A neuvoď nás v pokušení

hm, pripomienkam nerozumiem, som laik; báseň na mňa skutočne vplýva, ďakujem :)

 

 

Milá Dodolo, v tom je právě ten problém. O tvé víře nepochybuji. Ale ty jsi napsala báseň, a to je něco jiného. Dosadila  jsi instantní obraz. Tím trpí snad všichni náboženští básníci více než sto let v domění, že stačí  zveršovat pár věčných pravd. Nestačí. Podívej se na gotické nebo barokní básníky.

Díky všem za konstruktivní přístup, ale nesouhlas s tou gramatikou. Temná strana Síly se fakt píše s velkými písmeny, tak, jak to je v posledním verši napsáno. Taktéž Syn, je-li myšlen Syn Boží, osobní a přivlastňovací zájmena, kterými se obracíme k Bohu, prolog jsem považovala za dostatečné připravení čtenáře na náboženský podtext, holt asi mylně. Ale i tak ty postřehy beru. 

Pěkné vcelku, pane faráři. Jen neusnout na bobkových listech. Pracuj, a píle Tvá Tě odmění. Prostě to vem ještě jednou a dej tomu chvilku. Například by mohlo být: Nežádal ode mne klanění nezmínil chleby ni kamení No neplyne to hned suveréněji, nezrychlí to spád? A pak konec přepracuj do úderna, lépe zkrátit,zhutnit. Pointu aby šlehla. Jen piš a piš a piď se po vědomostech, nic nepřišlo bez práce. Každý básník musel začít od slabikáře (či tesání do své prvé kamenné desky).

...a ja se stale primlouvam za odstraneni hrubky v "nezadal ode mne/((((/ klaneni...ode me v cajku...)

Působivá báseň. Možná jí trochu pomáhá náboženský základ. Řekl bych, že i závěr je možné interpretovat civilně, nepateticky. Patetický dojem může být u některých čtenářů vyvolán nepříliš vynalézavým rýmem ničím - křičím a velkými písmeny v posledním verši. Posouvají báseň  z roviny osobního poznání kamsi do sféry vymudrovaných pojmů. Když už, měl by být čtenář na takové vyznění připraven. Také by chtělo věnovat větší pozornost vztahu mezi metrem a rytmem. Rozhodně by to přispělo k větší preciznosti a pregnantnosti výrazu.

...tak predevsim nezadal od ME klaneni, ze...a zase vykrik do prazdna, konec nahle neprijemne pateticky, az se sypou okenni tabulky...