Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – První epizoda
datum / id17.02.2017 / 476673Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePróza na pokračování
témaKaždodenní
zobrazeno625x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Seriál epizod ze života novináře místního týdeníku, osamělého mezi ženami, co se odehrávají krátce po velké povodni v roce 1997 na Moravě.

Ženy ho ženou životem – Hledání anděla – První epizoda

     Zvonek u dveří vytrhl Martu z práce. Otráveně šla otevřít a řekla Anděle, aby vydržela v pozici. Ta se ani nepohnula a očima sledovala odcházející Martu, která se za chvíli vrátila do ateliéru s jakýmsi mužem. Došli ke stojanu s plátnem, na němž vznikal obraz inspirovaný Anděliným tělem. 

     „Co ty na to, Radku?“ ukázala Marta na nehotový obraz.
     „No dobrý,“ řekl nezúčastněně a civěl přitom víc na modelku než na nedokončené dílo.
     „To je všechno, co k tomu povíš?!“
     „Víš, že mě tvoje obrazy neberou.“
     „Vím, bohužel.“
     „Tebe snad zajímá moje práce, Marto.“
     „Pochybuješ snad o tom?“
     Radek místo odpovědi odtrhl oči od modelky, rychle koukl na Martu a vzápětí se vrátil pohledem zpět k nahé ženě na praktikáblu.
     „Andy, dnes to stačí, běž se k sobě oblíknout,“ pokynula Marta modelce. „Až se vrátíš, seznámím tě se svým přítelem.“
     Anděla zaraženě odcházela. Neřekla ale nic, i když jí naštvalo, že Marta přivedla toho svého přítele do ateliéru, když tam ona ležela nahá. Navíc se ti dva spolu bavili, jako by tam ani nebyla, a ten Radek, jak na ni přitom drze civěl. Jeho bezostyšný pohled ji však zároveň příjemně vzrušil.
     „Kdes ji vzala?“ zeptal se Radek Marty, když už byla Anděla pryč.
     „Přišla na vernisáž mojí výstavy,“ usmála se Marta mnohoznačně. „Líbí se ti, viď.“
     „Z výtvarného hlediska je ta žena nesporně zajímavým objektem.“
     „Odkdy se zabýváš výtvarným hlediskem?“
     „Vždy mě zajímalo. Oblíknout se – k sobě?“
     „Dlouho jsi tu nebyl, víš. Andy tady teď už měsíc bydlí.“
     „Spíš s ní?“
     „Chceš mi něco vyčítat?“ odvětila Marta vztekle otázkou. „Víš už skoro dvacet let, že jsem i na holky a odjakživa máme volný vztah. Taky se nestarám, s kým souložíš ty. Jestli to ale potřebuješ vědět, tak s Andy nespím.“
     „Proč?“
     „Co proč?“
     „Proč s ní nespíš?“
     „Andy je jenom na chlapy.“
     „Tak co tady dělá?“
     „Modelku,“ objasnila Marta trucovitě.
     „Proto tady nemusí přece bydlet,“ namítl Radek.
     „Když jsem se s Andy poznala, vyprávěla mi, co se jí poslední dobou všechno přihodilo. Byla na tom opravdu špatně. Chtěla jsem ji pomoct.“
     „To slyším prvně, že ty někomu pomáháš?“
     „Myslíš, že jsem bezcitná?“
     „To ne. Ale ze svého případného altruismu máš vždycky nějaký prospěch.“
     „Andy tady bydlí, živím ji a financuji všechny její potřeby a ona mi na oplátku pomáhá s domácností a dělá mi modelku.“
     „Aha. Takže služka, a když ne holka do postele, tak aspoň na koukání,“ řekl ironicky.
     „Zase mi něco vyčítáš? Víš, že můžu Andy živit a ani to nepoznám. Uživila bych i tebe. Mohl jsi tu taky bydlet a stále můžeš. Ale ty radši vegetuješ v kutlochu za svou kanceláří.“
     „Nevyčítám ti nic, Marto. Prachů máš, že nevíš, co s nimi, byt s krásným ateliérem přes celé horní patro domu, ale všechno je to jen tvoje, a ten kutloch je můj. Chápeš? Snad bych i vzal, co mi tak velkoryse nabízíš, a to i za cenu ztráty své svobody. Jenže, Martičko, co my dva máme společného kromě občasné sexuální přitažlivosti?“
     „Poslední dobou velmi občasné. Osmnáctiletou dceru?“
     „To je fakt,“ posmutněl Radek. „A co teď Gábina dělá? Je tady?“
     „Ne,“ řekla příkře černovlasá, krátce střižená Marta.
     „A kde je?“
     „Nemám tušení. Přijde někdy večer.“
     „Takhle se staráš o svou dceru,“ naoko ji káral.
     „O naši dceru,“ opravila ho.
     Radek a Marta potom zmlkli, neboť se v ateliéru objevila zase Anděla. Měla na sobě fialové minišaty bez rukávů a nad nimi zářila hříva platinových vlasů na ramena. Marta je vzájemně představila, ji jako Andělu Baronovou a jeho jako Radoslava Nopa, šéfredaktora místního týdeníku Brána. Andělu titul šéfredaktor překvapil i zaujal a všimla si také, že si ji Nop prohlíží v šatech ještě zálibněji, než když byla nahá.
     „Pan Nop přišel...,” zadrhla se Marta. „Proč jsi vlastně přišel?” obrátila se na Radka.
     „Chápeš správně, že chci udělat reportáž o tobě a tvém malování, když si měla teď tu výstavu. Ale paní Baronové bych se pak také rád na něco zeptal.”
     „Proč ji chceš zpovídat? Je to jen slíkací panenka,” divila se Marta.
     „A na co?” vyhrkla Anděla udiveně.
     „To se dozvíš,” odsekla Marta místo Radka. „Zatím běž uvařit kafe,” přikázala vzápětí.
     
