tanečnice

Řekni mi
jak zodpovědně přistoupit k váze tvého slova
jak vypadají jazýčky
připravené vážit propast...

kdysi dávno ti do očí naběhl zvláštní film
odehrával představení   
jedno za druhým zpomaleným tempem
občas se skřípla cívka a tys vyběhl ven
do virtuálních trav

já ti zula boty

řekni mi
kdy začneme tančit?

nad domem vybuchují sopky z navršených těl
Jednomu chybí oči dalšímu náramek přátelství
padají
do zahrady
jako jablka                                                   
a jak se hromadí chybí jim stále víc

pak zase padáš do klíčové dírky
taháš se za vlasy a přísaháš
že místa je tu stále dost
zamkneš labyrint úzkých chodeb
a mlaskneš potěšením

mohla jsem zachránit velrybu z netěsníci podlahy
vypustit ji do vany
ale já ne
já zachránila kruh
a teď tě v něm lovím lžičkou na kaviár

máš lístek s prošlou trvanlivostí
máváš mi s ním před obličejem a dožaduješ se
čerstvé pozornosti
do pupeční šňůry vplétáš schody...
                                                   kam až vedou?

velrybí pach se překryl lichou ponožkou
to ticho z ní už nevydýchám

hromadím tance argentinských krasavic
sbírám každé jejich gesto  každý náramek  nitku
choulím se do jejich výrazu

nakonec vím že každé představení končí potleskem
a to mě uspává