Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+24 neviditelných
O kýči. Vindal_drámo
datum / id22.01.2017 / 475937Vytisknout |
autorMovsar
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno861x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Radostná desetiminutovka na nesmrtelné téma.

O kýči. Vindal_drámo

Jedním z kanonických motivů kýče je hrdinský epos. Jak nás poučil Hermann Broch ve svém s kýčem účtujícím díle, prostý člověk a jeho prostý vypravěč mají naléhavou potřebu identifikace s hrdinou. Za tou odvěkou potřebou, zanesenou už na stěnách pravěkých jeskyní, se ovšem skrývá nebezpečí: vidět svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký si ho vybásníme.

Současný čtenář by měl být poučen, nacházíme se v době téměř neomezeného přístupu k informacím. Proto bych předpokládal, že takový čtenář bude vykazovat jistou odolnost vůči iluzivnímu umění, které se ho snaží přesvědčit o své autentičnosti a vhledu do věcí. Mířím konkrétně na autora, jemuž nedávno časopis Reflex, jakkoli ústy spíše už komedické postavičky (JXD), složil hold. Přitom jeho texty jsou právě takovou přehlídkou kýče, uchopenou vyprávěním rozervaného hrdiny. Přibližmne si postupová schémata, jakými se dospívá ke kýči, na jednom příkladu:

z těch barevnejch hord maratonskejch běžců
co každoročně zajebou celou prahu
z tohohle stohlavýho dusajícího růžolícího ksichtu
z těhle endorfinovejch posedlíků a exhiboušů a patologickejch ignorantů
sjetých sportem a zdravím a televizními pravdami -
z těchto správňáků se jednou budou rekrutovat sadouři
co budou zase honit po ulici svobodný duchy
jako jsem já.

Básník z rodu rozervanců, romantik 21. století, vždy hovoří jen o sobě a svých pocitech. To je ona Bloomem připomínaná „propast solipsismu“; problém takového básníka je, že nestojí na jejím okraji, ale motá se na jejím dně; z něj křičí ne jako když zpívá pták vysoko nad ní, ale jako docela malé dítě utopené ve tmě. To mu ale nyní nevytýkáme.

To, co nám (o sobě) chce básník říct, může působit jako vcelku sympatická výpověď: posedlíci sportem skutečně jsou imbecilové. Kdyby zůstal u takového tvrzení, třeba by i zůstal básníkem. Jenže náš básník si nemůže odpustit tu krásnou kapku kýče, která se sice tváří docela jinak, maskována formou, ale ve skutečnosti je blížencem těch nejhorších klišé. Ano, závěrem se čtenáři dostává – jako v pohádce - poznání dobrého a zlého: z těch imbecilních sportovců vyrostou zlí lidé, kteří budou bít dobré lidi, „svobodný duchy“, mezi které – pochopitelně – patří i autor sám.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.04.2017 16:06:56Oldjerry
korektor

Movsar má pravdu řka: ...je totiž docela trudné sledovat místní žebříčky popularity... ale někdy naopak velmi zábavné. Záleží na tom, jestli jsi bojovník o některou z příček na populžebři, či zda jen sleduješ to šumelení okolo žebříku - samozřejmě včetně prostředků.  Vlastně především prostředků... musím ovšem přiznat, že je to logická součást života v komunitě, která je schopná sledovat o něco víc, než »Ordinaci v růžové zahradě«...  Baví mne sledovat výběr prostředků i výběr napadených tvrzení a definic. Škoda, že nemám tolik času, abych to sledoval soustavněji. Takhle mi asi nějaké perly utíkajů....

28.01.2017 21:55:01R. L.
/*
26.01.2017 15:02:41Movsar

díky, upupo, za povzbuzující slova. je totiž docela trudné sledovat místní žebříčky popularity, člověku to bere někdy, v citlivějších chvílích, chuť dál sem připsívat. kéž by zdejší trhači příček skládali svá slova alespoň jako salieri skládal své noty. díky za návštěvu.

26.01.2017 09:11:19Alenakar

Movsare,

jsem ráda,že máš o věci tak výborné znalosti. - Ano Dekadence now jsem považovala za velmi smysluplnou výstavu , která toho vypověděla o dnešku mimořádně mnoho. - Taky fotografy,které uvádíš jsem v podstatě měla na mysli. - Jak blízko má kýč k prázdnotě a k hrůze z existence !

Rozdíl ve vnímání kýče mezi mnou a tebou je asi v tom,že já kladu hlavní důraz na osobu konzumenta kýče.Spousta čistých duší prostě potřebuje kýč k životu,protože je to to jediné,oč se mohou opřít.Nemají ani filosofii ani víru ani vysoké umění. Třeba popová hudba prostě pomáhá žít tak čtvrtině lidstva. - Já vidím problém v tom,že současná společnost si konzumenty kýče částečně sama vychovává a pěstuje.

26.01.2017 05:24:28upupa

Včera prezentovali v našej TV divadelné spracovanie prózy popredného slov. autora. Z ukážky bolo zrejmé, že ide o "humanistické dielo" prešpikované slovnými frázami. Publikum ale nenáročné umenie víta. Gýč bol vždy viac populárny. Vždy si pomyslím na tú súťaživosť Mozarta a Salieriho. Mozart nemal najmenšiu šancu ohroziť Salieriho v popularite.

26.01.2017 02:37:06papouch
admin

ano, mám demenci. A taky mám motolici a zánět střevního ucha. Díky těmto, a nejen těmto, věcem občas dlouho hledám, a nejen výrazy. Nezřídka se sám ztratím. (Někteří říkají, že lépe utratit, než ztratit. Ale díky demenci jsem tuto sentenci nepochopil.) Ten výraz "nemehlo" jsem skutečně hledal dlouho. Minulý týden jsem ho po večeři smetl ze stolu a on zapadl kamsi mezi zeď a příborník. Když jsem ho, díky Norskejmu, konečně našel, pochutnávali si na něm pavouci. Strhla se bitva, přirovnatelná k hvězdným válkám, nebo té na Moravském poli (té první, u Groissenbrunu) a své nemehlo jsem pavoukům vyrval. Nyní žiji v nejistotě, neb tuším, že protivník kuje pikle a spojené armády pavouků na mne zaútočí a nemehlo mi opět ukořistí. Leč což, nemehlo ať si nechají. Jen proboha, ať mi neberou motolici. I když - i tu bych oželel. Ale demenci - na demenci si nenechám sáhnout! To raději zemru, než bych svou demenci postoupil někomu, kdo na ni nemá právo!

Tož tak. Poper se s tím, jak umíš :-)Jo a taky mám, občas problém s interpunkcí, ale to je tím, že my Etruskové interpunkci nemáme, takže, v té češtině nám, to, dělá, problémy,. Ťachn!

25.01.2017 09:24:59Movsar

papouch: a ty máš demenci, že dlouho hledáš výraz "nemehlo"? 

25.01.2017 00:41:06papouch
admin

nemehlo :-) ... dlouho jsem ten výraz hledal ... ano, nemehlo. To je ono. To sedí. Díky, Norskej :-)

23.01.2017 19:49:23Movsar

vždyť z něj ten kýčovitý postoj přímo křičí. to je to pohádkové vnímání světa, jasný řez mezi dobrem a zlem. hrdina, vítěz, mučedník: jeho kauza je prohrána, stylizuje se do krista. pak ty laciné fráze o "svobodných duších", nakonec i póza je kýč, protože nějak parazituje na předem odhadnutém vnímání čtenáře/diváka. a konečně kýčovit´á je i hra, kterou vzájemně autor s čtenářem hrají: on se snaží o lhostejnost a čtenář tu lhostejnost hltá, je to symbioza. nemusíme tomu ale říkat kýč, to slovo se trochu opotřebovalo. říkejme tomu třeba protokolární báseň: je jakoby předepsaná, není v ní žádná pravda, jen přežvýkaná klišé. nenáročný čtenář je pak ani nerozpozná a hýká slastí a, jak si můžeš všimnout, je připraven k "obraně krále".   

23.01.2017 18:56:48bříza bělokorá
Vindal drama nečtu, připadá mi jako afektovanej... určitá stravitelnost pro širší masu se mu ale upřít neda, asi tím si zhruba vysvetluju zájem JXD o nej. Problém poezie je, že je pro většinu lidí na absolutní periferii zájmu. Vindal dramo je prostě typek, kteryho lidi, který se o poezii moc nezajimaj snesou, on jim tu představu o basnikovi náplní a to v řeči, který rozuměj, se zrejmym záměrem. V jeho případě těžko bude někdo hodiny dumat, co chtěl básník říct. Nemyslim, že by šlo o kýč jako životní postoj, je to prostě póza.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.