     Slíkací panenka, opakovala si uraženě Andy v kuchyni. Zuřila, že ji Marta tak ponižuje. Zneužívá, že je na ni Anděla úplně závislá. Nejvíc ji naštvalo, že ji pokořila před mužem, co se jí líbí. Styděla se až do morku kosti. Když byly samy, Anděle už ani nepřišlo, že s ní Marta jedná jako se služkou. Co jiného vlastně byla? Nacházela se už rok v bídné situaci a Marta jí z ní pomohla, zaplatila za ni dluhy a nechala ji u sebe bydlet. Chtěla za to, aby se jí starala o domácnost a dělala modelku, protože se zamilovala do Andělina krásného těla. 
     Baronová se smířila i s tím, že je Marta Knížková také na ženy. Když na ni ale poprvé sáhla, zděsila se, utekla, schoulila se u sebe v pokoji na posteli a rozbrečela se. Marta přišla za ní a pohladila ji po vlasech. Anděla zavřískala, aby se jí nedotýkala, ale jinak se vůbec nebránila. Marta jí chlácholila a vykládala, jak chápe, že jí to překvapilo, ale aby se tomu nebránila, že se jí to bude líbit. Anděla se ji snažila vysvětlit, že tohle vážně nechce, a že není lesbička! Marta, řekla, že nic takového netvrdí, ale že ví, po čem Anděla touží a znovu Andělu pohladila.
     Andy ještě vzlykala, ale její vzdor ochabl a odevzdala se Martiným rukám. Nechala se svléknout jako loutka a potom hladit a líbat. Překvapeně zjišťovala, že je jí to příjemné. Zavřela oči, snažila se zapomenout, že ji laská žena a vnímala jen vzrušující něžnost jejích dotyků. Sotva ale Marta pochopila, že Andělu už dostala, přestala ji laskat a odešla. Anděla cítila úlevu i zklamání.

     „Děkuji, paní Baronová,” řekl Nop, když před něj Anděla postavila kávu.
     „Andělo,” usmála se na něj modelka.
     „Dobře tedy – Andělo,“ usmál se také.
     „Radek mě chce vyfotit, jak maluju obraz podle modelu,” vstoupila do hovoru Marta. „A vybral si pro fotku plátno s delfínem, co jsme nedávno dělaly.”
     „Ale to nejde, Marto!“
     Andy protestovala, protože při malování obrazu stála nahá s prohnutými zády dopředu, mírně rozkročená u stojanu a spojenýma rukama se nad hlavou držela kolíku v dřevěné konstrukci. Místo stojanu ale Marta namalovala delfína hluboko v moři, vyjádřeném různě sytými modřemi, s bizarními živočichy fantastických barev okolo. Vážně to vypadalo, jako když Anděla zády leží na hřbetu delfína, drží se ho za vrchní ploutev a stoupá s ním vzhůru. Marta obraz nazvala »Doteky mořských hlubin«.
     „Proč to nejde?!“ zeptala se Marta přísně.
     „Nemůžu se přece nechat fotit nahá, aby mě každý viděl v novinách, které čtou všichni, co mě znají. Nechci, aby mě na té fotce někdo poznal,“ vzpouzela se stále Baronová.
     „A co mám dělat? Radek tu fotku chce a já mu ji slíbila,“ povzdechla si Marta. „Takže už přestaň odmlouvat, Andělo!“
     „Vážně musím?“ fňukala Andy.
     Netroufala si Martě říct, aby za ní nic neslibovala.
     „To si piš, Andělo. Tak už nekňourej. Z čeho máš strach? Nestydíš se, doufám. Vždyť jsi pěkná ženská.“
     „Myslíš, Martičko?“ zeptala se Andy potěšeně.
     „Nekoketuj. To si šetři třeba pro pana Nopa, až spolu budete mluvit.“
     „Stydíte se, Andělo?" zeptal se Nop udiveně. „Tak půvabná žena?“
     Místo odpovědi se Baronová polichoceně usmála.
     „Na tom obraze vypadáte úžasně a ve skutečnosti také.“
     „Stojím modelem často,“ přešla Andy lichotku. „Ale ještě mě u toho nefotili. Nestydím se ukázat nahá, aby ale byla moje fotka v naší Bráně, kde mě uvidí spousta známých, to je pro mě hrozná představa,“ vysvětlila Nopovi.
     „Nebojte, fotka bude decentní. Oceňuji, že Brána jsou »vaše« noviny. Je dobře, když čtenáři berou Bránu za svou.“
     Začal si dělat reklamu a prohlížel si Andělu tak děsně pronikavým pohledem, jaký na sobě ještě nikdy nepocítila. Úplně se otřásla.
     „Ale ukážete mi ty fotky, než je zveřejníte?"
     „Samozřejmě."
     „A kdy se na ně můžu přijít do redakce podívat?" vyhrkla nadšeně.
     „Ukážu vám je hned tady ve foťáku. Je totiž digitální.“
     „Aha. Viděla jsem takové aparáty v Německu, ale nevěděla jsem, že už jsou i u nás,“ řekla Anděla a v jejím hlase bylo znát zklamání.
     „Už to tady je taky,“ přikýval Nop a zkoumavě si ji prohlížel.
     „Ale mohla bych vás i tak v redakci navštívit?“
     „Jistě. To může každý."
     „Nerada bych vás obtěžovala.“
     „Nebudete.“
     „To si domluvíte pak,” skočila jim Marta do hovoru obvyklým dominantním způsobem a usadila přitom obraz s delfínem na stojan. „Tak, Andělo, připrav se,” pokynula Baronové.
     Modelka se rezignovaně svlékla, opřela se zády o druhý stojan, chytila se rukama za kolík nad svou hlavou a prohnula páteř dopředu. Nop na ni zíral jako na zjevení. Marta se připravila u plátna a předstírala, že maluje.

