Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Myslet z rozporů
datum / id16.12.2016 / 474940Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno637x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Malý dovětek k předchozím textům a zobecněná odpověď oponentům, která nemá být posledním slovem, ale výzvou k další diskusi.

Myslet z rozporů

Je patrně přirozeným sklonem člověka vnímat věci světa v jejich jediné verzi. Ta je navíc obvykle už předpřipravená ve formě sloganů a pravd. Nejsnazší způsob, jak se vyrovnat s okolním světem, je sáhnout do zásobárny takových „řešení“ a přiložit je na danou situaci. Všechna velká témata obíhající ve veřejném prostoru jsou právě takovým způsobem vyřešena předem.

V diskusi pod články o podobnosti komunistického a kapitalistického systému (Centrálně řízené Vánoce) reakce oponentů čerpaly právě z takových rejstříků předpřipravených argumentů: kapitalismus je ztělesnění svobody, komunismus naopak člověku upíral i svobodu myslet.

Přestože původní článek ukazoval na podobnost obou systémů v jiné souvislosti (řízeného optimismu), to, že se diskuse stočila směrem k srovnání svobod, je podle mě symptomatické. Je to určitá – jakkoli nevědomá – taktika: svést pozornost jinam, protože zůstat u tématu může znamenat riziko nepříjemné pravdy. Namísto pozorování rozporů, jimiž jsou svět a naše životy hustě protkány, postavit mohutnou pravdu. Ovšem je třeba si uvědomit, že ta mohutná pravda o svobodě je jen z papíru, i když psaná v hezkých větách Listiny základních práv a svobod. Kdybychom přijali tuhle taktiku, mohli bychom se přetahovat a vypočítávat svobody a práva jednotlivých systémů, a možná už někdo takový průzkum provedl a existuje skóre. Cenu by to ale nemělo, co chci tady takto obecně vyjádřit je, že úlohou kritického rozumu je myslet rozpory, ne přijímat jednu verzi věci. A protože jedna z odpovědí byla prostou negací s vykřičníkem na konci (nemáš pravdu!), zakončím parafrází jedné věty Milana Kundery: úlohou myšlení je vykřičníky na koncích prohlášní měnit v otazníky.    

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.12.2016 20:27:13Stárnoucí vlk

ano, Čína a jiné diktatury, ale demokracie také

21.12.2016 19:07:45Movsar

máš pravdu, čína je toho příkladem. oba ty systémy jsem srovnával v jejich ideologické bázi, tedy ještě hlouběji, pod jejich ekonomikou i politikou.  

21.12.2016 19:02:15Stárnoucí vlk

kapitalismus je ekonomický systém, kdežto komunismus je především politický systém, kapitalismus může fungovat v jakémkoliv politickém systému, tedy i v komunismu, vlastně v socialismu )

18.12.2016 14:01:28Movsar

z: zajímavé mi to přpadá ve chvíli, kdy se tenhle zvyk k. považuje za exotismu. to jsou ty výstavy, retra, vtipy, celé knižní edice (academia, šťastné zítřky) atp. možná je načase tematizovat ten samý jev ze současných pozic.

k vyloučenosti, která má jazykově blízko k výlučnosti. ano, v umění je to třeba tak, že by mě asi netěšilo, kdyby avantgardu upřímně obdivoval každý. ale v praktickém životě je to už horší stát někde mimo linii. a tu jsem u odpovědi dianě: je dobře, že věci vnímáš jen nekomplikovaně a rovinu praxe nijak nezatěžuješ reflexí, je to jistě jen žánr, ale jsme přece jen na lit. serveru, kde takový žánr své místo má.   

18.12.2016 08:30:12Diana

Několik mých přátel a členů mé rodiny "nevytáhne paty" z Česka. Důvody různé: pohodlnost, neznalost jazyků atd. Nevím o nikom, kdo by je považoval za podivíny. Oni odmítli nabízené svobody, takže to zřejmě jde a žádné vyloučení ze společnosti to nepřináší. Promiň, ale připadá mi trochu vykonstruované takto svobodu testovat. Samozřejmě jsou různé úhly pohledu - ale pokud nemají praktický smysl?

17.12.2016 20:08:49Zdenda

Ta vazba "myslet něco" mi vždycky připadala matoucí... Že kom. i kap. sdílejí optimismus a víru v pokrok, mi nepřipadá nijak zvlášť zajímavý... Tobě jo? A ke komentáři - toužíš po společenském zřízení, kde nebudeš za podivína, když se budeš chovat jinak než 95% lidí? Myslím, že tohle nemá s kap. nebo kom. vůbec co do činění... A nakonec, přiznej si to, bylo by ti líto, kdybys za podivína nebyl - jsi Sókratés mezi Athéňany.

