, mám ráda víc lidí

 

ne jenom pro to, co jsou

 

tak posílám objetí

všem, kterým se nedostává

nebo chybí

 

tak se nezlob

když zírám do nebe

a nemyslím jenom na tebe

 

 

 

koně

 

tolik toužím

a najednou je tu

 

doufala jsem

bez výčitek

 

přišlo jaro

 

otěže koňů

opratě těžce svírající

 

s prvním koněm v polích

 

a zítra čerstvé pampelišky

koně spásají pihy louky

 

 

 

 

---