Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Potápěč v metru
datum / id03.03.2017 / 477057Vytisknout |
autorlapezka
kategoriePovídky
zobrazeno356x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Potápěč v metru

Potápěč v metru

Doháním metro v poslední vteřině. Akorát se za mnou zavřely dveře vagónu. Těžce jsem dosedl na sedačku a otřel si pot z čela. Mám málo času. Musím stihnout letadlo.Letím s týmem do Indonésie zkoumat perlorodky.Tahle šance je jednou za život. Hrozně jsem celý rok dřel, aby mě tam šéf vyslal. Jsem z toho dost nervní.Raději jsem si vytáhl s příruční tašky noviny a  začal jsem si číst.Na stanici Muzeum nastoupilo nejvíc lidí. Vstal jsem a pustil sednout staršího pána. Chudák málem se přerazil o mou potápěčskou výbavu. Když jsme se rozjížděli, ozvala se strašlivá rána. Metro cuklo a zůstalo stát. Slyšel jsem padající střepy, zděšené výkřiky cestujících a viděl jsem valící se štiplavý šedivý kouř. Ono snad hoří? Přes dav lidí nebylo poznat co se stalo.

„ Bomba, byla ve vedlejším vagónu a roztříštila boční sklo do našeho.“ Vykřikoval zděšeně černovlasý chlápek v obleku. Začala houkat siréna. Lidé šíleli, ženy začaly ječet. Promlouvat k nim, aby zachovali všichni klid bylo zbytečné. Dveře metra nešly otevřít. Chlapi se snažili rozbíjet dveře všem možným co bylo po ruce. Nebylo to vůbec jednoduché. Konečně se to podařilo a lidi v zoufalé tlačenici se snažili dostat ven, nadávali, brečeli, strkali se a hlavně nemohli skoro dýchat. Štěstí, že stojíme ve stanici. V rychlosti jsem namontoval potápěčskou výzbroj. Vzal jsem si dýchací masku a hledal zraněné. Snažil jsem se dostat do vedlejšího vagónu, tedy to co z něj zbylo.Přes smog nebylo nic vidět. Když jsem se rozkoukal ležela tu mrtvá rozmašírovaná těla. Chtělo se mi zvracet. Paniku kolem mě jsem vůbec nevnímal. Snažil jsem se soustředit. Prohmatával jsem cestující, zkoušel jsem jestli cítím jejich puls. Někdo byl jen omráčený, nebo těžce zraněný. Dával jsem jim dýchat  z kyslíkové bomby. Pomáhal jsem je vyvést na perón, dokud nepřijela záchranka a hasiči. Záchranářů bylo příliš málo.

„ Sakra, to jste jediná rychlá v Praze, tady umírají každou vteřinu lidi! Za chvíli se tu všichni udusí.Moje bomba na  všechny nestačí!“ Nadával jsem lékařům.

Zakopl jsem o velký svazek klíčů připevněné na velké červené stuze. Málem jsem s tou  bombou na zádech přepadl. I přes mlhu jsem si všiml plastového přívěšku upevněného na klíčích. Byla to průsvitná destička ve které byla zasazená fotka. Polil mě studený pot. Na obrázku  jsem byl já s mým nejlepším kámošem. Známe se od základky, je jako můj brácha. Fotka je pořízená z discotéky, kterou jsme navštívili minulou sobotu. Kamarád Michal si ještě dělal srandu: „ Naše poslední fotka. Dám si tě na klíče, kdyby ses náhodou nevrátil. Víš jak dopadl loni tvůj kolega.“  Přehrával jsem si ty slova pořád dokola. Byl tu? Volal jsem jeho jméno. Nikdo nereagoval. Nevěděl jsem co mám dělat. Pomáhat záchrance, nebo hledat Michala? Utěšoval jsem se, že určitě vyběhl z metra.

„ Pane, jděte do bezpečí už to zvládneme přijeli další záchranáři. Uvolněte cestu.“  Povídá vlídně lékař. Mlčky jsem přikývl a měl slzy na krajíčku. Nemohl jsem se dívat na tu šílenou pohromu. Když jsem se  dostal na vzduch  sejmul jsem potápěčskou masku. Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal. Když jsem se uklidnil, vytáhl jsem z kapsy mobil a vytáčel číslo Michala. Byl momentálně nedostupný.

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.03.2017 13:50:15Lakrov
redaktor prózy

Zmínka o ...kyslíkové bombě... ve mně vyvolala dojem, že s potápěním nemáš  osobní zkušenost, což je jedním z důvodů, proč mě ten krátký smyšlený  (rádoby akční a mírně patetický) příběh přestal zajímat.  Omlouvám se za -- možná unáhledný -- odsudek.  

12.03.2017 01:12:48lapezka

Děkuji  všem moc za názor. Jsem začátečník.

05.03.2017 16:47:17agáta5

ještě bych si s tím víc pohrála, je to takové odfláknuté trochu... škoda

04.03.2017 14:54:18K3
redaktor prózy

Asi první třetina se mi líbí, je dramatiská, má spád. Pak už mám dojem, že drama je uměle zveličované. Dvě bomby působí zvláštně. Chvílema jako parodie. Asi by to taky chtělo více odstavců, aspoń oddělit přímou řeč. A víc jí přidat. Michal asi odpálil,že? Ale možná by to ta nějak vypadat mohlo.

04.03.2017 08:45:07Gora
redaktor poezie a prózy

Příliš rychlé...oprav si ve slově chlapi ten y.

04.03.2017 07:54:17upupa

Moje bomba na všechny nestačí.

V tej chvíli je všetko na hlavu. Myslel som, že je to úmysel, ale ty si sa len pozabudol, že nie je bomba ako bomba.

Veľmi rýchlostne pútavé. Vhodné do dnešnej bláznivej doby.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.