     „Vypadají dobře,” konstatovala Marta, když si všichni prohlíželi fotky na displeji. „Vyber do novin, kterou chceš. Já teď musím pryč,” oznámila a nečekaně zmizela z ateliéru.
     Anděla chtěla začít zase o své návštěvě v redakci. Hodlala Nopovi totiž přinést něco z toho, co napsala, aby to posoudil a možná i uveřejnil.
     Nop se na ni ale koukl zase tak pronikavě řekl: „Kdo se zabývá tvůrčím psaním, hledá inspiraci! Nejen okamžitý nápad pro konkrétní text, nýbrž něco trvalého, co ho bude povzbuzovat stále. Někdo tomu říká múza a já tento těžko uchopitelný jev nazývám anděl. Po patnáctileté praxi novináře anděla ještě ale nemám, tak mě napadlo, že byste jím třeba mohla být vy, a nejen kvůli jménu Anděla.“
     Baronovou polilo horko. Takhle ji ještě žádný muž nebalil. Stát se jeho andělem, ať už to znamenalo cokoli, bylo přesně to, co si právě Anděla přála. Muži jí už nabízeli ledacos, ale tohle žádný.
     „Ale já nevypadám jako anděl,“ naoko odmítla jeho nápad, povzdechla si a rychle na sebe zase hodila šaty.
     „Možná víc, než tušíte. Ale já netuším, co se vám stalo, že se od Marty necháváte takhle vykořisťovat.”
     „Proč o ní tak mluvíte? Je to přece vaše přítelkyně.“
     Když to teď Anděla řekla nahlas, přišlo jí divné, že teď tak klidně balí ji.
     „Občasná. Máme málo společného,“ řekl chladně. „Jen dceru.“
     „Vy spolu máte dítě? Jste otec Gábiny, co tady bydlí?“
     „Jo, ale ona je už dospělá. Jak je to ale s vámi?“
     Nechci o tom mluvit. Aspoň ne teď, jestli chápete.”
     „Asi chápu. Vlastně nechápu vůbec, ale respektuji, že o tom nechcete mluvit. Jsem pro vás neznámý člověk.”
     „Tím to není. Od začátku jste mi sympatický. Teď mi připadáte i blízký, jestli to není vlezlé. Abych vám vysvětlila můj vztah s Martou, to by bylo strašně dlouhé vyprávění.”
     „Není to vlezlé. Řekněte mi ale aspoň jedno. Baví vás pózovat Martě nahá? Uspokojuje vás tahle práce?”
     „Ano i ne. Lichotí mi, že stojím Martě zato, aby mě malovala, a že jsem součástí umění, ale je to pro mě i potupné a je mi líto, že Martu ani nikoho nezajímá má duše a co umím,” objasnila a v jejích očích byl děsný smutek.
     „Chápu. Já bych vaši duši ocenil, kdybyste chtěla být mým andělem.”
     „Nevím sice, co to bude obnášet, ale chtěla bych.”
     Ačkoli Radek mluvil o její duši, myslel ve skutečnosti na její žádoucí a žádostivé tělo, jako zřejmě každý chlap, co Andělu uvidí. Neodolal a objal ji a políbil. Andy obojí vášnivě opětovala. Bohužel ve chvíli, kdy do ateliéru vešly Marta a Gábina.
     „Tatí!“ zaječela dcera.
     „Nope, ty hajzle!“ zařvala Marta. „Andy, zmiz do svého pokoje!“ obořila se na modelku.
     Radka udivil a trochu vyděsil zuřivý vztek, co z Marty sršel. To by od ní nečekal. Anděla okamžitě zmizela a Gábina tam stála, jako špatně vyřezaný svatý za humny.
     „Gábi, běž taky k sobě!“ pokynula Marta jejich dceři vlídně, ale nekompromisně.
     Gábina se rozloučila s otcem vyčítavým pohledem. On jen pokrčil rameny.
     „Radku, my máme volný vztah a každý svůj život, ale to neznamená, že budeš šoustat s Andy pod mou střechou. Nevidíš, že je to mrcha? Obyčejná děvka?“ vztekala se Marta.
     „Jen jsem ji políbil.“
     „Ale jak. Kromě toho ji znáš akorát dvě hodiny,“ řekla vyčítavě. „Radku, už dávno jsem ti nabízela, že bysme mohli žít spolu a všechno, co je moje, by mohlo být i tvoje. Tys nikdy ale nechtěl. Proč?“ 
     V jejím hlase byla cítit vášeň i majetnická touha. A právě majetnictví na ní Nopovi vadilo nejvíc. Ani náhodou by nechtěl být na ni závislý. Na vlastní oči ostatně viděl, jak nakládá s Andělou.
     „Jsem přesvědčený, že kdybych na tvůj návrh kývl, brzy bys mě pohltila, strávila a co by ze mě zbylo, bys vyvrhla jako biologický odpad,“ řekl věcným oznamovacím tonem.
     „To si o mně fakt myslíš?“ zděsila se Marta.
     Radek mlčel a upřel na Martu své černé uhrančivé oči.
     „Nedívej se tak! Už jsem tě o to kolikrát prosila. To se nedá snést.“ 
     Marta se otřásla, jako by ten pohled chtěla setřepat.
     „Co ti to dělá?“
     „To už jsem ti taky popsala. Je to stísňující, cítím se bezmocná a jako když na mě sáhne smrt. Ale je to taky slastné. Radku!“
     „Myslím, že by Andy mohla být mým andělem inspirace,“ řekl Nop nečekaně.
     „Andy jako anděl inspirace? Já se ti skoro vyznávám a ty přijdeš s andělem inspirace.“ 
     Její oči se zúžily do zlých štěrbin a znenadání zavřískala: „Vypadni, ty zmetku! Hajzle bezcitnej!“

     Andy by mohla by být mým andělem, ujišťoval se Nop už na ulici. Sice netypickým, tedy aspoň podle běžných představ o andělech. Pro jeho psaní by se však coby anděl z dobře tvarovaného masa snad mohla hodit. Kromě toho se jmenuje Anděla, řekl si spokojeně.
     Vzápětí mu to přišlo absurdní, jako skoro vše, co prožíval. Hledá múzu pro inspiraci a v ateliéru své přítelkyně a matky jejich dcery, excentrické malířky Marty Knížkové, se setká s živočišnou ženou, co vůbec nevyhlíží asketicky ani duchovně, sálá z ní naopak tělesnost a sexualita, živí se posluhováním a pózováním v rouše Evině ženě, co ji ponižuje, pak se bez okolků svlékne a producíruje se nahá i před ním, nechá se tak dokonce fotit do novin, ačkoli ne ze své vůle, a přesto nebo snad právě proto Nopa upoutá a navíc se mu vnutí do redakce na návštěvu. 
     On zaujal Andělu také, jenom šlo o to, jestli jako muž, nebo jako šéf novin. Určitě mu dala najevo, že o něj stojí.
     Psal se červenec 1997 a Nop nedávno oslavil čtyřicítku. Byl šéfredaktorem úspěšných místních novin a byl osamělý. Mohl by sice žít s neskutečně zazobanou umělkyní, co ho k tomu ještě před chvílí sváděla, a s jejich dcerou. Nebo se mu teď nabízela krásná žena, která by ho nejspíš obdivovala, a byla o něco mladší než Marta. Stál o něco z toho? Nikoli! Místo toho plácal cosi o andělu inspirace.

Pokračování

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.06.2018 14:50:53Večný snílek

Pekný deň. 

