Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

kolik má podob láska

02. 03. 2017
13
7
846
Autor
agáta5

 

(autor: Damien)

Vraždil jsem slova jako neviňátka
a za vším byl můj vyhořelej byt
prznil jsem tejden každým novým ránem
absurd je houby vědět
a přitom tolik chtít
Vyrvat tě ze sebe
neměl jsem dost síly
rozlámat vzpomínky a hodit za tvou zeď
co po ní slaná voda stýká ještě teď
Bez tebe
hledám kde jsem doma
chytám se starých míst
o každej obrácenej list
trhám si zahojený žíly
a na tvým polštáři
každou noc nasávám si znova
to svoje   do peří i do dveří
co panty seknuly se ve mně
do kostí zahryznutý    
      parfémový kóma                  

                                                                    - páááni, Damiene, kde je tě konec?!

 

 

Můj soused míval holuby
každej den je vypouštěl
oni lítali
a nohy se jim blejskaly ve slunci 
 
jak zpívávala Zuzka Navarová
 
                                                                        Jsem drátek ze stříbra
                                                                               na noze holubí
                                                                                    chytám tě za křídla
                                                                                          jsem celá naruby
                                                                                                Jsem rána bez hluku
                                                                                                         lesklá a vzdálená…
     
napůl ptáci napůl vězni
 
Jednou se vrátil z noční šichty o hodinu dřív
celé ráno zmateně poletovaly vesnicí desítky holubů
 

nakonec se jeden po druhém vraceli unavení na bidýlka
soused je pohladil po krku a zaškrtil
pak podpálil holubinec
vatra jako blázen
a odešel bydlet do paneláku

 

                                                                           A jsem zas já
                                                                                   hluboko nad věcí
                                                                                              a jsem zas já
                                                                                                       palčivá v záblescích
                                                                                                            Hluboko nad věcí
                                                                                                                    lesklá a vzdálená
                                                                                                                            dívám se do sebe
vidím tvá ramena...
vidím tvá ramena...
vídím tvá ramena.....

 


7 názorů

Něco dávného mi to připomnělo. A nebylo to pěkné.


Čudla
02. 03. 2017
Dát tip

/*


Hugo Ramon
02. 03. 2017
Dát tip

Agí, Zuzka je Tvá favoritka favoritek :-)

se cení (Pupendo)


agáta5
02. 03. 2017
Dát tip

KK, opravila jsem název :)  jj, jsem hroznáááá

díkes za kukes  (to bych si možná taky mohla odpusit, ale dneska ještě néééé) :))))))

goro, to je život, bohužel

alešu, moje taky :)

 


Agáta, áno, páči. Ale nebudem vždy len všetko chváliť, lebo ťa možno zaujíma, ak niekoho niečo na tvojom písaní nenadchýna (i keď asi to ty cítiš inak). Mám na mysli slová ako páááni a podobné preafektované násilnosti. Preboha, prečo nebeskáá, to fakt nebeská nestačí? 


jo, jo...moje oblíbená píseň...:o)


Gora
02. 03. 2017
Dát tip

Agáto, hodně mne oslovuje první a pak ty ležatý...tamto je pro mne moc kruté...stačily by mi ty tři:-), nemusím jít až tak....tolik...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru