Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzhůru

15. 03. 2017
5
4
464
Autor
MAJKL65

V světlo je změněné zrcadlo noci
slova ven za ptáky vyletí ústy
ještě jsme hvězdami na tělech horcí
a svět je za okny z jizev a pustý.

S tikotem ubíhá můj daný čas    
Měsíční hodiny měří mi stín   
ticho se přesýpá jak písek zas
a srdce pokojné tepe jak mlýn.

Vzpomínám na tváře z ulic a dnů
čtu si v nich příběhy i čímsi mé 
milostné romány a závrať snů
v nich padlí andělé, kterými jsme.

Dívám se tebe jsi jako pole
obracím dlaněmi tvou bílou půdu
věčnosti okamžik spadený dole
létavic objetí mířící vzhůru.


4 názory

Líbí. Tipuji*


Štírka
17. 03. 2017
Dát tip

oslovuje mě to probíhajícími myšlenkami... představami, kterénabízí... Oprav si poslední sloku... (já si jen - s omluvou - "pohrála" :

Dívám se na tebe jsi jako poleobracím dlaněmi tvou bílou půduvěčnosti střípky spadané dolelétavic objetí kam míří půjdu. )


.líbí........*/***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru