Den člověka

Dneska si někdo řekl “dost!”

rozmazal kontury hladových pohledů

nasliněným prstem

(to když klopýtal ráno do práce

s kalhotama u kolen)

pozval tu nafoukanou blondýnu

co mu vždycky tolik imponovala

do kina

překvapivě souhlasila

na rohu prodávali párky

tak se chvíli díval jak lidi jí

pak radši hodil mince bezdomovci

a podrbal za ušima jeho psa

v metru si přečetl noviny

přes rameno farmáře z Nevady

co trochu zabloudil a zapomněl na to

(jak se jenom…no jak se…jmenoval)

jako vždycky ve středu odpoledne

dali si dvě piva a šel domů

políbil svojí věrnou ženu

ve třech větách se s ní pomiloval

zatímco jedl vystydlou večeři

potom šel do kina s blondýnou z kanceláře

celou dobu mu funěla do ucha

pozvala ho k sobě domů

tak se rozloučil a šel

na rohu ještě prodávali párky

tak si jeden koupil, dal ho bezdomovci

a nechal si vyprávět fantastické příběhy

kterým stejně vůbec nevěřil

když došel domů bylo už pozdě

žena už spala, za což byl vlastně rád

zapnul televizi, otevřel plechovku piva

a usnul

proč vám to vlastně povídám?

myslím, že to dobře znáte sami

měl v sobě kousek všech

nebo ne?

snad proto že si dneska řekl “dost!”

a pak to stejně vzdal…