Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Potkala sen, potom krutou realitu
datum / id16.03.2017 / 477462Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno544x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Potkala sen, potom krutou realitu

     Laura spala po mejdanu až do jedné po poledni a probouzela se těžce. Vypila toho sice dost, ale dorazil ji až ten joint, který si dala napůl s kamarádkou. Tělo měla jako rozlámané a děsně jí bolela hlava.
     Oslepující prázdninové slunce zářilo oknem Lauře do očí. Radši s sebou znovu praštila do postele, obličejem do polštáře. Když se konečně probrala, první její myšlenka patřila Alešovi. Je to pravda? Je vůbec možné potkat svůj sen? Slíbil, že dneska zavolá. Třeba se už ozval; sáhla po mobilu. Žádné zmeškané volání ale nenašla. Osprchovala se, ničemně bloumala po bytě, otevřela dveře na chodbu, byla ale pustá. Proč, kurva, ten Aleš nevolá!? Slíbil to! Třeba jen zapomněl. Ale to snad ne. Určitě zavolá pozdějc... Bude čekat... Stejně nemá co na práci... Počká a on zavolá. Z myšlenek na Aleše vytrhl Lauru zvuk telefonu, ale melodie signalizovala, že volá otec.
     „Ahoj, tati,“ pozdravila Laura zklamaně.
     „Tolik nadšení jsem ani nečekal. „Máš tam už mámu?“
     „Jsem tu sama.“
     „To nevadí. Až se objeví, řekni jí, že přijdu pozdějc.“
     „Nebudu asi doma.“
     „Tobě to včera, vlastně dneska nestačilo? V kolik jsi vůbec přišla?“
     „Už jsi byl pryč.“
     „Bezvadný, dceruško.“
     „Mám prázdniny, tati.“
     „To ale neznamená, že musíš chodit domů až ráno a v kdovíjakém stavu. Ale nic, o tom si promluvíme zejtra.“
     „O čem chceš mluvit? Jsem už dospělá. Po prázdninách jdu na vejšku.“
     Otec ji ale už neslyšel.
     Aleš nezavolal ani do pěti a Lauře bylo do breku, když vyrazila ven. Neměla tušení, kam jde. Mohla si Alešovi říct o číslo a zavolat mu teď sama. Na ulici se Lauře vrátila nálada. Na mejdle se zdálo, že potkala kluka svých snů, ale třeba byl opravdu jen snem a z toho se probudila. Brzy přestala na Aleše myslet a bezstarostně kráčela nazdařbůh Prahou. Občas koukla do nějaké výlohy, na Malé Straně uhýbala stále turistům. Cestou ji oslovilo pět mužů. Mladá štíhlá blondýnka v minisukni, topu, s nahými rameny a trochu odhaleným bříškem na ně působila jako magnet. Prvním třem ani neodpověděla, čtvrtému řekla, aby si trhl, ale pátý se nenechal odbýt.
     Dotěrně se přidal, srovnal s Laurou krok a pořád do ní něco hučel. Když jí navrhl, že by si mohli někam jít sednout na dvojku, poprvé se na něj opravdu podívala. Byl černovlasý, vysoký a pohledný, ale měl nejmíň už tak pětatřicet.
     „Tak dobře. Ale jednu dvojku a každý půjdem po svém.“
     Na začátku Nerudovky muž Lauře naznačil, aby odbočila do Zámecké a tam zapadli do jednoho podniku. Interiér hospody vypadal dobře a bylo tam ještě docela volno. Sedli si do rohu ke stolku pro dva a hned se u nich objevil číšník. Její společník se Laury optal, jestli chce červené nebo bílé a když si řekla, objednal láhev suchého bílého  Prosecca.
     „Říkala jsem jen jednu dvojku.“
     „Kvůli dvojce by nestálo zato sem chodit.“
     Muž, který se představil jako Dan Pechvogel, byl chytrý, sečtělý, milý a zábavný. Laura se s ním za chvíli cítila, jako by ho znala odedávna, tak si ani nevšimla, že už dopili a Dan objednal další láhev.
     Laura po včerejší pařbě nepotřebovala moc a byla zase přiopilá. Vyprávěla o ní Danovi a že si tam dala i jointa. Dan se zeptal, jestli kouří trávu a ona tvrdila, že ne, že to byla jen výjimka. A pověděla Danovi i to, že tam poznala kluka svých snů, že měl dnes zavolat, ale že nezavolal a vůbec jí nepřišlo blbý svěřovat se s něčím takovým jinému chlapovi, který ji navíc balí. Jenže Dan nehnul ani brvou a poslouchal Lauru s porozuměním, jak si myslela. Jemu ale houby záleželo na tom, co plácá. Potřeboval ji dostat tam, kde ji chtěl mít. Lauře už pak bylo také jasné, jak to dneska dopadne. Věděla, že s ním půjde k němu domů a bude s Danem spát, a ta představa se jí zamlouvala. Ať ten hajzl Aleš vidí, že pro ni vůbec nic neznamená, že může mít chlapa, kdy si zamane. Věděla ale, že to Aleš neuvidí.
     „Ty jsi určitě ženatý. Chlap, jako ty, je určitě ženatý,“ řekla Laura, když už ji Dan vezl taxíkem k sobě domů.
     „Copak bych tě vezl k sobě, kdybych byl ženatý?“
     „Třeba tvoje manželka někam odjela a tys toho využil, abys sbalil jinou.“
     „Kdepak. To bych ostatním ženám nemohl udělat, abych si jednu vzal.“
     Vzdor své opilosti Laura postřehla samolibost v jeho poslední větě a pochopila, že ona pro toho může představuje jen další úlovek a najednou se už s ním nechtěla milovat. U něj doma se ještě políbili, ale pak řekla, že tohle nemá cenu a že půjde domů.
     „Tak to ne, holčičko!“ řekl Dan zle. „Myslíš si, že teď můžeš cuknout?!“
     „Chtěla jsem to s tebou dělat, ale už nechci!“
     „A proč ne?!“
     Lauřino odmítnutí Dana děsně urazilo a rozzuřilo. 
     „Žádná malá čubka si se mnou nesmí pohrávat!“
     Lauru to vystrašilo. Než ale stačila něco říct, Dan ji pevně chytil, odvlekl do ložnice, tam s ní praštil do postele, zalehl ji, rukou ji uchopil za obě zápěstí, jedním trhnutím z ní serval tričko a začal jí drtit prsa. Sukýnku měla shrnutou někde u pasu a on jí teď chtěl stáhnout i kalhotky. V té chvíli se jí podařilo vyprostit jednu ruku a snažila se mu v tom zabránit, ale dostala dvě strašné rány dlaní a hřbetem ruky přes tváře. Už zase držel jednou rukou obě její zápěstí. Křičela, kopala, kroutila se, chňapala po něm zuby, ale její odpor byl marný, ubránit se nemohla. Nakonec do ní brutálně pronikl. Když vykonal, co chtěl, svalil se vedle ní, ale jen na okamžik. Pak rychle vstal a zmizel z ložnice.
     Laura se schoulila do klubíčka a rozbrečela se. Dan byl ale za chvíli zpátky.
     Rychle se posadila a zakřičela na něj se zlobnou výčitkou: „Ty jsi mě znásilnil!!!“
     „No právě. Proto tě nemůžu nechat odejít.“
     Teprve teď si Laura všimla, že má v ruce nějaký nůž.
     „Ty mě chceš zabít?!!!“
     „Musím,“ řekl skoro lítostivě.
     „Ty jsi blázen!“ 
     Vyskočila jen v sukni z postele a snažila se kolem něj utéct z ložnice. Chytil ji za paži pod ramenem a napřáhl se ke smrtící ráně. Laura se mu ale vší silou vytrhla a prchala do chodby.
     „Stůj! Život takový děvky stejně nemá cenu!“
     Několika kroky ji dostihl. Laura se ale bleskově skrčila, Dan to nečekal, upadl přes ní, narazil hlavou do botníku a zůstal ležet. Laura se vztyčila a překvapeně si ho prohlížela. Najednou uviděla, že se pod ním dělá kaluž krve. Strčila do něj nohou a uviděla, že si při pádu zapíchl ten nůž někam do břicha. Nezkoumala, jestli je mrtvý. Odešla zpátky do ložnice, navlékla na sebe, co zbylo z jejího oblečení, vrátila se do předsíně a když brala ze skříňky svou kabelku, ozval se z ní mobil. Bylo to neznámé číslo, ale Laura hovor přijala.
     „Tady je Aleš.“
     Neřekla vůbec nic.
     „Lauro? Jsi to ty? Tady je Aleš ze včerejška. Vzpomínáš?“
     „Vzpomínám,“ řekla bezbarvě.
     „Já vím, že jsem měl zavolat dřív. Jenže jsem nemohl. Až teď. Ale to nevadí. Všechno ti vynahradím. Všechno si vynahradíme...“
     „To asi ne, Aleši!“ hystericky vyštěkla. 
     Než ale stačil něco říct, típla hovor.
     Stála krok od Dana ležícího v krvi na zemi s nožem v břiše. Vtom natáhl ruku a sevřel jí kotník. Zděšeně ucukla, ale držel ji pevně. Vzápětí jeho ruka ochabla a zůstala jí zaklesnutá na noze. Laura ji setřepala, koukla na Dana, řekla si, že asi nežije a chtěla už být pryč. Omámeně otevřela dveře na chodbu. Byla pustá a Laura si pomyslela, že bude mít s otcem o čem mluvit, ne však až zítra, ale hned, jak se vrátí domů. Teď měla děsnou chuť dát si zase jointa.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.09.2017 20:22:41kvaj
redaktor prózy

