tenkrát

inspirace čistě vlastní, aneb černý Petr zase přišel se džbánem vody...

tenkrát

 

oči ztěžka přivírám

spánek sežral mou opatrnost

a po vratkém laně..

 

a tak ráno prosím den

nikam nespěchej!

stejně, až slunce

vlasy rozčeše

 

...

 

když v rukou svíráš

černého Petra

a umazaný obličej od kříd

prozradí sám sebe

 

ach, má tvořivosti

jednou shoříš jako fénix

jednou posypu se tím popelem

 

vím, už tenkrát

nemohla jsem tvořit

těžká léta..

 

a na to vše tak trochu

zapomínám..

 

 

 

do nikam

 

můj pohled

do nikam

pěstuju jak muškáty

 

snažím se

opravdu se snažím

ale bez vody (?)

(bez slz)

 

beze slov

na těsno oblečený sen

 

a místo kravaty

- parfém na knoflíky zapínat

 

další den za mnou

končí neschopností dýchat

 

ráno mne probouzí pravidelně ve 2

 

 

 

ostrost

 

ostnatý drát

ovíjí se kolem

pozvolna utahuje

zabodává se do kůže

 

poznáš mne podle ran

(ve tvaru kytiček)

ze kterých neteče...

ale ještě nevybledly

 

ne, nebrečím

nebolí to

lačním po tvém doteku

něžném

který říká pravdu ostrostí

...

 

 

 

 

 

---