Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Němý Sergej a kráčející bagr
datum / id20.03.2017 / 477590Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
témaHumorné
zobrazeno263x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Němý Sergej a kráčející bagr

     Karel a Jirka sdíleli na střední škole lavici v dobách, kdy bývala ruština maturitním předmětem. Jejich výsledky v tom předmětu byly ale natolik špatné, že museli zachraňovat čtyřky na vysvědčení rozhovory na různá témata. Tvořili je doma po telefonu a zažili při tom spoustu srandy. Kupodivu se jim dařilo humor dostat i do vlastních rozhovorů a bavili jimi celou třídu, zatímco ruštinářka Klimprová vždy jen nevěřícně kroutila hlavou. 
     Pak už je nechtěla na rozhovory vyvolávat, ale ostatní spolužáci si pokaždé vynutili jejich další exhibici. Karel a Jirka dovedli svou podstatou nudné dialogy na fádní témata v jazyku, který příliš neovládali, až do jakýchsi hraných scénických vystoupení. Vžívali se do postav dvou mladíků, kteří navštěvují kavárny, divadla, nakupují v obchodech, setkávají se na nádražích, odkud pak odjíždějí na hory a vůbec se vyskytují ve všelijakých takových banálních situacích, jako skuteční herci. Dodávali svým hlasům dramatické náboje a jejich city, když si objednávali kafe a zákusky a předtím třeba krevetovou polévku a svíčkovou, nebo si kupovali na nádraží v pokladně jízdenky na rychlík do Popradu, byly opravdové.
     Vážně tu byla zmínka jen o dvou mladících? Ve skutečnosti byli tři. Nelze zapomenout na Karlova a Jirkova němého přítele Sergeje ze Sovětského svazu, který je od rozhovoru v kavárně doprovázel jako mlčící stín.
     Sergeje zplodil Jirka, který oplýval větší dávkou škodolibosti než Karel a potřeboval v rozhovorech páchat někomu ústrky a tropit si z něj šašky. Na Karlovi pak bylo, aby Jirkovy nápady vpravoval do dějů dialogů. Při tvorbě kavárenského rozhovoru listoval Jirka rusko-českým a česko-ruským slovníkem a objevil od tématu odtažitý výraz kráčející bagr, což se rusky řekne šagajuščij exkavator, a mermomocí ho chtěl vpašovat do rozhovoru.
     „Jirko, jsme v kavárně a tam se bagry, ať už kráčející či pojízdné, většinou nevyskytují.“
     „Když mě se to děsně líbí.“ 
     Proti tomu Karel nenašel protiargument.
     Vymyslel to tak, že jako sedí u velkého okna v jakési takové kavárně, jako je v Praze u Národního divadla Slavia nebo jako bývala kavárna Valdek na náměstí Míru, a k větší pohodě při obědě sledují práce na silnici a tam se náhle šagajuščij exkavator zjeví.
     „Víš, co já si dám, Karle? Křepelčí prsíčka na tymiánu s brusinkovou omáčkou a pomfrity a tobě objednáme misku vařené kořenové zeleniny a vodu.“
     „Na to zapomeň! Zeleninu sežer ty a já si poručím pořádný biftek.“
     Jirka se zamyslel, div jeho mozek neprošel telefonním kabelem a nevytekl na druhé straně ze sluchátka.
     „A co kdybychom byli v kavárně s přítelem ze Sovětského svazu, kterého provázíme po Praze. Tou zeleninou nakrmíme jeho a my si dáme, co chceme? Co říkáš, Karle?“
     „To by šlo. Jak se bude jmenovat?“
     „Sergej.“ 
     „Proč zrovna Sergej?“
     „Na základce jsem si dopisoval s jedním Sergejem a to byl idiot jak bič.“ 
     „Proč jsi přestal? Musela to být prča.“ 
     „Před jedním mistrovstvím v hokeji mi napsal, jak doufá, že ta jejich sbornaja komanda vyigrájet. Odepsal jsem mu, že když sbornaja vyhraje, že jemu sootvětstvujut stop, čili si s ním přestanu dopisovat. No a Rusáci pochopitelně vyhráli.“
      „To chápu,“ pokýval Karel účastně hlavou, jako by to Jirka mohl vidět. „V tom případě máme ale problém, kdo ho bude mluvit?“
      Ani jeden se k tomu neměli, až Jirka navrhl, že by Sergej mohl být němý. Byl by to tedy jejich němoj drug Sergej.
     „Jak bychom se s ním vůbec seznámili, Jirko, když je němej?“
     Všechny způsoby seznámení, co je napadly, však zavrhli jako komplikované, až Karel zařadil do scénáře, že do té kavárny s nimi přijde Sergej ještě jako mluvící a oněmí až tam. Totiž strojvůdce onoho exkavátoru je nezodpovědný chlapík, odskočí si do kavárny na kafe a nechá stroj běžet a ten se následně rozběhne doopravdy a nakráčí do kavárny. A Sergej, citlivý hoch s křehkou nervovou soustavou, hrůzou oněmí, když to spatří. A tak se zrodil němý přítel Sergej, co je provázel ve všech dalších rozhovorech a užil si s Karlem a Jirkou hotové peklo.
     Vyvrcholilo to při dialogu na horách. Zahájili ho v Praze na hlavním nádraží. Cestovali odtud do Popradu a dále do Vysokých Tater. Krkonoše nestačily, neboť to podle Jirky nejsou žádné hory a navíc potřeboval do textu dostat výraz krováťnyj vagon, totiž lůžkový vůz. A jet z Prahy do Krkonoš lůžkovým vozem je pitomost.
     Jirka původně chtěl, aby se na Sergeje nedostala místenka na lůžko, takže by musel stát celou cestu na chodbičce. Pak si ale Karlův spolužák umínil, že má Sergej při prudkém zabrzdění vlaku spadnout z lůžka, zlomit si ruku a nohu a „revať, kak tygr“, kterýžto výraz nalistoval ve slovníku. Proto Sergeji nakonec musel nechat prodat jízdenku i s místenkou na lůžko.
     „Ty blboune! Jak může řvát jako tygr, když je němej?“
     „Je to na tobě, Karle. Já vymyslel ten tygří řev.“ 
     „To ti děkuju.“ 
     Karel pak zapojil své scénáristické schopnosti a zkonstruoval událost tak, že Sergej spadl z lůžka, zlomil si obě nohy i ruku a řval jak tygr, neboť se tou bolestí naučil mluvit. Problém, kdo mu tedy nadále propůjčí hlas, vyřešil tak, že radostí z toho, že mluví, zase hned oněměl. Když Karel a Jirka tohle všechno prezentovali před třídou v ruštině, spolužáci vřískali smíchy, Klimprová si mohla hlavu ukroutit, ale i ona se nahlas zasmála.
     Sergej se nakonec ze svých zranění uzdravil a odcestoval natrvalo do Sovětského svazu, neboť se blížily maturity a Karel a Jirka nemohli potřebovat, aby je nadále obtěžoval svou tichou přítomností. A oni dva pak úspěšně složili zkoušku dospělosti. Dokonce i z ruštiny.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.04.2017 13:46:27kvaj

Děkuji. Ty rozhovory se spolužákem jsme opravdu dělali tak, jak jsem popsal. Bylo jich celkem dost, ale v příběhu jsem to soustředil pouze na dva. Ruštinářka z nás rostla, ale myslím si, že se jí naše činnost líbila, neboť ji nespíš pozažovala za tvůrčí a také jsme se tímto nenásilným způsobem vlastně učili ruský jazyk.

Ten překlep opravím. Spíš je to nedoklep.

26.04.2017 13:32:52Lakrov

První větě by (kvůli rozjezdu) slušel možná jiný slovosled,  ale dál už se to čte dobře a celkem se bavím, mimo jiné proto,  že to připomíná i má školní léta a obavu z maturity z tehdy nenáviděného  (a víceméně sabotovaného) jazyka.  Hezky vymyšlený(?) příběh.  Autora tuším a nepletu se.  Tip.

 Když se zpětně dívám na tu první větu, tak už se mi teď po dočtení,  její slovosled měnit nechce.  A tady je překlep:  ...litoval Jirka rusko-českým... ## listoval  


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.