sen

sen

ležím němá

den už dávno utek´

lidé chodí sem a tam

slyšet jen klapot

doktorských bot

a naříkání mříží v okně

nemohu se hýbat

všude kolem je bílá

mé myšlenky se řítí

rychlostí světla

oni nevědí

jen zkouší

jak dlouho a co vydržím

dostávám vysoké dávky léků

nechci další injekci, nechci..

nemohu křičet

někdo mi vyrval slova z úst

nemohu nic

(zpocená sedím na posteli

sen/realita)

jsem ráda za každou barvu

- jinou než bílou

zima přišla do mých krajů

upřeně zírám na ty bílé včely

jak mrtvé, zesláblé

...a přesto tak krásné...