Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
smysl života?
datum / id21.12.2016 / 475068Vytisknout |
autoragáta5
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno377x
počet tipů16
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
smysl života?

Vánoční dárek
Včera jsem počítala čas, který mi ještě zbývá. Je to zvláštní, počítat čas podle svých předků. Táta umřel ve čtyřiceti šesti letech a já se v tý době vdávala.
Máma umřela třicet let po něm a děda v padesáti, babička v sedmdesáti třech, strýc Josef ve čtyřiceti…Teta Geňa má osmdesát šest a prej jsem celá ona…
Ženy u nás vždycky víc vydržely. Sedím u konferenčního stolku, hrabu se ve fotkách a počítám.
Kolik mi ještě zbývá? Dvacet, třicet? Důležitý počty, protože mám velký plány. Dostanu huskyho!!

 

Materialismus
Zda lpím na některých věcech? Jasně, že lpím. Mám košík z provázků, kterej mi pletla Raduš. Obrázek z nití od Alči, hvězdy z toaletního papíru od Lucí a akvarel orla od Honzy… kočku Mínu od Petra, zlatý valouny od Ondráška a modrý z nebe od Jindřicha.
Jsem bohatá.

 

Smysl života
Jako malá jsem smysl života nehledala. Kdo by asi tak hledal něco, o čem ani neví, že existuje. Život utíkal jako voda a já zestárla. Jakej je tvůj smysl života, ptá se mě syn a já nevím. Žiju, tvořím, někdy jen přežívám…Co je to vůbec smysl života?
Vyrůst, mít děti, vychovat je, realizovat se, umřít v klidu? Je to snad cesta, po níž jdeme?  Nemám vyšší cíle, myslím, že až na konci zjistíme, jestli jsme šli správně.
Nežiju každý den, jako by byl poslední. To se snad ani nedá. Jsou dny, kdy jen odpočívám a pak jsou dny, ve kterých tvořím, vymýšlím, pracuju a dělám tolik věcí najednou, že bych ty dny potřebovala nafouknout.
V jednom mám ale jasno. Netlačím na pilu. Poslouchám svý tělo a dávám mu potřebný věci, aby mi sloužilo ještě nějakou chvíli. Ale jo, přizvávám, že se hýčkám.


O duši.
Taky poslouchám svou duši. Kdo nevěří na duši, ať nečte dál.


Kdysi jsem prošla těžkým obdobím a nějak se to stalo. Mám prostě duši, a když jí poslouchám, jsem v pohodě.  Je to zvláštní, protože mě nejdřív napadlo, jestli to není sobecký, protože vaše duše myslí na vás, ne na druhý. Mě vychovali, abych tu byla pro druhý, že mám cenu pouze jako služka, takže docela masakr. Duše vás naučí říkat „ne“, odpočívat. Měla jsem kamaráda, který dělal reiki a docela jsme si notovali proti. Reiki je něco jako zvenku dovnitř, ale duše jde zevnitř ven. Nejdřív musí člověk myslet na sebe, dát si potřebné a srovnat se, zodpovědět milión otázek, odpustit si, pak teprve může jít ven a být pro druhý. Kamarád razil metodu, dej lidem dobro, budeš šťastnej… tahle metoda může fungovat, ale jen dočasně. Nejsme-li vyrovnaní, nemůžeme nikoho udělat šťastnýho.


Ono je to těžké, když je člověk matka, manželka, kolegyně, kamarádka… nabaluje se na vás od dětství určitá sorta lidí, dostáváte nějaký výchovný injekce… a teprve až si člověk uvědomí svoji smrtelnost (většinou až po nějakým tom infarktu)  začne přemýšlet, co je špatně. Dneska vím, že když mě bolí záda, je to většinou somatický a nesu na nich nějaký břímě (většinou cizí), když jsem unavená, tak většinou z lidí.  Jo, jo, kam si lidi pustíte, tam vejdou. Někdy vám vlezou nejen do hlavy, ale taky do obýváku a dál, dokud je nezastavíte. Ať už jde o rodinný příslušníky nebo souseda, je potřeba neustále vědět, co chcete a co ne a jít si za svým. I za cenu, že vás označí za sobce.
Spokojenost poznáte. Je to prakticky trvalej pocit, kdy berete chyby druhých jako něco, co se vás netýká, kdy nesoudíte a přesto nejste lhostejní. Kdy člověka můžete politovat, ale nepřebíráte jeho zodpovědnost za to, jak žije, jak se chová.
Ježkovy voči, to vypadá jako přednáška! Ale vážně není. Jen takový malý shrnutí… smyslu toho našeho pachtění za…

 

Ale raději stejně skončím a popřeju vám mnoho zdaru v novém roce, zdraví – které je jedno z nejdůležitějších, více porozumění, více lásky…

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

18.10.2018 11:28:20agáta5

... jsem ťunťa - mám hlemíždě místo hlemýždě :)  omluva

18.10.2018 11:14:49Štírka

:-) tesim se priste 

18.10.2018 08:19:15agáta5

štírko, to jsi mě potěšila... jsem si to znovu přečetla a usmívám se tady... ano  vývoje je pomalý, protože jdeme ve spirále.. hlemíždí rychlost - pěkně jsi to  a já rozumím a kejvu si tady za monitorem

děkuju  a dej.. ráda si přečtu

17.10.2018 15:11:04Štírka

Moc ráda jsem četla, i když nahodile vybrala... až dnes... Proto, že tohle je Téma s velkým T... A tys ho  tak pěkně nadrobila do odstavečků a zpřehlednila, navíc popsala velice osobitě....Hodně... až moc... toho máme probádaného či prožitého stejně : od nastavení z dětství po spoustu těch poznávání a posunů bez konce... a tomu, že vývoj je pomalý,  protože jdeme ve spirále, odpovídá i hlemýždí rychlost zaměření se jinak... Ono chtít tu být pro druhé je krásné.... ale nesmí to vychovat závisláky a vzít zpětný tok .... Ale co, možná sem dám někdy to svoje povídání.... anebo taky ne :-)

29.01.2017 12:37:44bříza bělokorá
Já čas nepočítám, zatím. Hodně ovšem lpim na svých nausnicich. Nejvíc na těch od Honzy. A pak na obrazu od Very. Přečti si M Train od Patti Smith, myslím, že by se ti její speciální vztah k věcem, se kterými mluví, které získává, ztrácí, navrací, hleda... že by se ti to mohlo líbit.
06.01.2017 19:07:40agáta5

hugísku, díky za poklonu :))

jarrdo, i tobě díky :)

06.01.2017 15:13:03Hugo Ramon

Aleši, babička? Šťabajzna Agi :-)Dík za dárek - tuto skicu života.

22.12.2016 21:32:10Jarrda

Dzravím

Značnou část myšlenek mám podobně postavenu i já. Jen v tom rozdíle, že to psala ženská ruka a ta dokáže pocity lépe vystihnout. Hezké zamyšlení.

22.12.2016 13:18:31agáta5

lakrov,  přílišshrnující ano, jinak by to bylo zhruba na knihu :)) dikes za zamyšlení

22.12.2016 11:58:32Lakrov
redaktor prózy

Z úvodního počítání mě zamrazí (což je ale způsobeno spíš vzpomínkou  na mou "rodinnou numerologii").  Shledávám v tom hezké zamyšlení (někdo by možná řekl "životní rekapitulaci").  S otázkou ...Jakej je tvůj smysl života... se mi vybaví, jake se mě někdo  nedávno ptal, od kdy mi bylo jasné, čím chci v životě být... A mně nezbylo  než odpovědět, že to nevím dodnes -- takže v tom tvém zamyšlení rekapitulaci  nespatřuji. Nevím (teda teď už povrchně vím) co je ...reiky..., takže  těžiště odstavce, v němž je onen myšlenový směr zmíněn, mám možná posunuté  jinam. Konec (ta "přednáška") je tak trochu "přílišshrnující", ale i tak  tip.  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.