 

  Začala som čítať od začiatku. Včera som nevedela, že to má aj časti, ktoré predchádzajú tomu, čo som začala čítať ja. Gora písala, že nechápe mentalitu nikoho z nich. Ludia sme rôzni. Nemôže byť každý slušný, jednať a konať podľa určitých pravidiel. Ja som sa poučila, že niekedy niekto koná tak, že úplne žasneme a jemu to príde v poriadku. 

  Keby som mala zhodnotiť ich spôsob života tak tam by sa dalo polemizovať o mnohých veciach, ale proste Marta bola taká. Cítila nadvládu nad nimi, lebo mala peniaze. Mala potrebu dirigovať ostatných, riadiť ich život. Svojská osobnosť. 

 

  Mňa to zaujalo. Určite budem pokračovať, lebo ten redaktor Nop sa mi javí ako zaujímavá osobnosť. Viem, že som ti včera napísala, že mi ich konanie príde také strohé, čítankové, ale teraz si to už nemyslím, lebo som sa vžila do jeho osoby. Čolvek musí prečítať viac epizod, aby sa dokázal s ním stotožniť. Inak dobre postavená osobnosť. Príde mi úplne reálna. ako keby si to písal podľa skutočného človeka. 

06.07.2017 13:51:40kvaj
redaktor prózy

Ano, Ireno, ty překlepy a chyby opravím. Slíkací tam ale nechám. Samozřejmě má být svlékací, ale je to v přímé řeči a podruhé si to v duchu opakuje Anděla, aspoň myslím.

Jinak děkuji.

06.07.2017 12:07:19Gora
redaktor poezie a prózy

~~ženami, co se  - prolog...dala bych - které se /co se mi tam nehodí/+ slovo osamělý, mám za to, že je to chyba  /mnělý/

~~Je to jen slíkací panenka - nemá bý sVlíkací? Máš podobnou větu 2x za sebou

~~Jak dělat reklamu - dělaL?

~~ A toho čéfredaktora  - překlep /šéf.../

Rozjezd zajímavý, i když nechápu mentalitu nikoho z nich...Dobré.

 

21.04.2017 13:52:40kvaj
redaktor prózy

Děkuji za příznivé hodnocení a názor. Je to docela možné, že se mi v povídkách opakují šablony. Je to ale spíš neuvědomělé. Třeba Jolana a Anděla měly každá předobraz v jiné ženě.

Fikce je skoro všechno. Jistě čerpám ze svých prožitků. Něco je víc autobiografičtější, třeba povídky o mém otci a rodině a také o střední škole. Rodina, kde jsem vyrůstal a střední škola byly dost zajímavé a legrační, že jsem si nemusel téměř nic dofabulovávat. Avšak tak, jak jsou ty povídky napsané, se děje přesně nikdy neodehrály, často také spojuji několik příhod do jednoho příběhu. To je ale, myslím si, dost běžný postup. Většinou si vezmu nějaký reálný děj nebo skutečnou postavu a domýšlím, jak by se to mohlo odehrát a také charaktery a jednání postav.

Hodně se mi líbilo, co kdysi odpověděl fejetonista Rudlf Křesťan na otázku - jestli ty události, co popisuje, skutečně prožil, nebo si je vymyslel? Odpověděl: Některé jsem skutečně prožil, jiné jsem si skutečně vymyslel.

21.04.2017 09:04:06Keith_Sullivan

Ahoj,

Už jsem tu přečetl několik tvých povídek a líbí se mi. Je to čtivé a má to spád a uvěřitelné dialogy. Začínám ale mít trochu pocit, že se ti tam nějaké šablony opakují (tahle Anděla mi nějak nápadně připomíná cikánku Jolanu).

Baví mě i snaha tipovat, co je skutečně z tvého života a co je fikce. Ale znám tě jen pár let a jinak jsme se o tvé minulosti moc nebavili. Tyhle povídky ve mně vzbuzují zvědavost a představivost. A to je rozhodně dobře.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.