Asi jo, Já bych se na to po letech také znovu podíval.

08.09.2017 20:11:38Gora
redaktor poezie a prózy

Neviděla. Možná by se to dalo někde sehnat.

08.09.2017 20:07:22kvaj
redaktor prózy

Ani film Cizinec  s Marcellem Matroiannim v roli Meursaulta jsi neviděla?

08.09.2017 20:00:14Gora
redaktor poezie a prózy

Tak zkusím toho Sallingera, na Camuse si netroufám, nejsa intelektuálka:-( Moc dík.

08.09.2017 19:57:41kvaj
redaktor prózy

Salinger je hodně známý. Prý na podkladě knihy Kdo chytá v žitě zavraždil Chapman Lenona. Pawlovská podle jeho povídky Den jako stvořený pro banánové rybičky pojmenovala svůj pořad Banánové rybičky. Ta povídka je mimochodem úžasná. Já mám ale nejradši jeho novelkyy Franny a Zooey, Vzhůru tesaři, do výše střechu zvedněte! a Seymour: Úvod. Camuse rovněž obdivuji, zejména jeho Cizince, al skvělé jsou i Mor, Pád nebo Exil a království. No a Jean-Marie Gustave Le Clézio je fantastický autor. Četl jsem jeho první dvě knihy Zápis o katastrofě a Horečka (povídky) a potom román Pustina. Podle mého to všechno stojí zato.

08.09.2017 19:27:30Gora
redaktor poezie a prózy

Z nich jsem kdysi četla asi jen -Kdo chytá v žitě...jinak nic:-(

08.09.2017 19:25:31kvaj
redaktor prózy

Mě vždycky fascinovali takoví spisovatelé, jako třeba Camus, Le Clézio, Salinger, jejichž styl je takový chladný, lehce odtažitý a cynický, a přitom se do něj dá ponořit. Zřejmě je podvědomě napodobuji.

08.09.2017 18:52:39Gora
redaktor poezie a prózy

To bych nedokázala napsat. Asi bych nemohla být spisovatelka, v lepším případě vypravěčka:-)

08.09.2017 18:50:46kvaj
redaktor prózy

To je schválně.

08.09.2017 18:26:35Gora
redaktor poezie a prózy

Máš příběhy zajímavé, ale tak nějak chladné, citově ...mlok sem, mlok tam, vražda sem, vražda tam...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.