17.12.2016 18:58:11Movsar

díky, haijin, vnímám to podobně.

díky i tobě, diano, za zprávu. chtěk sjem se vyhnout debatě na téma různého pojetí svobody, proto jen ta krátká zmínka o možnosti nekonečného poměřování jednotlivých svobod a nesvobod. je dobřě, že můžeš cestovat a nemusíš třeba na schůze, ale ptal bych se zásadněji: máš dnes svobodu odmítnout nabízené svobody? a když zůstaneme u svobody cestovat: jistě, můžu necestovat, ale: přijme mě společnost? kolektiv? manželka? děti? nebudu jen za podivína, kterému je radno se vyhnout a spojit se s někým, kdo si umí "řádně po kapitalisticku" užívat život? a takto můžeš vzít svobodu za svobodou a testovat.  

17.12.2016 12:39:16Diana

Člověk je příliš definován vlastní zkušeností a nelze se od ní oprostit. Uvedu osobní příklad: milovala jsem literaturu, ale za socíku byla řada knih nedostupná, zakázaná. Určitou dobu byl na indexu i Karel Čapek!!!. Také jsem velice toužila podívat se na krajiny, o kterých jsem četla. Vidět pyramidy, vidět Jordán nebo Eifelovku! Místo toho evidovali tajní policajti i to, že jsem byla v místním kostele na mši nebo na jogínském táboře v Beskydech. Nejsou to domněnky, sám náměstek ředitele si mne zavolal a upozornil, že jsem sledovaná. Po roce 1989 jsem poprvé směla překročit hranice. Jakoukoliv knihu dnes můžeš mít - a v různých podobách: v originále, v českém překladu, načtenou hercem jako audioknihu. V tomto zavrhovaném kapitalismu se mám "jak prase v žitě" z pouhé poctivé práce! Navštívila jsem všechny kontinenty, přečtu si všechno, co mne zajímá. Mám přátele po celém světě, neokupují nás sovětská vojska, aniž by byl nějaký cizí stát "náš vzor na věky věkův - a nikdy jinak!" Můžeš se mi divit, že odmítám jakoukoliv podobnost tohoto režimu s tím minulým? Prosím, odpověz, opravdu mne zajímají zase tvoje argumenty! 

16.12.2016 19:14:42haijin

Socializmus, ako sme ho poznali a kapitalizmus, ako ho poznáme možno vnímať aj ako tragikomické karikatúry ľudského spolužitia. V istom pohľade sú to len dve nálepky pre to isté: malá skupina ľudí využíva svoju moc nad väčšinou vo svoj súkromný prospech. Vtedy aj dnes. Ostatní si mali vyhrnúť rukávy a budovať svetlé zajtrajšky v štýle, že chleba s lekvárom bude až zajtra, a zajtra, a zajtra, dnes je ešte prechodné štádium k lekvárovému raju, treba byť vďačníý za samotnú trošku chleba a práci česť, uvidíte, keď to dosiahneme, z kapitalistických krajín budú ľudia utekať sem. Kto by to chcel kritizovať je blázon a/alebo zločinec.

Kapitalizmus sa môže naivnému pohľadu javiť ako ten raj už teraz. Stačí sa zobudiť s dobrým nápadom. Napríklad sa zobudíš s dobrým technologickým nápadom, ako vyčistiť kedysi čistý zdroj vody prístupný zdarma každému. Nechať zdroje vody čisté, a teda pitné a zdarma prístupné každému, to by bolo príliš socialistické. Takto možno vybudovať čističku, investovať do technológií, zamestnať ľudí, aby si potom unavení po šichte mohli dovoliť dúšok pitnej vody. Áno, nie každý sa zobúdza s podnikateľským nápadom. Lekvár proste nie je pre každého. A ani chlieb. A ani voda. Šťastie praje pripraveným. Pripravení si potom môžu presadiť svoj zákon, dostať všetky štátne zákazky, či inak sa prisať na štátny rozpočet. Kapitalizmus je hlavne pre tých dole, pre tých bez nápadu a "nepripravených".

Človek by si niekedy až prial, aby sa šialené myšlienky Ayn Randovej stali realitou. Keď už nemôže byť skutočná demokracia, nech je aspoň skutočný kapitalizmus.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.