Pongo triumphans

Pongo triumphans

Ivo Rittig, muž nápadně připomínající orangutana, byl zproštěn obžaloby. „Zvířata soudit neumíme,“ pokrčila soudkyně rameny, podívala se na přísedící a dala hlasovat: nevinen! Aby nepřišli o svých třicet stříbrných z pokladny soudu, pokývali přísedící hlavami. „Do rozsudku to ale dát nemůžeme, trestní řád nám to neumožňuje,“ upozornila soudkyně. Přísedící znovu pokývali hlavami a vyjádřili své nadřízené plnou důvěru. „Musíme to navléct na důkazy, nedali nám jich dost,“ pokračovala. In dubio pro reo a podobné řečičky z půjčovny frází, ono už to nějak půjde. „A co si budem, vyhlašujem to v pátek, v pondělí už po tom neštěkne pes. Co si budem..“ zadrmolila soudkyně. Přísedící do třetice pokývali hlavami. „No, nejlíp by bylo, kdyby zas někde v Paříži postříleli padesát lidí, to by nám to pěkně pokrylo i přes ten víkend,“ podrbala se v rozvrkočené hlavě soudkyně. A přísedící se usmáli.

Patisserie Paul

Celé je to tam měkké a teplé jako v malinové taštičce. Kiosek pekaře Pavla na rohu ulice. Lidé se koupou v mléčné pěně svých šlehačín, mokačín, čokačín, smetačín, k tomu chrumkají báječné musli, jogurt a rohlíček. „Džusíček!“ křičí své první slovo batole. „Slyšeli jste to? Řekl džusíček!“ zaplesá svobodná maminka a obrací se s tou radostnou zvěstí na hosty kolem. Pekař Pavel přichází ve své šéfovské čepici a ohromen tou nádhernou událostí dává dítěti džusíček a velký marcipánový prs. A všichni tleskají a pekař Pavel odchází uhníst si ještě celkem dva velké marcipánové prsy a docela drobnou, měkkou a teplou malinovou taštičku.   

Zabiti v bitce

Třicátníci zapomenutí v čase už sklízejí své deskové hry, dopíjejí poslední kapky mešního vína z vinic Calderone a pomalu se loučí ve dveřích hypotečního bytu na kraji města. Předčasně vztahem znavené dvojice i podivínští singles, všechny je to vyplivne do ulice, do noci, k zastávce posledního autobusu. Tam budou napadeni chuligány, jejichž existence je podobně zbytečná. Budou se bránit svými deskovými hrami, jeden z útočníků, homolatý čahoun přezdívaný Mameluk bude též zraněn, ale ústa si později vypláchne konzumním lihem a do rána zapomene. Třicátníkům ale Člověče nezlob se nebude nic platné, padnou do jednoho. Zabiti v bitce, bude stát na žulových deskách v Olšanech. A za všechno může ta zpropadená lidská potřeba družit se, dodává vypravěč.