Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Údolí u hranic
datum / id14.12.2016 / 474904Vytisknout |
autorGogin
kategoriePovídky
zobrazeno414x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Údolí u hranic

 

Rýsovala se víkendová sešlost ve vzdálených končinách na venkově a padl návrh svěřit pod zodpovědný dozor několik dětí už pár dnů předem, když existuje nesoulad mezi volnem prázdnin a dobou dovolených. A protože všechny okolnosti přímo vybízely  připomenout si, že léto ještě trvá, sám jsem se vmísil mezi účastníky už od počátku. Po přičtení posledního důvodu, že cestu vlakem můžu spojit s dohledem nad zásilkou očekávaných jízdních kol už jenom zbývalo sbalit se a odjet.

Chalupa nad protáhlým údolím, po všech stranách vykukuje les.

Jak utichl shon a volný den začal nerušeně plynout, přišla chvilka vyjasnit si další východiska. Byl jsem vyrozuměn, že jediná provozovaná hospoda leží v kopcích nad dědinou. Tahle zpráva byla sdělována naprosto bez zaujetí a proto, i když s tušením, že úplně zbytečně, mi přišlo v pořádku si informaci ještě ověřit v konzumu, když jsem dokupoval pár drobností.

Příjemná atmosféra prvního dne přecházela do postupujícího večera. Stůl na zahradě pokryly talíře. Všechno nasvědčovalo, že se dětem západ slunce vydaří.

Večeři jsem jen ochutnal a hodil na sebe zářivě červenou větrovku. Podařilo se mi ji získat od posledního šéfa, ve chvílích, kdy se zdálo, že spolu budem vycházet dobře. Normálně šetřil reklamní věci pro zákazníky. Popadnu kolo a vyjedu na prašnou cestu.

Výkřiky dětí se vzdalují, šlapu vzhůru ovocnou alejí, přes pole, v dálce míjím několik stavení, za rozcestím navazuje průsek lesem.

Dřevěná,  podle všeho nepoužívaná hraniční závora  signalizuje, že cíl musí být nadosah. Poblíž stojí chatkový tábor, jehož původní účel jsem odhadoval jako rekreační zařízení ROH. Vesnická hospoda v mých představách se rozplynula a bylo vidno, že večer bude dekorován prostředím připomínajícím školní jídelnu. U stolků sedí pouze mladá dvojice a samotný jedinec. Nevysoký počet hostů jako by korespondoval s tváří obsluhující ženy.

Individualista s omlazujícím dlouhým vlasem poslal přátelský signál, dalo se předpokládat, že posezení nemusí proběhnout mlčky. Hned mi ale došlo, že je vlasáč je pro hostinskou natolik zajímavý, že se ho chopila probírat ho sama.  Koupil ve vsi chalupu a má po rozvodu.

Ti dva sedící opodál byli úplně mladí a soběstační. Pro takovou pohodu se jim místo podařilo najít. Kluk působí vůči svojí přítelkyni tak neskutečně submisivně, že snad ani nepotřebuje mluvit.

Koukám do mapy, jako by se mi mohlo ještě něco podařit vyčíst. Dlouhovlasý se zasekl v popisu oprav baráku. Zájem výčepní lehce uvadal. Vypadalo, že  mlaďoši  začínají váhat jestli zůstanou. Na jejich přítomnosti jsem cítil nepřímý zájem - odchod by znamenal už úplný úpadek a dost možná i konečnou.  Vyfoukla kouř přecházející v souhlas k prodloužení.

Když hospodská pokládala půllitry, u mládeže se  na chvilku zastavila. Ani jsem nemusel vědět co se probírá, stačil zvuk řeči.

Pozadí okenních skel už vybarvila černá. Optickou proměnou prošla i hostinská místnost, která  mi připadala najednou menší a útulnější.

A teď překvapení. Z neujasněných pocitů mě vytrhnul výraz zajatecký tábor,  odchycený ze směru kde stál rozmluvený stůl. Výměna obvyklých poznatků posunula do plohy, která se moje nasazení jako posluchače výrazně zintenzivnila. Během chvilky mi ale dochází, že u mládeže s žádným věrohodným odkrýváním stop počítat nemůžu. To hostinská působí informovaněji.

Jenom co prošla kolem, směřoval jsem k ní dotaz na bližší určení místa, kde pobývali zajatci. Prý někde dole u trati, to je všechno co kdy zaznamenala. A kdo by věděl víc dneska už stejně není. Přitom lehce zkoumavý pohled, naznačoval, že jde o ženu zvyklou určovat pravidla.

Hlavní ale bylo, že moje dotazování odhalilo aspoň něco. Navíc jsem za svým vstupem pocítil záchvěv zájmu teenagerů. A jistě by bylo ochuzující neprohodit s dorostem ani slovo.  Námětů se v obklopení přírodou najde dost, třeba skály.

„Byli jste ve skalách?“

Mluvčí vedlejšího stolu celkem zabrala. No byli, ale je to tam úplně šílený, strašná komerce. Docela mě překvapila sympatická rozhořčenost jako kontrast s nedospěle jemnou tváří.

Vybavily se mi prázdniny, odehrávající se kdysi právě v Ádru. A z pusy mi málem vyjelo pár historek. Škoda nedají se použít, mohly by zabodovat leda tak v kurzu pokročilých. To si radši budu mlčky  přemýšlet nad svými nápady, třeba jestli si ještě dát pivo. Tento rozpor mi brzy pomohl vyřešit nenadálý příchod dalšího hosta.  S hostinskou se evidentně dobře znal. Ve výčepu znovu zašumělo.

Ukázalo se, že příchozí cestu nepodstoupil aby mlčel. Zdržel se u kámoše v sousední vesnici. Při návratu mu dala zabrat zkratka kolem skal.

„Taky bydlíte tady v chatce?“ obrátil se po chvíli na mne.

Žádná chatka, chalupa ve vsi. Trochu jsem ho překvapil. Není problém přiblížit polohu už kvůli aleji. Jako orientaci usnadní alej. Ještě přiblížím polohu. „Ale tam to prý patří snad nějakým učitelům.“ Informovaný je dobře. To by se určitě by se rád dozvěděl menší drb, třeba, že v domě momentálně přebývá z dospělých jenom něžnější polovička, zatímco manžel sklízí jabka v  Itálii.

Jenže mi nepřišlo korektní vytvářet si public relations na základě sdělení  svojí hostitelky, navíc když jsem ji  ani pořádně neznal. Kolega od sousedního stolu musel přijmout, že se nedozví nic zajímavějšího než o procházkách do přírody, jízdě na kole v kopcích daleko od hluku města.

A najednou jsme tu už jenom dva, scházíme dolů, hospodská zamyká dveře.

Mraky nebe úplně zatemnily. Nasál jsem čerstvý vzduch a zvolna sjížděl na kole do údolí.
Náhle znepokojení. Asi blbnu.  Z rytmu šlapání vystupuje další rytmus. Jenom co nejrychlleji v před...

Rytmus v pozadí také zrychlil.

Konečně jsem se dostal k chalupě, odhodil kolo a obrátil se.

Záhada se vyjasnila. V měsíčním světle jsem spatřil mladého býka.

Už neběžel, jenom se pomalu blížil.

Já začal couvat k plotu. S jistými komlikacemi se mi ho podařilo přelézt.

V chalupě se ješrě svítilo a děti si povídali. Oznámil jsem jim, že mě pronásledoval býk. Děti se shlukli u okna a zvíře skutečně spatřili. Počkal jsem dokud nezmizí.

Když jsem se vracel na místo kde leželo moje blikající kolo,  docházel akorát můj nový známý z hospody. Nad historkou z býkem pobaveně kroutil hlavou.

Ano, ano... to ta červená bunda a červená svítilna upoutali pozornost čtvernožce

Nu, dnešního dne toho bylo dost. Na zítří byl běžný program, třeba krátké výlety a hry.

Právě svoje hry si děcka pohotově aktualizovala  o honičku s býkem.

Odpoledne jsem našel zaujetí v knihovně na půdě. Probíral jsem se vzorně uspořádanými knihami neznámých autorů a jednu jsem si vybral do zahradního křesla.

Jelikož od včerejška nenastala žádná podstatná změna, nebyl důvod měnit program na večer.

Alej, lesní cesta a hospoda.

Hostů stejně jako včera, sestavu jen obměnil nový přísedící u stolu, odkud na mě žoviálně kynul známý ze včerejška.

„To je ten pán, co ho včera honil bejk“ představil mě.

Rozpoutala se krátká debata na toto téma.

Do situace vstoupila hostinská. Vzpomněla si na určitý statek poblíž, kde jednoho býka chovají:„Ale ten je ještě mladej, to on si chtěl jenom hrát“ A všechny nejasnosti kolem noční honičky se samcem skotu rázem padly.


Celá příhoda vlastně skončila úsměvem. Jenže já se usmíval jen tak na venek. Uvnitř jako bych cítil smutek nad neradostným údělem zvířat. Ano, nezachoval jsem se příliš odvážně ani moudře ve vztahu k přírodě. Vždyť pozitivní vztah k ní lze vlastně často vyjádřit jen symbolicky, třeba tím, že zvíře třeba přátelsky poplácáme.  Ale on život se dokáže pěkně zamotat a něco nepředvídaného se může stát hned.

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.12.2016 07:09:18blacksabbath

Vždyť pozitivní vztah k přírodě lze vlastně často vyjádřit jen symbolicky, třeba tím, že zvíře třeba přátelsky poplácáme. .............*/**


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.