Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Horečka, les a oči věčnosti
datum / id21.02.2017 / 476816Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaPřírodní
zobrazeno469x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Horečka, les a oči věčnosti

     Horečka, co ho spalovala v noci, se ho držela i ve dne. Na dvorku ho ale ovanul větřík a on se povzbuzeně vydal k brance ve schátralém plotu. Když ji otevřel, upadla. Nevšímal si toho a drápal se křovinami do stráně. 
     Nad strání byl les a po jeho kraji vedla pěšina. V místě, kde se terén porostlý stromy svažoval k železniční trati, pěšina v pravém úhlu zahnula a strmě stoupala vzhůru lesem. Lačně šlapal do kopce, už aby tam byl, dýchal rychle a nahlas, ve spáncích mu z horečky tepalo a na čele mu vyrazil pot. Setřel ho hřbetem ruky a už stál na kraji známé scenérie. Napravo habrové houští, nalevo ke kolejím padající stráň posetá borovicemi, před ním pěšina, co asi po sto metrech ústila do úvozové cesty táhnoucí se kolem vysokého ostrohu s buky, borovicemi a smrky.
     Tady si připadal jako v jiném světě. Stranou všeho ruchu, ticho a klid, jen lesní cvrkot. I horečka na chvíli ustoupila. Kráčel teď zvolna pěšinou s kameny porostlými lišejníky na kraji. Nad hlavou mu třeskla křídla, jak se krahujec spustil s větve borovice a nabíral výšku. Cosi se zalesklo mezi kameny. Zvědavě zvedl šutr pokrytý misničkou. Co se zablyštilo, byl však jen kousek průhledného plastu z nějakého kelímku, jak se od něj odrazil paprsek slunce. Přešel úvozovou cestu s bílou kamennou drtí, vylezl na ostroh a chvíli tlumil jeho kroky okr spadaného listí a jehličí. Clip-calp, clip-calp, clip-calp, ozval se kdesi nad ním zpěv budníčka. On ho nevnímal, neboť horečka podnikla další nápor.
     Před ním mělká roklinka, kde rostly všelijaké keře a po okrajích kapradiny. Skoro se do ní zřítil a vyplašil lišku, byla však rychlá, a tak zahlédl jen mihnutí jejího ocasu. Z dálky sem dolehlo houkání vlaku před mostkem. Vyškrábal se z roklinky a zamířil tam, kde se začal les svažovat do údolí. A už byl před tím půvabným kopečkem, který se znenadání zvedal na okraji hlubokého srázu. Byla to skalina pokrytá světle hnědou půdou, na ní polehlá tráva vyšisovaná sluncem, pár nízkých křivolakých borovic, mezi jejich tmavými korunami svítila bělavá modř nebe.
     Lehl si naznak, jako už tolikrát, zavřel oči, aby ho neoslňovaly pablesky slunce, vál lehký větřík a přinášel sem trpkou vůni tvrdé řídké tmavozelené lesní trávy, pár stébel ho lechtalo na uchu. Les šuměl a všude nezbytné crčení hmyzu. Prošla jím nová vlna horečky. Usnul. Probral se s horkým čelem, okoralými rty a suchem staženým krkem. Sáhl do batůžku a napil se z plastové láhve zteplalé vody. Posadil se a zapálil si cigaretu. Hned se rozkašlal a tak ji zdusil o kamínek. Lesklý brouček se plahočil kousek vedle přes suché stéblo.
     Vstal a spustil se srázem přímo dolů, klouzal po plochém kamení a suchém listí, vtom se zaklesl špičkou boty do oka vyčnívajícího kořenu, tělo mu to vymrštilo dopředu a už se řítil hlavou napřed. Odřel si prsty a dlaně, jak se chytal drsné kůry statných dubů. Skulil se na bok a válel dolů sudy, narážel do kmenů, ale ne dost, aby ho jeden zastavil. Skončil na dně údolí ve škarpě v lůžku ze starého listí vedle kamenité cesty.
     Celý potlučený, odřený a odraný vylezl na cestu. Horečku teď necítil. Pod nohama mu křupalo kamení. Mezerou v hustém křoví podél cesty se vydal na hráz známého rybníčku. Došel ke stavidlu a zabrzdil na hřebenu betonové zdi a sledoval odtud, jak voda přepadá přes zčernalý trám, tekla i škvírami mezi dalšími trámy naskládanými na sebe. Blýskavý pstruh vyrazil zpod kamenu v potoce pod stavidlem.
     Tělem mu proběhla vlna horka a hned nato chladu. Otřásl se. Před očima se mu zjevila jeho Milena. Nebyla to jeho první láska, ale matčina kolegyně, s níž tady byl na procházce. Měl šestnáct, Milena o deset víc a na hrázi mu poodhalila tajemství sexu. Nazí pak plavali v rybníčku. Vzal opuštěný kámen a mrštil jím do míst, kde se tenkrát ve vodě líbali. Nerost roztříštil zrcadlo hladiny, olivově zelená voda se rozvlnila, z rákosí vylétly tři divoké kachny a s kvákáním zmizely za korunami osik. Pod hrází zaskřehotal skokan. Vlny od kamene doběhly k rákosí a rozhoupaly stoicky klidnou potápku roháče.
     Už tu neměl co dělat. Vrátil se na cestu a vydal se hlouběji do údolí. Za jedním ohybem stál vlevo na trávníku u lesa černý srub s verandou. Na okenicích i dveřích měl závory z pásů zeleně natřeného železa s visacími zámky. Vpravo od cesty se rozkládal šťavnatě zelený palouk s bleděmodrými zvonky. Za ostřicí bublal a zvonil potok.
     Vlezl si na prkennou podlahu verandy a schoulil se do kouta, odkud viděl palouk. Třásl se zimou, naskákala mu husí kůže a v útrobách mu zuřila horečka. Zůstal v klidu a brzy to polevilo. Okolím se rozléhalo božské ticho. Seděl nehnutě a rukama si objímal holeně. Za chvíli se na palouku objevil králík. Chvilku se rozhlížel, něco chroupal a odhopkal. Všiml si žluny na větvi blízkého stromu. Za potokem běhala po tmavé kůře dubu dvě šedá tělíčka brhlíků. Na palouk vyšly dvě srny, kráčely vznešeně a zlehka vedle sebe, pátravě koukaly kolem, začaly se pást. Nedýchal uchvácen tím úžasným obrazem. Něco mu zašelestilo nad hlavou. Zvedl pohled k šramotu a uviděl korálky očí plcha, který ho pozoroval.
     Co se pak odehrálo, zůstalo mimo jeho vědomí. Otevřel oči a seděl na lavičce na dvorku a zády se opíral o stěnu babiččina domku. Na předloktí ho pálila dlouhá krvavá odřenina. Cítil se docela dobře. Vstal a odpochodoval ke své černočervené mašině. Nasadil si přílbu a zkontroloval, jestli je druhá dobře upevněná na nosiči. Za chvíli byl ve vesnici u hospody. Sehnat holku na tandem bylo lehké. Vešel do putyky s přílbou v ruce, prodral se modrými cáry cigaretového dýmu ke stolu, kde seděla ve společnosti tří mladíků známá bloncka.
     „Jedeme?“ zeptal se.
     Když se usadila za něj, nakopl mašinu, motor zaburácel a silný stroj vyrazil. Za vesnicí se za šraňkami zvedala silnice do kopce. Už jím zase cloumala horečka, ale kašlal na ni. Mašina si s kopcem hravě poradila. Nad ním vedla silnice po rovině, přidal céres a vytočil motor do obrátek. Dál silnice klesala lesem v serpentinách dolů. Ubral plyn a položil stroj do zatáčky. Za ní se proti němu objevila dvě ostrá světla reflektorů. Příšerně rychle se přibližovala a on si jen stačil pomyslet, že ta světla jsou jako oči věčnosti.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

13.10.2017 08:25:37kvaj
redaktor prózy

Děkuji, Irenko.

12.10.2017 23:41:08Gora
redaktor poezie a prózy

Příběh kolorovaný krásným popisem přírodní scenérie mne zaujal. Tip.

27.08.2017 21:10:49kvaj
redaktor prózy

Děkuji za tip a hlavně za hodnocení. Moc se mi líbí, jak jsi tento příběh ve stručnosti charakterizoval. Přemýšlím o tom a myslím, že bych to takto koncentrovaně vyjádřit nedokázal. Je to ale přesné a výstižné.

27.08.2017 21:01:42lastgasp

Množství zvířátek s jejich projevy je v pohybu lesem a okolím smysluplný, jen kolísající horečka narušuje plynulý rytmus vedoucí nemocného motoristu k očím věčnosti. Balada úniku před sebou samým. Dávám tip, protože jsem příběh dočetl s napětím, jak dopadne.

*

 

06.03.2017 15:32:40kvaj
redaktor prózy

Děkuji za snahu. Já ho také nemohl nalézt.

06.03.2017 15:10:47Lakrov
redaktor prózy

Nějak nemohu na webu najít takový záznam hlasu budníčka menšího,  který by se podobal tomu, co znám z lesa.  Částečně se mu podobá třeba tenhle:  http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/budnicek-mensi--12263  Ještě se poohlédnu nebo zkusím pořídit záznam vlastní,  ale to až tak koncem března, až budníčci přiletí :-)  

02.03.2017 15:29:03kvaj
redaktor prózy

Děkuji. Budu rád.

02.03.2017 14:56:18Lakrov
redaktor prózy

Ten tříslabičný přepis, aby v něm byla zachycena i intonace, by se dal popsat třeba tóny E-C-D (cipE - cipC - CipD), ty tóny jsou stejně dlouhé, jejich sekvence trvá asi jednu vteřinu a několikrát (mnohokrát) se opakuje.

Nejsou to pochopitelně čisté tóny E C D a ani ve věci tóniny -- neb zmíněného zrovna neslyším -- nemám jistotu. Myslím, že se  ten zpěv dá najít někde na webu; zítra to zkusím.

02.03.2017 14:38:54kvaj
redaktor prózy

Jestli to na tebe tak působilo, pak ta povídka splňuje svůj účel, měla tak působit. Děkuji za vlídné hodnocení i za tip.

Pokud jde o toho budníčka, měl to být budníček menší. Já ten jeho hlas znám, ale hledal jsem, jak se přepisuje a na Wikipedii jsem našel cilp-calp. Jak by měl být ten tříslabičný přepis?

02.03.2017 11:48:11Lakrov
redaktor prózy

Z úvodního odstavce popisujícího cestu vidím tu krajinu jasně před sebou.  Do tří čtvrtin (až k tomu dějovému zlomu) působí ten text jako pohlazení.  Z poslední čtvrtiny, té "za zlomem" naopak mrazí.  Příběh, ač nezřetelný, dává tušit souvislost mezi oběma částmi.

 P.S.  Jednalo-li se o budníčka menšího,  pak by jeho zpěvu příslušel spíš tříslabičný přepis.  Tip.  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.