Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Trapná zpověď u televize
datum / id15.03.2017 / 477434Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaErotické
zobrazeno468x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Trapná zpověď u televize

     Markovy klíče zarachotily v zámku. Michaela přiběhla ke dveřím a pověsila se mu kolem krku. Byl z toho vedle. Už dlouho něco takového neudělala. Políbil ji vlažně a ona jeho vášnivě. Vtom Miky pochopila, že to byla chyba.
     „Co se děje, Miky? Co se stalo?“ zajímal se Marek, když se zouval.
     „Nic. Co by? Co by se mělo dít?“
     „Něco se děje, to mi neříkej. Takhle jsi mě nepřivítala už dávno.“
     „Nic se neděje. Jen jsem se na tebe těšila.“
     „Opravdu?“
     Bezdětné manželství Marka a Michaely bylo po dvanácti letech vyhořelé. Zůstávali spolu vlastně jen ze setrvačnosti. Oba to věděli a už ani nepředstírali, že je to jinak, ačkoli hlavně Miky, jak ji všichni říkali, byla ve svých dvaatřiceti letech stále pěkná ženská. Marek měl o osm let víc a také on byl pro mnohé ženy právě teď atraktivní. Doma ale žili jenom vedle sebe, přijali to jako fakt a nehodlali to nijak řešit. Proto se Marek divil, že mu Miky dneska skočila hned ve dveřích nedočkavě kolem krku.
     Miky k tomu měla však důvod, protože mu byla nevěrná se svým šéfem v zaměstnání. Cítila se kvůli tomu provinile, neuměla moc podvádět ani lhát, a tak chtěla svou vinu zakrýt a došlo jí až pozdě, že dělá pravý opak.
     Marek si vzal v kuchyni ze stolu noviny, šel s nimi do obýváku a posadil se do křesla.
     „Ták, tady máš večeři. Uvařila jsem guláš, ten máš rád,“ položila Miky před Marka talíř.
     „Guláš?!“
     „No a co?“ 
     Tvářila se nechápě, ale doklaplo jí, že to byla její druhá chyba.
     „Kdy jsi naposled udělala guláš? Pořád mě poučuješ, jak je nezdravý jíst večer těžký jídla. Že si mám dát jogurt nebo zeleninu.“
     „Pro jednou se nic nestane.“
     „Co se s tebou děje, Miky?“
     „Nic. Opravdu, Marečku.“
     „Tak víš co, Miky, dej mi napřed panáka.“
     „Ty chceš kořalku? Víš, že nerada vidím, když doma piješ.“
     Marek se spokojeně usmál. Tohle byla ta Miky, jak jí poslední roky znal.
     „Když pro jednou, tak pro jednou. Jen přidej, nestyď se,“ pobízel ji, když mu nalévala.
     „Mám si dát taky?“
     „Miky, ty bys neměla. Vzpomeň si na svý problémy s alkoholem.“
     „Už je to ale pět let.“
     „Tak výjimečně, že jsi dneska tak hodná. „Proč jsi na mě tak hodná?!“
     „Jsem přece pořád hodná.“
     „Dneska je to ňáký jiný, Miky.“
     Dívali se pak večer na televizi. Mlčky, každý ve svém křesle a ve svém světě.
     „Miky, nepila si už něco, než sis dala se mnou?“ ozval se najednou Marek.
     „Vždyť víš, že už nepiju. Dnes to byla výjimka.“
     Miky se modlila, aby nezjistil, že do sebe kopla tři martelly, sotva přišla z práce, aby se vzpamatovala z toho, co se stalo.
     „A nekurvila ses třeba někde, Miky?“
     „Marku, jak to mluvíš! Ne, vůbec! Jak tě to napadlo? Prosím tě, copak bych mohla. Celý den jsem byla v práci a pak pelášila do obchodu a domů.“
     „A pak ses hned pelešila?“
     „Říkala jsem – pelášila.“
     „Jen se nedělej. Jsi krásná ženská a příležitostí máš dost.“
     „A kde, propána, jakých?“
     Co se v tom tak šťourá? Zrovna dneska. Jsem kráva, že jsem mu nahrála, aby začal zbytečně uvažovat; kárala se v duchu.
     „Tak třeba ten tvůj novej mladej šéf. Jak se vlastně jmenuje?“
     „Dan! Tedy Daniel Klátil.“
     Proč ho napadl zrovna Dan? vyděsila se Miky.
     „Daniel Klátil. Určitě dělá tomu svýmu nemožnýmu příjmení čest.“
     „To nevím. Nestarám se o něj. Jsem jen jeho sekretářka.“
     „Ale tykáte si.“
     „Tyká si spousta lidí.
     Marek nikdy nežárlil. Proč s tím teď začíná? Byla už strachy skoro bez sebe a přitom musela dělat, jako když je jí to lhostejné.
     „Jen nevykládej, že si nikdy nechtěl ani sáhnout,“ nemínil dát Marek pokoj.
     „Třeba chtěl, ale já to nevím, nikdy si nesáhl. Marku, proboha, Klátilovi je osmadvacet a navíc má určitě přítelkyni,“ zaznělo jí v hlase zoufalství.
     „To přece ničemu nepřekáží a ženská, jako ty, musí lákat každýho chlapa.“
     „Marku, přece nemůžu za to, že přebral firmu po otci!“
     Miky však v duchu uznávala, že tohle jsou jsou slabé argumenty.
     „Miky, podívej se na mě!“
     S tímhle Marek vyrukoval vždycky, když z ní chtěl dostat pravdu. Věděl, že neumí lhát a jemu do očí už vůbec ne. Neochotně se na něj podívala a on do ní zapíchl svůj pronikavý pohled. Byla v ní malinká dušička.
     „Řekni, Miky, že si sáhl?“
     „Přísahám, nesáhl.“
     „Nikdy!?“
     V té chvíli se Miky roztřásla brada, sklopila oči a špitla ustrašeně: „Jednou.“
     „Jednou je nikdy a dvakrát je zvyk. Kdy to bylo?“ optal se Marek jakoby ledabyle.
     „Dneska.“
     „Dneska?“
     Přikývla.
     „A kam si sáhl? Na prsa?“
     Zase přitakala.
     „A to jen tak, přes halenku?“
     „Ano, jen přes halenku.“
     „A to ti ji ani nerozepnul a nezajel ti do podprsenky?“
     „Ne to ne,“ tvrdila Miky.
     „Miky!“
     Najednou jí přišlo vytáčení marné, a tak už na nic nečekla a řekla: „Zajel.“
     „Takže zajel.“
     Seděla před ním strnulá jak myška před kobrou a čekala, co bude.
     „Miky, teď mi pěkně popravdě řekneš všechno, co se mezi vámi stalo.“
     „Ale Marku, ty přece nemáš právo takhle mě vyslýchat.“ 
     „Já nemám právo!? Tak ty se kurvíš se svým šéfem a já nemám právo! Miky, vyklop, sundal ti podprsenku úplně?“
     „Ano,“ přiznala zahanbeně.
     „Anebo sis ji sundala sama, celá nedočkavá, aby ti zvalchoval cecky?“
     „Ano.“
     „Buď ji sundal on, nebo ty,“ uchechtl se Marek.
     Michaela mlčela a jen se na Marka vystrašeně dívala.
     „Tohle nemá cenu. Ty se mě bojíš? Copak jsem ti někdy něco udělal?“
     „Můžu se snad nebát, když mě takhle vyslýcháš a jde z tebe přitom hrůza?“
     „Nikdy jsem ti ale neublížil a máš se snad se mnou dobře. Nebo ne?“
     „Vím, že mi dáš všechno, o co si řeknu – nejlepší šminky, parfémy, šaty, šperky. Máme hezký byt, auto... A já se za to starám o domácnost i o tebe...“
     „Tak to má ale být. Myslel jsem, že se ti to takhle líbí?“
     „Co se mi má líbit? Že musím uklízet, prát, vařit, obskakovat tě, když přijdeš domů?“
     „A tebe tohle ponižuje, nebo co?“
     „A nemá snad? Jsem pro tebe jen služka a nanejvýš doplněk, když mě vezmeš někdy na nějakou párty s obchodními partnery. Jako žena pro tebe už neexistuju.“
    „Tím mi chceš zdůvodnit to s tím Klátilem?“
    „No třeba!“
    „Ale to nemusíš. Pamatuješ, jak jsem tenkrát přišel z posilovny a ty ses chtěla hned milovat? Řekl jsem, že se napřed vysprchuji. Ty jsi na to řekla, že půjdeš do vany se mnou a umyješ si mě. A já na to, že jsem hrozně zpocený a že smrdím. A ty jsi řekla, že tím líp...“
     „Ty si na to tak pamatuješ?“ přerušila ho.
     „Jasně. Miky, já přece vím líp než kdokoli, že jsi posedlá sexem. A já tě poslední dobou zanedbával. Chápu tedy, když na tebe sáhne takový borec, jako je ten tvůj Klátil, že...“
     „Jaký můj?“
     „Tak dobře, Dan. Tak vím, že neodoláš.“
     „Když to tak dobře víš, tak proč se ptáš, Marku?“
     „Řekni mi po pravdě a bez vytáček, Miky, oklátil tě nakonec?“
     „Nakonec ano,“ připustila.
     „Nakonec? A to jen tak?“
     „Jak myslíš jen tak?“
     „To tě jen tak vojel a tys nic nenamítala?!“
     „Namítala, napřed.“
     „A cos namítala, děvko?!“
     „Že to nemůže, protože jsem vdaná.“
     „To vyprávěj někomu, kdo ti to zbaští.“
     „Fakt jsem mu to řekla, přísahám.“
     „Já nevěřím svým uším. Chlap po tobě vyjede, ty mu řekneš, že to nemůže, protože jsi vdaná a očekáváš, že on toho hned nechá? To jsi tak pitomá?“
     „Já nevím, Marku, byl to takový úlet, už se to nestane. Nikdy.“
     „To snad není pravda. Jaký úlet? Jak se to vůbec stalo?“
     „No Dan, tedy Klátil mě požádal, abych mu uvařila kafe.“
     „Říkej mu, jak chceš. To je to nejmenší.“
     „Tak jsem mu ho uvařila. A když jsem mu ho položila na stůl, najednou vstal, přitáhl mě k sobě, řekl, že jsem krásná ženská, políbil mě a přitom mi sáhl na prsa.“
     „Co ty na to?“
     Michaela se odmlčela. Netušila, proč chce Marek slyšet tyhle podrobnosti. Najednou ji napadlo, že mu činí jakési zvrácené potešení slyšett, jak došlo k tomu, že ho podvedla.
