Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Velká nádhera aneb o smyslu

15. 12. 2016
5
2
851
Autor
Movsar

Ve filmu italského režiséra Sorrentina je scéna, kdy se s hlavním hrdinou, bohémsky žijícím spisovatelem, přichází rozloučit starý přítel. Odjíždí, nic si s sebou nebere, i na to je Římem příliš unavený. Z kontextu je zřejmé, že únava pochází z nedostatku smyslu, ve kterém je celá ta „velká nádhera“ vysoké společnosti a současného světa uvězněna. Máme stále více možností a stále méně důvodů je využívat, napsal někde filosof Bělohradský.

Nejen z Říma se takto prchá zpátky „za smyslem“, i z docela provinční Prahy je čím dál více lidí na ústupu. Hledá se ztracený ráj v šumavských lesích, v rodných krajích nebo alespoň v oblastech za hranicemi města. Zatímco ještě před lety byly takové ústupy motivovány volbou alternativy jako jiného stylu a obvykle je provázel životní elán („přírodní rodiny“ s mnoha dětmi, jak je na jednom příkladu zachytil dokument Stále spolu), dnes je motiv opačný: únava ze života, jak ho definovala globalizace.

Společnost se přestěhovala do digitálních nik, v kterých se dobře baví, žije svými banalitami nebo pořádá útoky na jiné. Sama ovšem podlehla útoku, diktát konzumu z lidí udělal drobné, ale ne nevinné devianty – zbožní fetišisty. Co se vytratilo, je přátelství, totiž přátelství v jeho nejhlubším smyslu solidarity uvnitř společenství. Dnes se pěstuje solidarita maximálně mezi obyvateli jednotlivých světů; tak jsou kupříkladu mezi sebou solidární řidiči, aniž by připustili, že nemoci – konečně jejich vlastních – dětí zapříčinily emise, podobně kuřáci nebo třeba neplatiči daní, kteří se hlasitě bouří proti jakékoli modernizaci státních kontrolních mechanismů. Solidarita se nepěstuje napříč společností, je už jen soukromá, sektářská. Tím ze scény mizí přátelství v podaném pojetí.

Co pak ale uvnitř moderních měst zbývá? „Velká nádhera“ výkladních skříní, luxusních restaurací, rezidenčních čtvrtí, večírků s celebritami, nabídkami cestovních kanceláří a dokonalého servisu čtyřiadvacet hodin denně. Přibývá lidí, kteří se zapomněli v životní fázi a čtyřicítku překračují jako dokonale obeznámení se všemi radostmi života, ale v existenciální krizi. Třeba je alespoň ta únava, jejímž rizikem je možnost chronicity, přiměje k tázání nad stále se zvětšující mezerou mezi možnostmi a smyslem. 


2 názory

Diana
16. 12. 2016
Dát tip

Podle mého názoru je příčinou prázdnota, která nastává při absenci ideálů, spirituality. Dnes je "in" být praktický, racionální ateista. Jenomže potřeba jistého druhu spirituality je "antopologická konstanta". Nemáme-li ji, stává se její náhražkou hmota, která nás v žádné formě, sebedigitálnější, nemůže uspokojit. Mezi lidmi, žijícími pro ideál, přátelství, pochopení, laskavost a obětavost vůbec neupadá. Vím to, vidím to denné.  


Pokrok nezastavíš! Platí to odjakživa a bude tomu tak i nadále. Člověk se vlastním přičiněním přivede k sebedestrukci a pak nastane období: zpátky na stromy. Říkám to poněkud nadneseně, ale je to tak, všechno nové něco starého zničí a nemyslím, že by to vždy bylo ku prospěchu věci. Moderní technologie způsobily totální společenský krach, který se bude jen prohlubovat s narůstající schopností inteligence věcí, a ty nás pomalu, ale jistě, totálně ovládnou. Je těžké se tomu ubránit, protože pokrok nezastavíš!

T* i když se neztotožňuji s každým názorem, ale s podstatou ano


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru