Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Cyril Höschl v Interview ČT24
datum / id17.02.2017 / 476695Vytisknout |
autorMatěj Dovala
kategorieÚvahy
témaFilosofické
upřesnění kategoriePolitické
zobrazeno379x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cyril Höschl v Interview ČT24

Cyril Höschl v Interview ČT24

28. 12. 2016 nám Cyril Höschl v Interview ČT24 1) vysvětlil, proč duševně nemocní nejsou odpovědní za své jednání. Je to takto: …představme si, že někdo spáchá takový hrozný čin pod vlivem duševní poruchy. Má třeba hlasy, bludy; hlasy, které mu nařizují něco vykonat, nebo bludy, vinou kterých se domnívá, že je ve smrtelném ohrožení a brání se, a takhle se ta agrese projeví. Tak tam skutečně jde o to, že ten dotyčný jedná pod vlivem chorobného procesu mozku a za své jednání neodpovídá, jeho příčetnost, jak pak soud klasifikuje, je snížena.

Potom se Höschl se zápalem rozhovořil o významu senzoriality v procesu odstraňování odpovědnosti. Neboli „nejsou hlasy jako hlasy“: odpovědnost za jednání odstraňují jenom hlasy se senzorialitou, což třeba ty Kevina Dahlgrena nejsou: …je velký rozdíl mezi hlasy, které oni vnímají jako cizí myšlenky, a mezi hlasy v tom pravém slova smyslu, které mají senzorialitu a prochází uchem, tzn., že ten dotyčný má skutečně dojem, že tam někdo stojí, kdo k němu mluví. (…) A to ve většině těchto případů není pravda. Jsou to spíš myšlenky, které se jim zdají jako cizorodé a které se jim pletou do jejich rozhodovacího procesu.

Jenže ono je to prosté. Když osoba slyší hlasy, může si myslet buď, že patří jiné osobě – tělesné nebo netělesné – nebo je může považovat za své vlastní. Tertium non datur. Čili osoba, která něco udělá proto, že jí to nařídil hlas, je zodpovědná stejně, jako by jí to skutečně někdo řekl nebo jako by ji to napadlo.
Co se týče senzoriality, můžeme jít ještě dál než Höschl a k sluchové senzorialitě si přimyslet senzorialitu zrakovou: osoba nejenže slyší hlas, ale i někoho vidí. Potom je zodpovědná PŘESNĚ TAK, jako by tam SKUTEČNĚ někdo byl a něco jí říkal. Pro bludy platí to samé.

Psychiatři z toho, že podle nich osoba není zodpovědná za bludy a hlasy, vyvozují, že není zodpovědná i za chování těmi bludy a hlasy motivované. Což je zjevný nesmysl. Takto by šly exkulpovat i nábožensky motivované teroristické útoky, které Höschl tak rád odsuzuje: Pachatelé za to přece nemůžou, vždyť jim někdy někdo něco řekl…
Jinými slovy ta chyba je v tom, že kritérium snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností je sice správné, ale přítomnost bludů a hlasů je vůbec nenaplňuje.

Závěr: Nejde jen o to, že jedno ze základních psychiatrických dogmat není pravdivé. Ještě mnohem důležitější je uvědomit si, co je ta psychiatrie za divný podnik, když je její praxe založena na takovýchto zjevně vadných myšlenkách.

 


1) http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/216411058040722/, 0:36, 3:23 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.