     „Co ty na to?“ opakoval Marek netrpělivě otázku.
     „Řekla jsem mu, aby toho nechal, že si takové věci nesmí dovolovat a šla pryč.“
     „Ale vůbec ti nedošlo, že by ses mohla bránit, třeba ho odstrčit, že? Co udělal, když jsi mu řekla, že si to nesmí dovolovat a odcházela?“
     „Chytil mě za ramena, zezadu mě kolem těch ramen rukou objal a druhou mi rozepnul halenku, zajel pod ní a pak i do podprsenky,“ vyprávěla Miky a byla celá rudá.
     „Tak ty mu řekneš, aby si to nedovoloval, jdeš pryč a on tě místo toho chytne a zajede do podprsenky? Z toho je vidět, že věděl, že může dělat, co chce. A tys mu dokázala, že má pravdu, protože jsi tupě držela jako ovce.“
     „To ne, Marku, řekla jsem mu – co když někdo přijde.“
     „To ti vadilo nejvíc, že by mohl někdo přijít?“
     „Bylo by to přece blbý, kdyby nás někdo načapal.“
     „Já se z tebe picnu. No a co bylo dál?“
     „Řekl, abych šla zamknout a vrátila se k němu...
     „A na to jsi udělala co?!“
     „No to, co mi řekl.“
     Jak seděl Marek v křesle, svěsil ruce k zemi a zvrátil hlavu dozadu přes opěradlo a v této poloze se otázal: „A co pak ten Dan ještě řekl?“
     „No abych se svlékla a lehla si na sedačku, kterou má v kanceláři.“
     „A tys poslušně udělala, co nařídil, předpokládám.“
     „Ne, poslušně ne, řekla jsem mu, že to nemůžeme dělat, protože jsem vdaná.“
     „No a teď mě vážně zajímá, co na to řekl on?“
     „Abych se nesvlíkla úplně, ale nechala si kalhotky, že je ženě sundavá rád sám.“
     „Prosím tě, už nic neříkej. Co to mám za ženu! Chlap si prostě usmyslí, že tě vojede, a tak to taky udělá a na nic se neohlíží, protože ví, že jsi úplně blbá! Čubka! Rádodajka!“
     Potom dlouho jen seděli a mlčeli a Michaela se cítila hrozně. Byla ale ráda, že Marek už skončil. Ale to se mýlila.
     „Miky, řekni mi upřímně, líbilo se ti to s ním?“
     „Nelíbilo, Marečku,“ dušovala se.
     „Aspoň tak pitomě nežvaň, Miky. Ale já půjdu a rozbiju tomu hajzlovi držku. Určitě se dneska chlubil svým kamarádům, jak vojel svou kozatou blonďatou sekretářku, která je tak blbá, že udělá všechno, co on chce! Která mu dá, kdy si on vzpomene! Se kterou si může dělat, co se mu zlíbí! Dávno jsem tě měl přinutit, abys tý práce nechala. Bez toho tvýho směšnýho platu bysme se hravě obešli a já bych se aspoň nemusel dočkat takový potupy.“
     Oba stále seděli v křeslech a vyhasle civěli na televizi. Do postele šli až po půlnoci a Marek se obrátil k Miky, objal ji, políbil, pak znovu a začal ji hladit...
     „Ty se chceš se mnou po tom všem milovat, Marku?“
     „Víc, než kdy dřív. Měli jsme se milovat pořád a neměl jsem tě zanedbávat.“
     „A už se na mě nezlobíš, i když jsem tě podvedla s Danem?“
     „Nemluv už o tom ani o něm,“ položil jí prsty na rty. „Měl jsem vztek, urazilo mě to jako chlapa, ponížilo, ale ten Klátil mi vlastně otevřel oči.“
     A tak Miky nechala Marka, aby dělal, co umí. Ať se však snažil sebevíc, ona se cítila zcela prázdná a nedokázala se přinutit, aby jí milování s vlastním manželem něco říkalo a Miky v té chvíli došlo, že pro ně dva je už tak jako tak pozdě.
     
     Jak si tohle Michaela uvědomila, ulevilo se jí a začala Marka podvádět s Klátilem už bez výčitek svědomí. Nenapadlo ji však, že i Marek pochopil, jak je jejich vztah marný a že vlastně už ani neexistuje. Krach jejich manželství vyřešil pro sebe tím, že si našel milenku. Životy Marka a Michaely tak získaly novou dynamiku a v soužití dosáhli jisté spokojenosti. Tedy aspoň po nějaký čas.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.